Recenze - Masová produkce absolventů na Masárně - Diskuse

Dobrý den,

Vítejte u dalšího dílu Pekla v taláru, tedy chci říci recenzí hrůzadiplomek. Dnešní recenze je volným pokračováním posledního dílu, neboť budeme opět rozebírat diplomky vzniklé na Fakultě kotrmelců, a stejně jako u té minulé se jedná o součásti projektu za europrachy (16 mega) Diagnostika pohybové aktivity a zdatnosti populace ČR. To uvádím jenom proto, abychom si uvědomili, jak se dají europrachy prohujdat a nemusí to být jen v Ústí nad Labem.

Proč píšu diplomky? Protože se na ISu nacházejí minimálně tři diplomky, které se věnují stejnému tématu, a sice pohybové aktivitě a zdatnosti Čechů ve vybraném kraji. Nepřekvapí nás tedy, že mají stejného vedoucího. A taky, že jsou všechny hrozně ale hrozně špatné. Rozeberu tedy všechny tři naráz. První z prací porovnává pohybové aktivity (PA) dozorců a odsouzených ve znojemské věznici. Druhá srovnává PA mezi policisty v JM a MS kraji. Třetí srovnává PA mezi obyvateli Prahy a Sebranic (tato DP má mimochodem naprosto skvělý název souboru: „DP_uz_tam_mas_ty_stranky__1_d.pdf“).

Nejlepší na pracích z FSpS je vždycky úvod. Tak pěkná patetická vyznání jen tak někde nenajdete:

„Pohyb, je jedna z nejdůležitějších věcí pro vše živé. Od narození je pohyb a posléze sport velmi blízkým přítelem. V průběhu let mi sport dal nejprve spoustu přátel a kamarádů, ale po čase jsem si začal uvědomovat, že pohyb dává daleko víc.“

„Už od počátku zrození člověka se pohyb stal součástí jeho života, neboť bez něho by nepřežil ani chvíli.“

Poté nastupuje teoretická část. Opět se setkáváme s vrstvením vykopírovaných odstavců, což je asi považováno za práci s odbornou literaturou. Navíc je zde množství nerelevantního balastu, jako např. dlouhé pasáže o tom, co je zdraví a jak je definováno, co je volný čas, co je sport, co je zdravý životní styl. Jeden z autorů (Znojmo) dokonce cituje tím způsobem, že na konec bloku vykopírovaného textu flákne hyperlink, tak jak leží a běží. Aspoň že není aktivní. První DP má celkem 43 zdrojů, druhá má 18 zdrojů (mezi nimi i cs.wikipedia), třetí práce má 29 zdrojů. Podotýkám, že všechno jsou to diplomové práce, nikoliv bakalářské. Ale u FSpS musíme ocenit vůbec výskyt citací, takže ok. Nejhorší část přichází totiž v samotné „výzkumné“ části každé práce. Tady se vlastně nejedná o žádný výzkum jako takový – přesnější slovo by byl průzkum. Všichni tři autoři si totiž vymysleli dotazník s otázkami typu

 „Jak se dopravujete do zaměstnání? A)pěšky B)na kole C)autobus, vlak, MHD D) autem E)do zaměstnání se nedopravuji“

nebo „Kolik času jste věnoval středně zatěžující pohybové aktivitě v posledním týdnu? A)neprovádím B)do 1 hodiny C)1-3 hodiny D)3-6 hodin E) více než 6 hodin“ (Mimochodem, všimli jste si, jak je ta otázka špatně vytvořená? Nemůžeme přece mít stejnou hodnotu v několika odpovědích…).

Tenhle dotazník pak rozdají svým zkoumaným osobám a pak jej nabouchají do programu Statistica, kde provedou statistickou analýzu. Při statistické analýze se použijí funkce jako četnost, průměr, nebo podíl. Myslím, že si všichni pamatujeme z druháku na střední. Výsledky z každé otázky budeme uvádět zvláště. Pro porovnání obou skupin vytvoříme zvláště tabulku a pro porovnání mezi pohlavími (v případě Sebranic) rovněž. Poté rozepíšeme do textu to, co vidíme v tabulce („Odpověď A zvolilo 15 respondentů, což je 40% z celkového souboru“). A aby to bylo hodně pěkné, tak ještě vytvoříme ke každé (!) otázce graf – histogram. Je asi bláhové očekávat od studentů FSpS povědomí o tom, co je to normální rozložení. Víte, to je taková ta červená vlnovka v tom grafu, který jste celý překopírovali ze statistického programu. A ne, opravdu nemůžeme uvádět normální rozložení u otázek s nominálními hodnotami („Místo trvalého bydliště“).

 Potom k práci ještě přilepit nějaký závěr. Můžeme ho doplnit citacemi hodnými Cpt. Obviouse:

 „Při analýze výsledků jsme zjistili, že dozorci stráví intenzivní pohybovou činností daleko více času než odsouzení.“

„Bylo by dobré provést výzkum běžné populace ve stejném dotazníkovém šetření a výsledky porovnat.“

Dále politujeme nízké míry pohybové aktivity ve vzorku a závěrem doporučíme lidem, aby se hýbali více.

Tak takhle se dá usmolit diplomka. Že bych si udělal dalšího magistra? Přece jen mám tady v republice pocit méněcennosti, když se moje tituly i se jménem vlezou na běžný rozsah zvonku od bytu. Tady je jeden nápad:

Stravovací návyky české populace ve vybraném kraji

Teorie: co je to jídlo, co je to stravování, co je zdravé stravování, co je to obezita

Zkoumané osoby: 60 studentů MU

Metoda: dotazník s otázkami „Jak často se stravujete v menze?“ „Jak byste hodnotil kvalitu polévky (1-5)?“ „Jak byste hodnotil kvalitu salátu (1-5)?“ atp.

Výsledky: četnost, průměr. Připojit histogramy a koláčové grafy (vylepšení!)

Závěr: Studenti se nejčastěji stravují v menze. Většina z nich nejí polévku. Výsledky by bylo potřeba porovnat i s populací nestudentů, abychom měli lepší srovnání. Studenti by měli jíst více salátu, protože je zdravý.

Že vám to přijde jako blbost? Ano, ale právě jsem vám v kostce popsal, jak vypadají ony tři diplomky.

A konečná hodnocení? A, B, B.

Doktor Cacek, vedoucí, u všech tří posudků uvádí, že student pravidelně konzultoval. U jedné z prací mu však „chybí subjektivní názor diplomanta při popisování jednotlivých výsledků“. Poradí mi někdo, co by mohlo být tím subjektivním názorem? „Se mi zdá, že ty výsledky nějak neštymujou či co.“

Mimochodem, všechny tři práce mají stejného oponenta, kdyby náhodou...

P.S. K úrovni angličtiny v abstraktu (a abstraktech obecně) se nebudu vyjadřovat, protože to bych musel založit speciální fórum.

Tak a po delší době zase další recenze. Dneska to bude trochu oddychové, neboť Fakulta kotrmelců nabízí tolik zábavy, že z toho budu těžit ještě nějakou dobu. Ale nabádám Vás, milé čtenáře, pokud víte o nějaké špatné závěrečné práci, napište mi email a já se na ni podívám. Ať to nevypadá, že se braky píší jen na FSpS.

Tématem práce je analýza a sledování (sic!) hry hlavou Jana Kollera. Pamatujete si na něj? Ano, byl to historicky nejlepší střelec české reprezentace. Měřil 202 cm a navíc to byl pořádný pořízek, takže pro něj hlavičkování bylo životní náplní (ale nejen to).

Není tedy divu (?), že se tento fotbalový fenomén dostal i do akademického světa. Respektive do bakalářské práce.

Začneme obligátně Úvodem.

„Fotbal je nejpopulárnější a nejrozšířenější kolektivní hra na světě. Fotbal hrají lidé na celém světě, ať už jsou to malí kluci hrající bosí na pláži v Brazílii, nebo hráči připravující se pod trenérským dohledem na víkendový zápas

…

Není divu, že fotbal si za své téma vzala dlouhá celá řada autorů. Ve svých životopisech vyprávějí o svých osudech slavní hráči a trenéři minulosti i současnosti. Jiné knihy zachycují dokumentační formou významné světové soutěže, jiné zase hovoří o těžkých začátcích fotbalu, který se však po celou dobu bouřlivě rozvíjel. O fotbalu vychází velké množství publikací. Tato práce je zaměřena na využití hry hlavou ve fotbale, především pak na pozorování hry hlavou Jana Kollera, který je díky svým fyzickým dispozicím jedním z nejlepších hlavičkářů na světě“

Chápete ten přechod? Já ne. Když se zde vedla diskuze o obsahu úvodů, psal jsem, že jsem proti slohovým cvičením „Téma práce a já.“ Je fakt, že po nějakých 8 letech českého jazyka na základní a střední škole, kde jsou nebohé děti nuceny definovat rozdíl mezi popisem a líčením, psát osnovu ke slohu, jehož téma se právě dozvěděly, nebo vytvářet fejeton (ačkoliv nejsou žurnalisté a jedná se o totálně menšinový žánr) si pak mnozí z nás při psaní závěrečné práce vybaví ostrou češtinářku a začnou psát takto. Želbohu, ne každý z nás se narodil s talentem pro psaní, takže místo líčení (nebo popisu?) zeširoka by možná bylo záhodnější děti učit psát k věci, což je záležitost v české humanitní a sociální vědosféře bohužel málo vídaná. Například místo keců o brazilských klucích mohl autor napsat, proč si vybral Jana Kollera a k čemu má daná práce přispět.

Jedeme dále.

Teoretická část. Charakteristika fotbalu, pravidla fotbalu, historie fotbalu a turnajů a historie českého fotbalu, teorie hry hlavou. Co kapitola, to jeden zdroj. Doslova. FSpS styl – proč bychom používali více zdrojů, když je tady knížka o historii fotbalu, která to shrnuje pěkně? Tak prostě vykopírujeme odstavce a je to.  Jo a ještě perlička. Autor v teoretické části vykradl svou vlastní seminárku na téma Historie mistrovství světa v kopané. 13% textu své bakalářské práce je tak copypasta, což je samozřejmě akademický prohřešek jako prase, za což by mělo být automaticky F(ail).

A teď Praktická část. Práce si dokonce stanovuje hypotézy:

Hypotéza č. 1 – Ve hře hlavou u Jana Kollera převažuje počet útočných vzdušných soubojů nad obrannými vzdušnými souboji.

Hypotéza č. 2 – Převažuje počet vyhraných vzdušných soubojů nad prohranými vzdušnými souboji.

Hypotéza č. 3 – Hráč ve hře využije víc vzdušné souboje, než hru nohama.

Vzhledem k tomu, že Jan Koller byl hrotový útočník, je hypotéza č. 1 vskutku odvážnou a jsme určitě všichni napjatí, zda se potvrdí.

A jakým způsobem bude vlastně probíhat analýza dat? No, sedne se k telce, pustí se pět zápasů české reprezentace (není specifikováno, proč byly vybrány ty, které byly vybrány) a děláme čárky. Honza dal hlavičku, Honza se dotknul míče nohou, Honza vyhrál vzdušný souboj. Kdyby si ještě za každou Honzovu hlavičku dal autor panáka, tak by to bylo naprosto skvěle strávené nedělní odpoledne. Ale věřím, že si to užil i tak.

A tak jdeme na analýzu.

Například v souboji ČR-Nizozemsko (EURO 2000, 0:1) :

„Jan Koller absolvoval celkem 39 vzdušných soubojů, 38 v útočné fázi a 1 v obranné fázi, který před vlastní brankou vyhrál. Celkově 27 soubojů vyhrál, 12 prohrál, což činí 69,2 % (tab. 1, graf 1, graf 2)“

Ano. Tato věta byla málo informačně výtěžná, proto je potřeba ji zopakovat v tabulce, ve sloupcovém grafu a v prostorovém sloupcovém grafu s procenty. Čím více proužků, tím více adidas a čím více grafů, tím je analýza asi bohatší/hlubší/komplexnější?

Komu však připadá, že se dozvěděl o hře Jana Kollera hlavou v daném zápase málo, najde níže také tabulky vedoucí zvláště první a druhý poločas, esteticky obohacené o kombinaci pozadí ve fosforově růžové, zelené a žluté.

A tak to pokračuje i u dalších 4 zápasů. Jo, ještě je u toho nějaké povídání popisující Kollerovu roli v zápase, využívající zhusta sportovních klišé („učebnicová ukázka“, „kontaktní branka“ atp.).

Pak přichází Diskuze.

„Nejdříve bychom chtěli zhodnotit dostupnost literatury a dalších zdrojů informací. Co se týká metodiky nácviku hry hlavou, byla dostupnost velmi dobrá, při sledování hry hlavou Jana Kollera rovněž nebyl problém, autor vlastní množství videozáznamů zápasů, ve kterých sledovaný hráč nastoupil.“

Tak to jsem rád, že byla literatura dostupná, chvíli jsem měl strach, že nebude o čem psát a práce tím utrpí. Taky gratuluji autorovi k množství videozáznamů, třeba by příště jich mohl analyzovat více než pět.

Pokud vás zajímá, jestli se potvrdily hypotézy, tak vězte, že hypotézy 1 a 2 ano, ale hypotéza 3 pouze „částečně“, nicméně „zajímavé a potěšitelné zároveň je to, že velmi dobře si útočník vedl ve hře nohama, přesné přihrávky převažovaly nad ztracenými míči.“ Taky vás to těší?

„Sledovaná utkání jsou jen zlomkem zápasů, ve kterých Jan Koller v reprezentačním dresu nastoupil. V těchto pěti zápasech však útočník prokázal, jak je pro národní mužstvo důležitý, vstřelil dvě branky hlavou, jednu branku vstřelil 50 nohou, to znamená, to znamená 66% z dosažených gólů. Tři branky svou finální přihrávkou připravil, z toho 2x po vyhraném vzdušném souboji, to znamená rovněž 66% podíl na asistencích na branku.“

Ano. A vzorek utkání byl vybrán náhodně…

A máme tu Závěr.

„Můžeme konstatovat, že hra hlavou má velký význam, protože vyhrané hlavičkové souboje zásadně ovlivňují výsledky celého družstva. Proto by se měla jejich rozvoji v tréninkovém procesu věnovat dostatečná pozornost už od žákovských kategorií.“

Pro všechny, kdo jste ještě pochybovali – vyhrané hlavičkové souboje ovlivňují výsledky celého mužstva! A vy jste si mysleli, že je tomu naopak!

15 zdrojů, celkem asi 45 stran. Řek’ bych že solidní standard.

A pro fajnšmekry ještě anglická anotace:

„The header play in football is described in this bachelor thesis. It is specialized in actions of the players in the training and matches. It is engaged in the header play of the Czech forward Jan Koller. It was selected some representation matches, in which Jan Koller played. The result of the observation was the final deduction: Jan Koller used to doing the header play. In addition it was the most essential part of his playing.The training of the header play is necessary in progress of each player. This is the conclusion my bachelor theses.“

Vedoucím práce byl Karel Večeřa. Ano, ten Večeřa, bývalý několikanásobný trenér Zbrojovky a jiných týmů (Drnovice, Jihlava, Baník). Ten se s posudkem příliš nedělal. Doslova. Pouze propiskou udělal křížky u jednotlivých dílčích hodnocení a tento papír pak naskenoval. Je to tvrďák. Navrhuje B.

Oponent navrhuje C a má tyto výtky:

„Největším nedostatkem práce jsou vytčené cíle a formulace hypotéz. Práce je tím pádem přínosná pouze pro autora, který se pokusil o analýzu určitých prvků hry jednoho hráče. Jinak je práce zpracována poctivě a nenalezneme v ní mnoho chyb.“ Přesně nechápu, jak je ta práce přínosná pro (kohokoliv) autora a ne pro ostatní. Nebo jinak: jak by se dala daná práce změnit, aby byla přínosná „pro všechny?“

Celkově tedy práce obhájena za C. Olalá.