Humor a smích jsou univerzálními aspekty lidské zkušenosti, které se už několik desetiletí těší zájmu psychologického zkoumání pro svou společenskou, emotivní, kognitivní i fyziologickou roli. Množství vědecké literatury vyzdvihuje humor jakožto účinný způsob vyrovnávání se se stresem, strachem a dalšími profesními i každodenními výzvami, a to především v oblasti psychologie zdraví (pečovatelé, lékaři, zdravotní sestry, pacienti atp.; Roaldsen et al., 2015; Wanzer et al., 2005; Wilkins, 2014), ale také u jiných zaměstnání, jako jsou učitelé (Wu & Chan, 2013), policisté (Tuttle, 2020), právníci (Plester, 2009) a v mezilidských vztazích obecně (Gottman & Silver, 2015). Cílem této práce je poskytnout co nejkomplexnější vhled do toho, jaké role humor hraje pro piloty paraglidingu. Extrémní sporty se za poslední desítky let dostaly do středu zájmu nejen přímo sportovců, kteří je praktikují, ale také široké veřejnosti, která se těší z jejich sledování. Rozvoj tohoto druhu aktivit souvisí s novými médii, větším množstvím volného času, větší dostupností vybavení i možností dopravy, a také posunem společnosti od etnocentrismu směrem k egocentrismu (Rusu & Rusu, 2021). Oproti tradičnějším sportovním aktivitám většinou zahrnují soutěž se sebou samým spíš než kompetici s druhými sportovci, vysokou míru rizika zranění nebo přímo smrti, novost zážitků, spontaneitu, nutnost pružně reagovat na rychle se měnící přírodní podmínky a nezřídka jsou praktikovány v odlehlých oblastech (ibid.). Svým charakterem tyto aktivity vytváří nový zajímavý fenomén, přinášející potenciál zkoumat myšlení a prožívání člověka v situacích na hraně života a smrti. Paragliding, ačkoli je do velké míry individuálním sportem, umožňuje skrze vysílačky komunikaci mezi jednotlivými piloty, díky čemuž dává více prostoru pro sociální interakce a je tak ideálním sportem pro zkoumání této problematiky. Přestože mnohé aspekty humoru už v minulosti zkoumány byly, humor v kontextu paraglidingu je tématem zcela novým. Proto jsem v předkládané práci zvolila metodu induktivní tematické analýzy kvalitativních dat získaných od pilotů polostrukturovanými rozhovory. Výsledkem mé explorace je identifikace a popis rolí (funkcí) humoru u pilotů a zároveň jejich interpretace opřená o dosavadní poznatky psychologie humoru.