Výše charakterizované způsoby fonologického popisu jazyka vycházejí ze zobecnění fonetické stránky řeči, operují s fonetickou terminologií a verifikují se v konečné platnosti zase na úrovni mluvy. Odpovídá to tradiční koncepci popisu mluvnice, která i při různě velké abstrakci počítala jak se zobecněními na úrovni jazyk (langue), tak s realitou mluvy (parole).
Cílem lingvistického poznání však může být také hledání pravidel, jimiž se vytvářejí – generují gramaticky náležité výpovědi v nejrůznějších jazycích. V tom případě je nutno jít od nejobecnější představy věty, z níž se na základě dalších a dalších pravidel vytvářejí stále nižší roviny elementů – od sentence postupuje model k složení sentence z nominální a verbální fráze, jež jsou dále (opět podle pravidel) budovány pomocí určitých vztahů, ty jsou vyjádřeny slovy, slova jsou utvářena z elementů a ty z fonémů. Rovina fonémů je nejnižší rovinou popisu struktury. Tento přístup má velký badatelský potenciál, vzhledem k vysoké formalizaci je mnohými lingvisty pokládám za jedině vědecký.
Generativní fonologie formalizuje např. v podobě „pravidel“ vztahy, které byly pozorovány při distribuci fonémů a jež jinak nelze ze synchronního pohledu vyložit. To umožňuje také synchronní komparaci poznatků o různých jazycích. Kromě toho je fonologická rovina dík omezenému počtu elementů vhodná pro osvojení metody generativního popisu, který lze pak dále rozvíjet a aplikovat. Detailněji se lze s generativní fonologií seznámit ve speciálních studiích.
Poznatky i jejich formulace jsou někdy ve srovnání s tradičním pohledem nečekané. Tak např. v češtině dovedeme vysvětlit, proč dochází k alternaci /ʦ/ - /ʧ/ v případech jako /oteʦ/ (nominativ od otec) – /otʧe/ (vokativ otče); musíme se však obrátit k historické mluvnici, vědět o dávno zaniklém vztahu mezi konsonanty a vokály, o vývoji palatalizace konsonantů …
V synchronním pohledu je nutno při hledání pravidel uvažovat o různých /e/, vlastně o něčem jako „různé e-ové fonémy“, které se chovají při spojování rozdílným způsobem. Celé studium a výsledné popisy stojí na hranici mezi fonologií a morfologií. K bližšímu pochopení je nutno studovat speciální studie.
Na Filozofické fakultě MU můžete vyhledat kurz T. Scheera, profesora Univerzity v Nice, který vede blokovou výuku tohoto přístupu k jazyku v rámci doktorandského studia bohemistiky.
.