Práce se zaměří na vznik a fungování moderních paměťových institucí, zejména muzeí-památníků v bývalých věznicích. Na příkladu věznice v Uherském Hradišti, která po roce 1960 ztratila svou funkci a od té doby chátrá, bude zkoumán proces její přeměny na muzeum reflektující soudobé dějiny. Věznice byla svědkem zásadních událostí 20. století – působení gestapa, poválečných lidových soudů i komunistických represí po roce 1948. Od roku 2016 zainteresované strany v podobě státních složek i místní samosprávy za podpory občanské veřejnosti směřují k rekonstrukci areálu a vzniku muzea, s významem v národním i středoevropském kontextu. Teoretická část práce se bude věnovat především fenoménu moderní paměťové instituce, muzeím-památníkům v kontextu muzeologie a interpretaci těžkých a kontroverzních témat jako i tématu soudobých dějin v muzeu. Empirická část se soustředí na případové studie dvou muzeí-památníků, vzniklých v bývalých věznicích – Memorialul Victimelor Comunismului şi al Rezistenţei v Sighetu (Rumunsko) a Gedenk- und Bildungsstätte Andreasstraße v Erfurtu (Německo). Výzkum se zaměří na jejich vznik, způsoby interpretace historických událostí a institucionální fungování. Práce bude využívat polostrukturované rozhovory, analýzu dokumentů a případové studie. Na základě komparativní analýzy práce identifikuje klíčové faktory úspěšné transformace míst paměti na paměťové instituce, definuje indikátory pro srovnání a navrhne konkrétní doporučení pro realizaci muzea-památníku v Uherském Hradišti. Práce má rovněž ambici pojmenovat rozhodující faktory a kroky potřebné k budování moderních institucí reflektujících společenskou paměť a napomáhajících dialogu i vyrovnávání se s bolestivou minulostí v prostředí České republiky.