Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Kanoistika na divoké vodě – slalom



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika sportu


Mezi olympijské disciplíny kanoistiky na divoké vodě patří slalom, je provozován na silně tekoucích tocích, obvykle uměle vybudovaných kanálech. Cílem je nejen projet stanovenou trasu (300-600m) co nejrychleji, ale také správně projet na trase umístěné branky. Jedná se o technickou disciplínu s převahou silově vytrvalostní práce, neméně důležitá je i rychlost. Zátěž během výkonu je kontinuální, intenzita je kolísává.

Olympijský sport: od roku 1972
První MS: 1959

Soutěžní disciplíny

-    vodní slalom: K1, C1, C2 (pouze muži)
Pozn. do kanoistiky na divoké vodě řadíme i další disciplíny: sjezd a sprint

Základní pravidla

-    červené (protivodné) branky se projíždějí proti směru proudu a zelené po směru proudu. Za dotyk či neprojetí branky jsou závodníkovi přičítány trestné sekundy.
-    trať dlouhá max. 400 m
-    18 - 21 branek (max. 7 protivodných)
-    minimální proudění vody 2m/s

Faktory sportovního výkonu – kanoistika na divoké vodě - slalom
Obr. Faktory sportovního výkonu – kanoistika na divoké vodě - slalom.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: 90-120s

Intenzita zatížení: střední až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: 1500-1900% z nál. BM 70-85 kJ/min
Energetická náročnost závisí na délce tratě a její obtížnosti, na proudění vody a na klimatických a povětrnostních podmínkách. (Heller, 1993)


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1993*, Heller 1994**, Bílý a kol. 2006***).
Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1993*, Heller 1994**, Bílý a kol. 2006***).



Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, vestibulární

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken horních končetin

Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), rychlost (akční), koordinace (orientační, diferenciační, rovnováhová, synaptická, adaptační), flexibilita ramenního kloubu


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bunc 1984*, Jansa 2007***).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bunc 1984*, Jansa 2007***).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Bláha 1979*).
Somatická charakteristika (upraveno dle Bláha 1979*)

Slalomáři obvykle mývají delší horní končetiny a naopak kratší dolní končetiny. Typická jsou pro ně širší ramena a užší pánev

Somatograf kanoistů na divoké vodě-slalom
Obr. Somatograf kanoistů na divoké vodě-slalom.


Trénink


Slalomářský trénink je zaměřen především na rozvoj techniky (50-70%), síly (5-20%). Menší podíl je pak věnován trénink vytrvalosti a maximální rychlosti. Maximální rychlost se trénuje opakovanými 7-8s trvajícími sprinty vloženými do vytrvalostního tréninku. Speciální vytrvalost se trénuje kontinuálně (4-5min zatížení) nebo intervalově (20s zatížení, 20s přestávky. (Heller, 1993)
 
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň

Počet tréninkových jednotek za rok: 455
Počet hodin zatížení za rok na vodě: 690
Počet závodů za rok: 20

Všeobecné přípravné období: leden-duben
Specifické přípravné období:
Soutěžní období: květen-září
Přechodné období: říjen-prosinec


Zdravotní rizika


K drobnějším poraněním patří puchýře na dlaních od pádel. Dále se setkáváme s akutními a chronickými poraněními horních končetin.

Nejčastější poranění:

-    akutní: luxace ramene, luxace lokte a prstů, pohmožděniny, tržné rány a zlomeniny rukou způsobené pádlem a okrajem lodi
-    chronické: zánět šlach na předloktí a úponů v oblasti lokte


Kineziologická analýza


Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: acyklické

Nejvíce zatěžované svaly při jízdě na divoké vodě.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při jízdě na divoké vodě.

Použitá literatura:
BÍLÝ, Milan - SUSS, Vladimír - HELLER, Jan – VODIČKA, Pavel. Individuální změny rychlostně silových a silově vytrvalostních předpokladů u vrcholových vodních slalomářů. In Česká kinantropolgie 2006, Vol. 10, č. 2, s. 19-27. ISSN 1211-9261.
BLÁHA, P. – PULEC, Z. Spolupráce antropologa a trenéra vodního slalomu. Lékař těl. Vých, 7, 2, s. 40-42, 1979.
BUNC, Václav – HELLER, Jan – BOJANOVSKÝ, I. – ŠPRYNAROVÁ, Š. – NOVÁK, J. Determination of the anaerobic treshold in variol ergometric tests. In Progress in Ergometry, Lóllgen a kol. (eds.) Springer, Berlin-Heidelberg, s. 260-265, 1984.
HELLER, Jan. Kanoistika. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 88-99. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, Jan – BÍLÝ, Milan – PULTERA, J. – SADILOVÁ, M. Functional and energy demands of elite fiale kayak slalom: A comparison of training and competition performances. Acta Univ. Carol. Kinanthrop, 1994.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.