Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Skoky na lyžích



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika sportu


Skoky na lyžích jsou individuálním zimním sportem, ale některé závody v letních měsících se uskutečňují na umělém povrchu. Cílem výkonu je skočit na dlouhých lyžích z můstků, závodník se snaží o technicky správně provedený co nejdelší skok. Pro výkon ve skocích na lyžích je důležitá explozivní síla dolních končetin a rovnováha. Zátěž při sportovním výkonu je kontinuální. Světový rekord ve skocích na lžích má aktuální hodnotu 239 metrů a dosáhl ho Nor Bjørn Einar Romøren.

Olympijský sport: od roku 1924 (ženy NE)
První MS: 1925

Soutěžní disciplíny

-    Malý můstek: K90
-    Střední můstek: K120
-    Lety na lyžích: K180
-    Soutěž družstev (čtyřčlenný tým K120)

Základní pravidla

Hodnotí se délka skoku a technické provedení letové fáze a doskoku. Závody se skládají z několika kroků: oficiální trénink, cvičné kolo, dvě kola závodní.

-    body za délku skoku, body za stylové hodnocení
-    nejlepší a nejhorší výsledek od rozhodčích se škrtá a zbytek se přičte k délce skoku
-    do závodních kol postupuje 50 závodníků, kdo má více kol postupuje do dalšího kola

Faktory sportovního výkonu – skoky na lyžích.
Obr. Faktory sportovního výkonu – skoky na lyžích.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: 5-8s

Intenzita zatížení: maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).

Zdroje energie:  ATP a CP

Energetický výdej: hodnoty nál. BM jsou mezi 500 - 800% (Vránová, 1993), 7MET (Hoffman)


Funkční charakteristika výkonu


Srdeční frekvence během výkonu se pohybuje 110 - 150 tepy za minutu (Vránová, 1993).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ATP a CP

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑  anaerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: prostorová orientace, vestibulární

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus).

Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní dolních končetin), rychlost (akční), koordinace (rovnováhová, synaptická)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*)

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u sprinterů (upraveno dle Vránová 1993).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Vránová 1993).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993, Grasgruber-Cacek 2008).
Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993, Grasgruber-Cacek 2008).

Skokani dosahují průměrných nebo lehce nadprůměrných výšek. Jejich hmotnost je výrazně podprůměrná.

Simon Ammann (174cm, 60kg), Janne Ahonen (182cm, 67kg), Adam Malysz (170cm, 54kg), Thomas Morgenstern (184cm, 66kg), Jakub Janda (179cm, 60kg)

Somatograf skokanů na lyžích.
Obr. Somatograf skokanů na lyžích.


Trénink


Trénink na suchu je pro skokany energeticky velmi náročný. Je potřeba neustále rozvíjet nervosvalovou koordinaci. Převládá především atletická a gymnastická příprava. Velmi důležitá je také psychologická příprava závodníka. K letní přípravě patří skoky do vody.


Zdravotní rizika


Skoky na lyžích jsou rizikovým sportem. Nejčastější příčinou úrazu bývá pád. U skokanů se také setkáváme s bolestmi zad v bederní části páteře, které bývají často chronické.

Nejčastější poranění:

-    akutní: poranění hlavy, poranění páteře, zlomeniny, distorze kolene, poranění pánve


Kineziologická analýza


Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: acyklické

Skok na lyžích můžeme rozdělit do čtyř fází, nájezd, odraz, let a dopad. Pro samotný výkon jsou důležité především poslední tři fáze. Při nájezdu jsou svaly dolních končetin v izometrické kontrakci. Trup v předkolunu udržuje m. erector spinae. Odraz zabezpečují extenzory kyčelních (m. glutaeus maximus, hamstringy) a kolenních kloubů (m. quadriceps femoris), dále plantární flexory hlezna (m. triceps surae) - jedná se o explozivní kontrakci těchto svalů. V letové fázi musí být zpevněno celé tělo, důležitá je práce stabilizátorů trupu (m. erector spinae a břišních svalů), mezilopatkových svalů (mm. rhomboideii). Lyže ve správném postavení udržují dorzální flexory hlezna (m. tibialis anterior). Korekci letu provádí svaly předloktí. Při dopadu tělo vyrovnává nestabilní polohu a aktivují se stejné svaly jako v odrazové fázi. Pádu brání především excentrická kontrakce m. quadriceps femoris.

Nejvíce zatěžované svaly při skocích na lyžích
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při skocích na lyžích.

Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 110-113. ISBN: 80-7066-816-6.