Tenis
Bernaciková, Kapounková, Mudra, Novotný
Charakteristika sportu
Tenis je individuální raketový sport. Při hře dva protihráči (dva páry)
odehrávají přes síť raketou tenisový míček a snaží se donutit
protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo kurt nebo neodehrání
míče soupeřem správně zahraného míčku.
Tenis vyžaduje rychlost, vytrvalost, koordinaci, rychlou reakci, pohyblivost, sílu, výbušnost a také odolnou psychiku hráče. Hráč běhá vpřed do stran i vzad. Intenzita zatížení během utkání kolísá.
Hráč během utkání může naběhat 1,3-2,5km (3 sety) a 2,4-4km (5 setů). Rychlost míčku při podání dosahuje rychlosti 190-240 km/hod (Grosser-Schonborn 2008).
Tenis vyžaduje rychlost, vytrvalost, koordinaci, rychlou reakci, pohyblivost, sílu, výbušnost a také odolnou psychiku hráče. Hráč běhá vpřed do stran i vzad. Intenzita zatížení během utkání kolísá.
Hráč během utkání může naběhat 1,3-2,5km (3 sety) a 2,4-4km (5 setů). Rychlost míčku při podání dosahuje rychlosti 190-240 km/hod (Grosser-Schonborn 2008).
Olympijský sport: 1896, znovu začleněn 1988
První MS: 1887 (ženy 1987)
Soutěžní disciplíny
- dvouhra mužů
- dvouhra žen
- smíšená čtyřhra
- čtyřhra mužů
- čtyřhra žen
Základní pravidla
- rozměr tenisového kurtu pro dvouhru je 23,8 x 8,2 m
a 23,8 x 10,7 m pro čtyřhru
- hraje se na 2 nebo 3 vítězné sety, jeden set se skládá z jednotlivých her (game), set je ukončen získá-li jedna ze stran nejméně šest gamů avšak alespoň o dva více než soupeř
- body se počítají postupně 15, 30 a 40, za stavu 40:40 nastává shoda a jeden z hráčů musí získat dva míče za sebou, aby získal game
- při stavu 6:6 na sety se hraje zkrácená hra, tzv. tie break
- hrací povrch: antuka, tráva, tvrdý povrch (beton), syntetický povrch
- hraje se na 2 nebo 3 vítězné sety, jeden set se skládá z jednotlivých her (game), set je ukončen získá-li jedna ze stran nejméně šest gamů avšak alespoň o dva více než soupeř
- body se počítají postupně 15, 30 a 40, za stavu 40:40 nastává shoda a jeden z hráčů musí získat dva míče za sebou, aby získal game
- při stavu 6:6 na sety se hraje zkrácená hra, tzv. tie break
- hrací povrch: antuka, tráva, tvrdý povrch (beton), syntetický povrch
Obr. Faktory sportovního výkonu – tenis.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: zápas trvá v průměru 30min - 4hod (výměna 3-10s, interval odpočinku 15-25s, pauza mezi gemy 90s)
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 44 kJ/min, 920 % nál. BM (Bartůňková 1993)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Dansou 2001***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní, vytrvalostní, vytrvalost (aerobní, anaerobní), flexibilita ramenního kloubu, koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Girard 2006*, Konig a kol. 2001**, Bergeron 1991***, Kraemer 2003****, Reilly 1990*****, Mayers 2006******).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Omosegard, 1998).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek**, Roetert 2007***).
Vybraní hráči: Nadal 185cm/80kg; Federer 186cm/84kg; Roddick 187cm/86kg; Safin 193cm/88kg; Moya 190cm/84kg; Berdych 196cm/84kg.
Obr. Somatograf tenistů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Během tréninku je důraz kladen na rozvoj rychlosti (akční i reakční),
pro zvyšování zásob ATP a CP ve svalech. Dále rozvoj vytrvalosti, síly
(výbušné) a koordinace. Neméně důležitý je pak nácvik jednotlivých
úderů, pohybu po kurtu. Součástí tréninku je i taktika hry, regenerace
a psychická příprava hráče. V tréninkové jednotce nesmí chybět ani
cviky na rozvoj udržení flexibility především v ramenním kloubu.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – dorost-16let
Počet tréninkových jednotek za rok: 290
Počet hodin zatížení za rok: 650
Všeobecné přípravné období: listopad-prosinec
Specifické přípravné období: leden
Soutěžní období: únor-polovina března
Přechodné období: polovina března-polovina dubna
Všeobecné přípravné období: polovina dubna
Specifické přípravné období: květen
Soutěžní období: únor-polovina červen-polovina září
Přechodné období: polovina září-říjen
Příklad celoročního tréninkového cyklu – dorost-16let
Počet tréninkových jednotek za rok: 290
Počet hodin zatížení za rok: 650
Všeobecné přípravné období: listopad-prosinec
Specifické přípravné období: leden
Soutěžní období: únor-polovina března
Přechodné období: polovina března-polovina dubna
Všeobecné přípravné období: polovina dubna
Specifické přípravné období: květen
Soutěžní období: únor-polovina červen-polovina září
Přechodné období: polovina září-říjen
Zdravotní rizika
Tenis patří mezi jednostranně zaměřené sporty (lateralita). Dále se často setkáváme s chronickými poraněními, které vznikají především špatnou technikou při zahrávání úderů. Typické jsou mozoly na dlaních od držení rakety. U tenistů se také objevují bolesti bederní části páteře.
Nejčastější poranění:
- akutní: distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natažení a natržení svalu (dolních končetin), subluxace ramenních kloubů při servisu a při pádech, přetržení Achillový šlachy
- chronické: „tenisový loket“ (chronický zánět radiálního výběžku pažní kosti), „tenisové rameno“
Kineziologická analýza
Lokomoce: bipedální
Pohyby segmentů: acyklické
Při tenise je důležitá koordinace svalů horních, dolních končetin a
trupu. Na dolních končetinách je především důležitá práce extenzorů (m.
glutaueus maximus, hamstringy) a adduktorů (m. adductor magnus, m.
adductor longus et brevis) kyčle, extenzorů kolene (m. quadriceps
femoris) a plantárních flexorů (m. triceps surae).
Tenisové podání můžeme rozdělit do dvou hlavních fází: příprava na podání a samotné podání. V přípravné fázi pracují především abduktory (m. deltoideus-pars akromion, m. supraspinatus a m. serratus anterior) a extenzory (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major) ramenního kloubu. V druhé fázi se zapojují adduktory (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a m. teres major) a flexory (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii caput breve) ramenního kloubu. Dále se kontrahují extenzory loketního kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus). Svaly předloktí musí být v izometrické kontrakci, aby se tenisový míč mohl odrazit správným směrem s dostatečnou razancí.
Tenisové podání můžeme rozdělit do dvou hlavních fází: příprava na podání a samotné podání. V přípravné fázi pracují především abduktory (m. deltoideus-pars akromion, m. supraspinatus a m. serratus anterior) a extenzory (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major) ramenního kloubu. V druhé fázi se zapojují adduktory (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a m. teres major) a flexory (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii caput breve) ramenního kloubu. Dále se kontrahují extenzory loketního kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus). Svaly předloktí musí být v izometrické kontrakci, aby se tenisový míč mohl odrazit správným směrem s dostatečnou razancí.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v tenise.
Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Raketové hry. In Fyziologie tělesné zátěže
II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s.
193-204. ISBN: 80-7066-816-6.
BERGERON, M.F. - MARESH, C.M. - KRAEMER, W.J. - ABRAHAM, A. – CONROY, B. – GABAREE, C. (1991). Tennis: a physiological profile during match play. International Journal of Sports Medicine, 12, 474-479.
DANSOU, P. – ODDOU, M.F. – DELAIRE, M. – THERMINAIRAS, A. (2001). Aerobic expenditure during a tennis match. Science and Sports, 16, 16-22.
GIRARD, O. – CHEVALIER, R. – LEVEQUE, F. – MICALLEF, J.P. – MILLET, G.P. (2006). Specific incremental field test for aerobic fitness in tennis. British Journal of Sports Meidcine, 40, 791-796.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
GROSSER – SCHONBORN. Závodní tenis pro děti a mladé hráč. ISBN: 978-3-89899-374-6.
KONIG, D. – HUONKER, M. – SCHMID, A. – HALLE, M. – BERG, A. – KEUL, J. Cardiovascular, metabolit, and hormonal parameters in professional tenis players. Medicine & science in sports & Exercise: 2001, Vol. 33, Issu 4, s. 654-658.
KRAEMER, W.J. – HAKKINEN, K. – TRIPLETT-McBRIDE, A.C. – FRY, L.P. a kol. 2003. Physiological ganges with periodized resistence training in women tennis player. Medicine and Science in Sports and Exercise 35: 157-168.
MAYERS, R.W. Comparison of laboratory and on-court testing of aerobic fitness in tennis players. In Lees a kol. (eds), Science and Racket Sports IV. London: Routledge, 2006. s. 29-35. ISBN: 978-0-415-43556-7.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
REILLY, Thomas. The racquet sports. In Physiology of Sports, Reilly (ed). 1990, Spon Press, s. 337-370. ISBN: 0-419-13590-1.
ROETERT, E. Paul – ELLENBECKER, Todd S. Complete condioning for tennis. Champaign: Human Kinetisc, 2007. ISBN: 978-0-7360-6938-0.
BERGERON, M.F. - MARESH, C.M. - KRAEMER, W.J. - ABRAHAM, A. – CONROY, B. – GABAREE, C. (1991). Tennis: a physiological profile during match play. International Journal of Sports Medicine, 12, 474-479.
DANSOU, P. – ODDOU, M.F. – DELAIRE, M. – THERMINAIRAS, A. (2001). Aerobic expenditure during a tennis match. Science and Sports, 16, 16-22.
GIRARD, O. – CHEVALIER, R. – LEVEQUE, F. – MICALLEF, J.P. – MILLET, G.P. (2006). Specific incremental field test for aerobic fitness in tennis. British Journal of Sports Meidcine, 40, 791-796.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
GROSSER – SCHONBORN. Závodní tenis pro děti a mladé hráč. ISBN: 978-3-89899-374-6.
KONIG, D. – HUONKER, M. – SCHMID, A. – HALLE, M. – BERG, A. – KEUL, J. Cardiovascular, metabolit, and hormonal parameters in professional tenis players. Medicine & science in sports & Exercise: 2001, Vol. 33, Issu 4, s. 654-658.
KRAEMER, W.J. – HAKKINEN, K. – TRIPLETT-McBRIDE, A.C. – FRY, L.P. a kol. 2003. Physiological ganges with periodized resistence training in women tennis player. Medicine and Science in Sports and Exercise 35: 157-168.
MAYERS, R.W. Comparison of laboratory and on-court testing of aerobic fitness in tennis players. In Lees a kol. (eds), Science and Racket Sports IV. London: Routledge, 2006. s. 29-35. ISBN: 978-0-415-43556-7.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
REILLY, Thomas. The racquet sports. In Physiology of Sports, Reilly (ed). 1990, Spon Press, s. 337-370. ISBN: 0-419-13590-1.
ROETERT, E. Paul – ELLENBECKER, Todd S. Complete condioning for tennis. Champaign: Human Kinetisc, 2007. ISBN: 978-0-7360-6938-0.