4. 7 Vliv člověka na vznik záplav

Na Karvinsku je v důsledku poklesů poddolovaných území mnoho hektarů zcela zamokřeno. Nebezpečnější jsou takové poklesy v příbřežních oblastech, např. na Apšeronském poloostrově bylo zaplaveno vodami Kaspického jezera několik km², které poklesly o desítky centimetrů po odtěžení ropy v třicátých letech 20. století. V Texasu v roce 1917 pokleslo území o rozloze 4 x 2 km a bylo zaplaveno mořem do výšky 90 cm. To vyvolalo po odvodnění zajímavou soudní při. Kdyby pokles nebyl způsoben činností člověka ale např. zemětřesením, připadly by tyto pozemky státu. Protože však šlo o pokles antropogenní, zůstaly původním majitelům.

• Malpassetská přehrada v jižní Francii se při pomalém napouštění provalila a povodňová vlna smetla část města Frejus a zabila 412 lidí. Příčinou bylo anomální chování rul v podloží hráze. Pod tlakem se mimořádně zvýšila jejich propustnost.
• Přehrada Koyna v Indii vysoká 103 m se protrhla v důsledku seizmických otřesů, způsobených zatížením a poklesem zatopeného území, které dosáhly 6,40 Richterovy stupnice.
• Při napouštění přehrady Kariba v Zambii (hráz vysoká 128 m) bylo zaznamenáno více než 2000 otřesů s hypocentry pod jezerem. Naproti tomu funkční přehrada na filipínském ostrově Luzon v roce 1996 se při zemětřesení o síle 5,8 Richterovy škály protrhla a došlo k zatopení jedenácti vesnic.

• V roce 1965 došlo ke katastrofě u slovenských Zemianských Kostolan, kde se protrhla 70 m vysoká hráz a popílek z tepelné elektrárny se rozlil do údolní nivy řeky Nitry, znečistil 50 km² území a zanesl metrovým nánosem železnici, cesty a část obce.
• Dalekosáhlé následky měla těžba písků a štěrků na slovenském úseku Dunaje. V místech odkrytí dna při těžbě došlo k průsakům vod do štěrkopísků. Tím byla narušena přehradní hráz a v roce 1965 se protrhla a zaplavila několik obcí (Čičov, Patince).
• Kromě toho v 70. letech 20. století byla úpravami toku Dunaje omezena akumulace štěrků, jichž se původně v korytě řeky usazovalo asi 600 000 m³ ročně. Začala převládat eroze podporovaná do roku 1989 těžbou. Tím se v Dunaji snížila hladina spodní vody a přestaly se proplachovat kaly v říčních ramenech, v nichž probíhaly redukční procesy, jež ohrožovaly znečištěním zásoby kvalitních podzemních vod Žitného ostrova. K nápravě došlo teprve po uvedení slovenské části vodního díla Gabčíkovo – Nagymaros do provozu.

• V době Velkomoravské říše nedocházelo na Moravě či Dyji k záplavám, protože rozsáhlé lužní lesy na jižní Moravě nedovolily jejich vznik. Likvidace těchto lesů v hradištní době způsobila rozkolísání vodních stavů. Pro časté záplavy musela pak být hradiště opuštěna.
• Ve středověku pokrývaly Šumavu, jižní a střední Čechy, rozsáhlé lesy, které akumulovaly vodu v době nadbytku a poskytovaly vodu v době nedostatku. Vltava byla mnohem bohatší vodou a měla poměrně pravidelný průtok. Proto záplavy, podle historických údajů, byly jen sporadické (např. v letech 1180, 1272, 1481 a 1501). V důsledku vymýcení lesů koncem 18. století byla rovnováha porušena a v Praze začalo docházet k hrozivým záplavám (např. v letech 1784, 1829, 1845, 1885 a 1890).

Význačným příkladem je sesuv do nádrže Vaiont v italských Alpách v roce 1963. Přehradní místo bylo zvoleno správně, ale menší pozornost byla věnována starým sesuvům v oblasti budoucího přehradního jezera. Protože již během stavby došlo k sesuvům v roce 1958 a 1960, varovali geologové před tímto nebezpečím. Časopis, který jejich zprávu zveřejnil, byl dokonce žalován pro šíření poplašných zpráv. V září 1963 po napuštění přehrady byly na levém břehu jezera pozorovány pohyby a neobvyklý útěk zvěře a 9. 10. 1963 došlo k sesuvu v místech, kde se pevné jurské dolomitové vápence na svahu hory Tec stáčí v synklinálním uzávěru a na jejich bázi vznikla sesuvná plocha mezi nimi a jílovitými vápenci v podloží. Původní domněnka byla, že sesuv byl aktivizován zemětřesením, ale při bližším zkoumání se ukázalo, že naopak seismologický záznam byl způsoben sesuvem. 100–200 mil. m³ sjelo rychlostí 100 km/hod. do jezera a zdevastovalo do výšky 130 m protější svah. Objem sesutých hornin byl nejméně dvakrát větší než obsah vody v nádrži. Vzedmutá vlna se přelila přes hráz, která nápor naštěstí vydržela, ve výšce 100 m nad korunou a na 40 mil. m³ vody se valilo na obec Longaronne a další tři vesnice údolím Piávy. V postižených obcích nikdo nepřežil, obětí bylo 2 117. Dnes je nádrž vypuštěna a sesuv zachován v původním stavu.

Např. na Moravě jsou říční nivy převážně severo-jižního směru, tomu odpovídají i lokalizace starých měst a jejich spojení. Naproti tomu byly stavěny dopravní tepny v bývalém Československu ve směru západo-východním (republikový systém Praha – Košice). Ty vytváří přirozené překážky. Např. most přes Ploučnici v Českém Krumlově vytváří každoroční ohrožení, ale památkáři odmítají jeho zbourání. Na druhou stranu však mohou jako hráz fungovat i náspy silnic a železničních tratí. Problémem je, že ne všechny jsou stavěny tak, aby mohly plnit tuto funkci. Pro jejich výstavbu by v záplavových územích měla platit jiná norma. Selhání této funkce způsobilo v roce 2006:

- přerušení dopravy na klíčové trati Břeclav – Vídeň,

- protržení náspu železniční trati mezi Jevišovkou a Dyjí, nutnost evakuace obcí Drnholec, Novosedly, Jevišovka a Nový Přerov (ještě že se vtipně mohli obyvatelé Novosedel evakuovat do svých vinných sklepů).

Jak je složité správně odhadnout důsledky antropogenního ovlivnění přírodních podmínek, ukazuje případ řeky Rhôny. Během dvou korekcí koryta (v letech 1860–1890 a v letech 1930–1960) bylo její koryto zúženo hrázemi a zpevněním břehů, aby tekla rychleji, nedocházelo k záplavám a vznik močálů. Lidé začali obdělávat získanou půdu, ale brzy se korekce ukázala jako neúčinná, naplaveniny zadržovaly průtok, docházelo ke katastrofálním záplavám a sesuvům (např. v roce 1987, 1993, 2000). Navíc velmi utrpělo životní prostředí (příliš regulovaná řeka snížila možnost turistiky, odpočinku i zemědělství). Proto byla zahájena „třetí korekce“ ve švýcarském kantonu Walis, která má znovu vytvořit řeku se zákruty, krásnější, ale divočejší, která by mohla rychleji odvádět záplavovou vodu.