Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Lední hokej



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika sportu


Lední hokej je zimní kolektivní sportovní hrou provazovanou na ledě, kde dochází k velké řadě kontaktů mezi hráči. Cílem hry je dopravit puk do branky soupeře.
Lední hokej je fyzicky velice náročný pro rychlé starty, obraty, časté změny směru pohybu, náhlá zastavení i vlastní rychlá a proměnlivá herní činnost s pukem. Intenzita během utkání je kolísavá.
Hráč nabruslí během utkání 5-5,5 km (Grasgruber, Cacek 2008).

Olympijský sport: od roku 1920 (ženy 1998)
První MS: 1920 (ženy 1990)

Základní pravidla

-    během hry je na ledě 6 hráčů (neomezené střídání)
-    na soupisce 22 hráčů
-    3x20 min, 60 min čistého času
-    ledová plocha s rozměry 56-61 x 26-30 m
-    puk (průměr 75,2mm a výška 25,4mm, s hmotností 156-170g, vyroben z kaučuku)
-    hrají muži i ženy

Faktory sportovního výkonu – lední hokej.
Obr. Faktory sportovního výkonu – lední hokej.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení

Trvání utkání: 3x20min čistého času (hra bez přerušení trvá 10-20s, hráč je na ledě asi 40-60s, na střídačce asi 200s)

Intenzita zatížení: střední až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: 3140% nál. BM, 4000 kJ/zápas (Nohejl, 1993), 5000 kJ/zápas (Kostka 1986)


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Kostka 1986***).
Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Kostka 1986***).

Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑  aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (především m. glutaeus maximus), i horních končetin (pro držení hokejky) a trupu (opora a udržení stability polohy celého těla)

Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), vytrvalost (anaerobní), rychlost (reakční, akční), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Cox 1995****).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Cox 1995****).

Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey 2006).
Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey 2006)

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Heller 2002***).
Somatická charakteristika (upraveno dle Nohejl 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Heller 2002***)

Hokejisté jsou nadprůměrně vysocí s robustními postavami a dobře vyvinutým svalstvem. Dlouhé paže jsou výhodou při střelbě.
Brankaři jsou mezi ostatními hráči nejlehčí a nejflexibilnější.

Somatograf hokejistů.
Obr. Somatograf hokejistů.


Trénink


Trénink je zaměřen kromě techniky a taktiky na rozvoj rychlostní vytrvalosti, resp. rozvoj anaerobní glykolýzy. Během letní přípravy dochází dále také k rozvoji rychlostních, silových a vytrvalostních schopností. Pro rozvoj rychlostní vytrvalosti se především využívá intervalového tréninku na atletické dráze. Na ledě se spíše trénuje taktika a technika hry.


Zdravotní rizika


Lední hokej patří mezi sporty, kde se často setkáváme s poraněním. Jedná se o kontaktní sport a poranění vznikají při přímých soubojích nebo při nárazech na mantinel. Proto jsou zde i časté tržné rány na obličeji, vyražení zubů. Výjimečně se také můžeme setkat s pneumotoraxem, který vzniká nárazem volného konce hokejky na hrudník.

Nejčastější poranění a poškození:

-    akutní: zhmožděniny, distorze kolene (natažení, natržení a přetržení vazů), natažení a natržení svalů, zlomeniny (torzní zlomeniny bérce a zlomeniny kotníku s odtržením vazů), zlomenina nosních kůstek, krvácení do sklivce, odtrhnutí sítnice
-    chronické: bolesti bederní páteře


Kineziologická analýza


Lokomoce: artificiální
Pohyby segmentů: cyklické (bruslení) i acyklické (střelba, přihrávka ap.)

K základním lokomočním činnostem v ledním hokeji řadíme bruslení a k herním činnostem potom střelbu a obranu. Střelba vyžaduje pohyblivost v ramenním kloubu a značnou sílu svalstva pletence ramenního a celé paže. Jedná se o pohyb, při kterém se hráč snaží umístit puk do soupeřovy branky. Jedna z nejprudších střel využívaných v hokeji se nazývá golfový úder.
Tuto střelu můžeme rozdělit do tří základních fází: nápřah, samotná střela a protažení. Při nápřahu se horní končetina držící hokejku dole dostává dozadu za tělo, resp. dochází k horizontální abdukci v ramenním kloubu, což umožňuje kontrakce m. deltoideus pars akromion et spinae, m. stratus anterior, m. supraspinatus, m. latissimus dorsi, m. teres major a loket v extenzi drží m. triceps brachii. Druhá horní končetina držící hokejku nahoře se dostává do horizontální addukce v ramenním kloubu (m. pectoralis major, m. deltoideus pars clavicularis, m.coracobrachialis) a flexi v lokti (m. biceps brachii, m. brachialis, m. brachioradialis).
Při střelbě se změní pohyby v horních končetinách od předchozí fáze, horní končetina držící hokejku dole se dostává do flexe v ramenním kloubu (m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis, m. biceps brachii caput breve) a druhá (držící hokejku nahoře) do abdukce (m. deltoideus pars akromion, m. stratus anterior, m. supraspinatus). Předloktí spodní končetiny se dostává do supinace (m. biceps brachii a m. supinator) a razanci střely udává síla m. triceps brachii. V této fázi je také důležité zapojení trupu, dochází k rotaci ve směru střelby, které nám umožňují břišní svaly (m. obliques internus abdominis a m. obliques externus abdominis). V poslední fázi – protažení dochází k postupnému brzdění pohybu, jednotlivé segmenty těla pokračují v pohybech fáze střely.


Nejvíce zatěžované svaly v ledním hokeji.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v ledním hokeji.

Použitá literatura:
COX, M. H. a kol. Applied fysiology of ice hockey. Sports and Medicine, 3/1995, s. 184-201.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
NOHEJL, Jan. Hokej lední. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 149-158. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, J., Funkční zkoušky v ledním hokeji. In: Sportovní hry - trénink, výzkum, perspektivy, Táborský, F. (ed). Olympijská knihovnička ČOV sv. 23. ČOV, Praha 2002, str. 138-148.
KOSTKA, V., BUKAČ, L., ŠAFAŘÍK, V., Lední hokej (teorie a didaktika). Praha. 1986, 186 s. SPN 36-06-24/1.
PERIČ, T., Lední hokej. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0472-2.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s