Pojmosloví je - na rozdíl od rejstříku - uspořádáno ve věcných souvislostech, proto se některý z pojmů objeví na více místech. Obsahuje nejen termíny, ale i velmi obecně zformulované souvislosti, jež by bylo vhodné nejen pamětně zvládnut, ale hlavně pochopit a umět ukázat na příkladech ze studovaného jazyka, ev. z mateřštiny, a také je aplikovat na řešení běžných otázek souvisejících se zvukem řeči.
Výběr nezahrnuje všechny pojmy a termíny oboru, ale jen opravdu vybraný výsek z nich. Dáváme přednost termínům mezinárodním (resp. odvozeným od mezinárodních kořenů), neboť takto existují i v lingvistikách evropských jazyků a pro čtení cizojazyčného odborného textu až na výjimky postačují. České termíny jsou uvedeny v malé míře hlavně pro kontinuitu s poznatky z nižších typů škol, kde se preferuje terminologie česká.
Kurzívou jsou uvedeny pojmy a souvislosti, které nejsou zcela nezbytné, např. nejsou v lingvistické literatuře tak běžně užívány, ale mohou se hodit.
vztah mluvené a psané řeči
funkce mluvené formy řeči v komunikaci
přístupy k poznávání zvukové stavby řeči (stupně abstrakce a příslušné vědecké disciplíny)
fonetika, fonologie, řečové technologie; jejich vztah
přístup artikulační - akustický - auditivní
metoda sluchová a experimentální
fonetika obecná - speciální - aplikovaná
viz i hláska (fón)
přístup fonematický - subfonematický; "přirozená" fonologie
viz i foném
písmeno; jiné grafémy
ideografický – fonografický
zápis primitivní, digraf (spřežka), diakritika, vznik nového písmene
fonologický (fonetický) - morfologický - historický - etymologický
nerovná se slabičné písmo!!!
lexikální – morfologický – syntaktický – symbolický
zásady IPA a jejich modifikace; jiné typy transkripce
hláska/fón
(foném)
sylaba
přízvukový takt
výpovědní (promluvový) úsek
výpověď
promluva
artikulační báze
exspirační × inspirační dechová linie
hlasové ústrojí; fonace
funkce hlasu při řeči
hlasový začátek: tvrdý (ráz) - měkký - dyšný
mluvní orgány aktivní a pasivní
artikulace základní (místo a způsob artikulace) a doplňková (sekundární)
asimilace, aspirovanost, velarizace, glotalizace, sonorita (znělost), napjatost apod.
artikulační rysy relevantní a irelevantní
rozdělení hlásek podle artikulace: vokál - aproximanta - sonora (likvida - nazála) - obstruent (vlastní/pravý/šumový konsonant)
artikulace konsonantů a vokálů (rozdíl)
specifika sonor
fáze artikulace konsonantů: intenze - tenze - detenze; exkurze - rekurze
koartikulace; trazient
artikulace jazykem: apikální, dorzální, kakuminální, retroflexní
vokál a konsonant: auditivní rozdíl
rozdělení hlásek podle akustického hlediska: vokál - glide - sonora - šumový konsonant
konsonantnost × nekonsonantnost
vokálnost × nevokálnost
kvantita vokálů a konsonantů
sonorita × nesonorita
formant hrdelní, nosní, ústní; svrchní formanty
formant: F0, F1, F2, ...
vokálů a konsonantů
identifikace fonému a fonologicky relevantních složek zvuku řeči; metoda minimálních plánů, komunikační test
fón × alofon; alofon základní - poziční (obligatorní n. fakultativní); ostatní varianty v realizaci fonémů (stylové, regionální, individuální apod.)
foném centrální × periferní
foném segmentální × suprasegmentální
rys fonologicky relevantní × rys fonologicky irelevantní
kvantita hlásek a její fonologická relevantnost
fonologická opozice - vztahy fonémů v opozici
příznakový × nepříznakový člen fonologické opozice
společný srovnávací základ prvků opozice: jednodimenzionální - vícedimenzionální
typ rozdílů členů opozice: privativní - graduální - ekvipolentní; vztah disjunktní
pozice dané opozice v systému: proporční - izolovaná
protiklad stálý × protiklad neutralizovatelný
korelace jako spec. typ vztahu fonémů
viz i sylaba, viz i členění řeči.
vokálnost - nevokálnost fonémů
konsonantnost - nekonsonantnost fonémů
kompaktnost - nekompaktnost
difúznost - nedifúznost
napjatost - nenapjatost
sonorita - nesonorita
nazálnost - nenazálnost (orálnost)
nekontinuálnost - kontinuálnost
drsnost (stridens) - matnost ("hladkost" - mellows)
abruptivnost - neabruptivnost (glottalizovanost - neglottalizovanost)
gravisivost (tupost) - akutovost (negravisovost, ostrost)
vibrantnost - nevibrantnost fonémů
vokoid
krátký a dlouhý (zkrácený, polodlouhý, prodloužený)
neutrální
vysoký, středový, nízký
otevřený × zavřený
plný × redukovaný
(ev. i středový otevřenější – zavřenější)
anteriorní (přední, palatální), střední a posteriorní (zadní, velární)
labializovaný, nelabializovaný
zaostřený, nezaostřený
posun jazyka horizontální a vertikální u vokálů
jiné možnosti zobrazení soustavy vokálů
stoupavý × klesavý
pohybový × polohový
contoid
obstruent (pravý konsonant) × sonora × aproximanta
orální × nazální
párový (šumový, vlastní) × nepárový (jedinečný)
(ex)ploziva × imploziva × afrikáta (asibiláta) × frikativa (sibilanta) × glide (dle sluchového dojmu)
sonorní × nesonorní
sonora (typy sonor, specifika sonor při spojování...)
likvida
okluziva × semiokluziva × konstriktiva (centrální × laterální; vibranta) × aproximanta (podle způsobu tvoření)
labiála (bilabiála, labiodentála) - dentála (addentála, interdentála) - alveolára (prealveolára, postalveolára) - palatála (prepalatála, mediopalatála, postpalatála) - velára (prevelára, postvelára) - faryngála - laryngála (dle místa tvoření)
labiála - lingvála - uvulára - glotála (dle artikulujícího orgánu)
konsonant jednoduchý × gemináta
kombinovatelnost konsonantů; tranzienty
jednotky: promluva - výpovědní úsek (taktová skupina) – (přízvukový) takt - sylaba
slovo jako zvuková jednotka; fonetické slovo
prostředky modulace a členění souvislé řeči: pauza, dynamika, melodie, tempo; témbr (barva hlasu) a jejich využití pro členění řeči
terminální - vnější - vnitřní; prostředky vyjádření junktur
onset (iniciála/praetura) - nukleus - koda; interlud (a vyjadřování těchto složek v konkrétním jazyce)
slabikotvornost
kombinovatelnost hlásek v rámci slabiky
slabika otevřená - slabika zavřená
hranice slabiky
proteze, protetické hlásky
heterosylabické × tautosylabické
hiát
hiátová hláska
apokopa, synkopa, kontrakce, synireze; haplologie
dynamický a tonický (+ kvalitativní, kvantitativní)
hlavní a vedlejší
stálý, volný a pohyblivý
taktový (slovní) a větný
(přízvukový) takt: sestupný, vzestupný a obstupný
takt a slovo
funkce akcentu: delimitativní - kulminativní - distinktivní (přízvuk jako problém fonologický)
klitikon: enklitikon (příklonka), proklitikon (příklonka)
slabičná - slovní - větná (melodie věty)
antikadence, kadence, semikadence (polokadence)
intoném; melodém
funkce intonace
koartikulace jako podnět
změna analogická
změna artikulační
distantní × kontaktní; sandhi
obligatorní × fakultativní × sporadická; lidová etymologie
paradigmatická × syntagmatická
asimilace v užším smyslu × akomodace
anticipační (regresivní, zpětná) X perseverační (progresivní, postupná)
znělostní; její zásady v konkrétním jazyce
znělostní; její zásady v konkrétním jazyce
artikulačního místa
artikulačního způsobu
měkkostní
sonory a aproximanty při asimilaci
disimilace
afereze; elize
proteze; epenteze; anaptyxe
metateze