I když teorie rozdělování nedosahuje u Smitha úrovně jeho teorie výroby, jedná se o ucelenější soustavu než u předchůdců. Klíčovými důchody jsou mzda a zisk.

Mzdu chápal jako existenční minimum, přesněji minimum bylo základem ke kterému dlouhodobě směřovala. Skutečně vyplácená mzda kolem existenčního minima oscilovala obdobně jako tržní cena kolem ceny přirozené. Vazbu na existenční minimum zdůvodňoval jednak tím, že docházelo ke změnám v dělnické populaci (vyšší mzda, růst populace) a současně na trhu práce vystupovala omezená poptávka po práci ze strany zaměstnavatelů.

Přesto připouštěl možnost dlouhodobého růstu mzdy nad existenční minimum, a to v zemích, ve kterých docházelo k akumulaci kapitálu, jejímž důsledkem byla rostoucí poptávka po práci. Zde sehrávalo důležitou roli Smithovo chápání kapitálu, který dělil na:

V tom je skryta představa, že kapitalistické podnikání předpokládá existenci třídy, která je schopna uspořit prostředky, které přemění v kapitál, za který nakoupí nejen stroje a zařízení, ale také surovinu a především najme práci (kapitál v podobě záloh na mzdy, které se platí dříve, než tržní produkce přinese tržbu). V tom také spočívá dominující postavení kapitalisty v klasické politické ekonomii, byl schopen tvořit, investovat, vytvářet mzdový fond, tím byla třída kapitalistů specifická a zejména ve srovnání s pozemkovými vlastníky progresivní.

Zaměstnanost se stala u Smitha funkcí akumulace kapitálu a akumulace umožňovala i růst mzdového fondu.

Zisk chápal jako náklad kapitálu, v tom smyslu, že se jedná o důchod přirozený, náležející tomu, kdo vynakládal kapitál. Kdyby nebylo zisku, neakumulovalo by se, nevznikaly by pracovní příležitosti. Na druhé straně nepodal odpověď na otázku jak velký zisk kapitálu náleží, jak musí být velký, aby byla ochota akumulovat. Zisk dává smysl vynakládání kapitálu, je efektem jeho použití (ne součástí výrobních nákladů).

Rentu za náklad nepovažuje, jedná se o přebytek ceny nad náklady. Její existenci nezpochybňuje, ale chápe její existenci jako důsledek monopolu vlastnictví půdy. „Jakmile se veškerá půda v některé zemi stane soukromým majetkem, majitelé půdy, jako všichni ostatní lidé, tuze rádi sklízejí tam, kde nikdy neseli, a požadují rentu…“^[18]Její vznik spojuje i s vyšší produktivností práce v zemědělství a jejím zdrojem je pak fakticky půda.

Interpretace důchodů je závislá také na tom, v souvislosti s kterou hodnotovou teorií o nich pojednává. Vychází-li z teorie pracovní hodnoty, mají zisk i renta charakter srážky z produktu práce, jedná se o důchody odvozené. V případě důchodové teorie hodnoty, je postavení důchodů rovnocenné, přirozené.