Počítejte s tím, že česká pravopisná podoba slova nebo celé výpovědi může vypadat jako zápis sledu fonémů, ale je to jen náhoda, protože český princip psaní je fonografický a princip pravopisu v zásadě fonologický – viz kap. 2. U většiny cizích jazyků nás taková vazba nenapadne, protože mají pravopis velmi historický, mezi písmeny nebo jejich seskupeními a odpovídajícími fonémy není jednoduchá paralela. Fonologickou stavbu mají všechny jazyky světa, i ty užívajícího zápisů ideografických, a funguje nejen pro lidi znalé psaní, ale např. i pro malé dítě – které evidentně psát neumí, ale velmi rychle se naučí rozumět mluvě okolí, neboť zobecňuje ze slyšeného prvky, které jsou významotvorné; tento aspekt je jedním z předmětů zájmu pedolingvistiky, oboru zabývajícího se vývojem řeči jedince.