Útočník může získat přístup k databázi s uloženými hesly na službě, kde je uživatel registrován[33]. V nejhorším případě jsou hesla uložena jako prostý text a útočník tak získá přímo kombinaci uživatelské jméno-heslo, nezávisle na síle hesla. Pokud uživatel má stejné heslo napříč více službami, získá k nim útočník přístup. Pokud je služba provozována správně, jsou hesla uložena v hašové podobě. V tom případě musí útočník hledat řetězec znaků, který má stejný haš jako je ten z ukradené databáze. Postupuje pak od slovníkových hesel (běžná slova), přes náhodné řetězce rostoucí délky. Účinnost tohoto typu útoku roste spolu s dostupnou výpočetní silou běžného hardware.
Cílem těchto pravidel je snížit pravděpodobnost uhodnutí hesla útočníkem, případně snížit dopady takového incidentu.
heslo nesmí být jednoduché slovo ze slovníku (libovolného jazyka), nebo údaj jakkoli svázaný s uživatelem (rodné číslo, tel. číslo, ...)
heslo musí být dostatečně dlouhé (alespoň 6 znaků) a obsahovat zároveň čísla, velká i malá písmena a speciální znaky jako $ ? & . ,
hesla k důležitým službám (ebanking, IS, email, ...) nesmí být stejná
heslo nikdy nikomu nesdělujte
důležitá hesla neukládejte v prohlížeči, ani je nikam nezapisujte
po zadání hesla na nedůvěryhodném stroji (např. na cestách) jej při nejbližší příležitosti změňte