Marxova kritika kapitalismu je založena na presentaci kapitalismu jako vykořisťovatelského systému co do podstaty. Proto je teoretickým východiskem celé konstrukce teorie pracovní hodnoty, ve které navazuje na Ricarda.

Teorii pracovní hodnoty uplatňuje důsledně na vše, co prochází směnou. Vychází z principu ekvivalentní směny a hodnota výrobku je závislá na množství práce do výrobku vložené (individuální hodnoty výrobku se může u jednotlivých výrobců lišit). Množství práce, které určuje směnou relaci (společensky nutné množství práce) je dáno společensky průměrnými podmínkami výroby (z těch je dodávána rozhodující část tržní nabídky daného výrobku).

Pro Marxův výklad je charakteristické, že v pohledu na trh práce aplikoval teorii pracovní hodnoty na pracovní sílu (schopnost pracovat), nikoliv na práci. Mzda je v tomto pojetí cenou pracovní síly.

Hodnotu pracovní síly určil:

Na kapitalistickou výrobu se dívá obdobně jako Ricardo. Kdo vynakládá kapitál, činí tak proto, aby dosáhl zisku. Kapitál musí být vynaložen na koupi:

Vynakládaná práce jednak přenáší hodnotu konstantního kapitálu (ve výši spotřeby či opotřebení), jednak tvoří novou hodnotu. Podnikání dává smysl, pokud nově vytvořená hodnota umožní uhradit pracovní sílu a ještě přinese důchod kapitálu. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby obsahovala přebytek nad hodnotou pracovní síly, tj. nadhodnotu, která je klíčovou kategorií Marxovy ekonomie.

nadhodnota (m) = H nově vytvořená – H pracovní síly (v)

Nadhodnota je přebytek nově vytvořené hodnoty nad hodnotou pracovní síly.

Hodnotu výrobku pak můžeme vyjádřit ve tvaru: H = c + v + m

Nadhodnota je nutnou součástí hodnoty výrobku vyráběného námezdní prací. Je částí nově vytvořené hodnoty, tzn.:

K tomu, aby vznikla nadhodnota stačí, aby pracovní den trval dostatečně dlouho. Tak dlouho, aby pracovní síla vytvořila přebytek nově vytvořené hodnoty nad hodnotou pracovní síly.

Poměr (m : v) je míra nadhodnoty (m´).

Marx se zapojil rovněž o diskusí o nezaměstnanosti a problematice trhu práce. Kritizuje Malthuse za jeho populační zákon, kterým je vysvětlováno, že část společnosti je absolutně (vzhledem k možnostem obživy) přebytečná. Proti tomu staví svoji tezi o relativním přebytku části populace, v důsledku toho, že na trhu práce je nabídka formována faktory, které způsobují vyšší dynamiku (např. demografické faktory, proletarizace malovýrobců, úspory práce v důsledku rostoucí kapitálové náročnosti atd.), než jakou prosazuje kapitál na straně poptávky po práci. Nedostatečná akumulace kapitálu je příčinou nezaměstnanosti.

Pro Marxovo pojetí se stalo charakteristické chápání nákladů ve smyslu odpovídajícím učení Ricarda. Nákladové položky (výrobní náklady) jsou jednak spotřebovaný či opotřebovaný konstantní kapitál, jednak mzdový náklad, přebytek ceny nad takto chápaným nákladem je zisk. Zdrojem zisku je nadhodnota vytvořená dělníkem a v ní mají svůj původ i případné další kapitalistické (nepracovní) důchody, tj. pozemková renta a úrok.