Alpské lyžování
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Alpské lyžování (sjezdové) je individuální lyžařská disciplína, ve
které je cílem zdolat postavenou trať z kopce dolů na lyžích v co
nejkratším čase. Nejnovější technikou sjíždění využívanou jak v
závodním tak rekreačním lyžování je carving. Jedná se o výkony převážně
rychlostně-silového charakteru, vykonávány v kontinuálním zatížení.
Lyžař během výkonu v horských podmínkách musí snášet značné hypoxické změny. Poměrně vysoký je podíl izometrických kontrakcí, což vede k rychlé místní únavě přetížených svalů (především svalů stehen). Lyžaři při sjezdech dosahují rychlosti až 130 km/hod.
Lyžař během výkonu v horských podmínkách musí snášet značné hypoxické změny. Poměrně vysoký je podíl izometrických kontrakcí, což vede k rychlé místní únavě přetížených svalů (především svalů stehen). Lyžaři při sjezdech dosahují rychlosti až 130 km/hod.
Olympijský sport: od roku 1936
První MS: 1931
Soutěžní disciplíny
- slalom
- obří slalom
- superobří slalom (super G)
- sjezd
- alpská kombinace (sjezd + slalom)
Základní pravidla
- slalom a obří slalom se jezdí na 2 kola, závodník si trať před závodem může prohlédnout
- superobří slalom a sjezd se jezdí na jedno kolo, závodník si trať může před závodem projet
- výškový rozdíl na trati sjezdu bývá 500 – 1000 m pro muže a 500-700 m pro ženy
Obr. Faktory sportovního výkonu – alpské lyžování.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: od 45 s (1 kolo slalomu) do 2 min (sjezd)
Intenzita zatížení: submaximální až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu - sjezd (upraveno dle Vránová, 1993).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu - slalom (upraveno dle Vránová, 1993).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: Energetický výdej během závodu se pohybuje okolo 100 – 200 kJ/min (Vránová, 1993). Hodnoty nál. BM jsou mezi 2000-4000%.
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Tesch 1995***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, vestibulární a sluchový
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus).
Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní, vytrvalostní), rychlost (reakční, akční), koordinace (rovnováhová, orientační, diferenciační, rytmická, synaptická, adaptační), flexibilita končetin
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Neumayr 2003***).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey, 2006).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Kutač a kol. 2010***).
Lyžaři dosahují průměrných výšek a nadprůměrné hmotnosti (u žen
hmotnost průměrná). Typické pro ně jsou kratší dolní končetiny, s
mohutně vypracovanými stehenními a hýžďovými svaly. Obvykle bývají
lyžaři statnějších postav s robustním trupem. Slalomáři jsou štíhlejší
a lehčí než sjezdaři, jejich disciplína je více technická, zatímco u
sjezdařů více silová. Vyšší hmotnost pomáhá sjezdařům zvýšit rychlost
při jízdě z kopce dolů.
Obr. Somatograf alpských lyžařů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink probíhá na sněhu i na suchu a je zaměřován na rozvoj síly
dolních končetin (statická i dynamická síla), rozvoj rychlostních
schopností, vytrvalosti a flexibility (především kyčelního kloubu).
Kromě tělesné přípravy je velký důraz kladen na techniku sjíždění a ve
slalomu na průjezd brankami.
Zdravotní rizika
Obvykle mechanismem vzniku úrazu bývá pád. Mezi nejčastější zranění v lyžování patří poranění kolenního kloubu.
Sněžná slepota (postižení rohovky UV zářením) ve vysokohorských oblastech, omrzliny.
Nejčastější poranění:
- akutní: distorze kolene, torzní zlomenina bérce, ruptura šlachy palce, luxace ramene, zlomenina klíční kosti, poranění hlavy a páteře (Jorgenson, 2003), pohmožděniny (Korbelář, 1997)
- chronické: zánět v kolenním kloubu
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: acyklické
Alpské lyžování zatěžuje především svaly dolních končetin, jejichž síla ovlivňuje výkon v lyžování. Ve sjezdovém postoji pracují převážně izometricky především extenzory kyčelních a kolenních kloubů. Konkrétně tedy m. glutaeus maximus, m. biceps femoris, m. semitendinosus, semimembranosus a m. quadriceps femoris. Zatíženy jsou také svaly bérce (m. tibialis anterior a m. triceps surae). Aerodynamický postoj udržují zádové svaly (m. erector spinae).
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování - sjezd.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování - slalom.
Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer
Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JORGENSON, Todd. Skiing and snowboarding. In Sports Injuries & Emergencies. Rubin (Ed). McGraw-Hill, 2003. s. 362-366. ISBN: 0-07-139610-1.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
KUTAČ, Petr – VAVERKA, František. Vliv základních tělesných rozměrů na výkon v lyžařských disciplínách slalom a sjezd. In Česká kinantropologie. 2010, Vol. 14, č. 1, s. 39-47.
NEUMAYR, G. – HOERTNAGL, H. – PFISTER, R. – KOLLER, A. – EIBI, G. – RASS, E. 2003. Physical and physiological factors associated with success in professional alpine skiing. International Journal of Sports Medicine 24, s. 571-575.
SHARKEY, Brian J. – GASKILL, Steven E. Sport Physiology for Coaches. Champaign: Human Kinetisc, 2006. s. 310. ISBN: 978-0-7360-5172-9.
TESCH, P.A., (1995), Aspects on muscle properties and use in competitive Alpine skiing, Medicine & science in sports exercise, 27(3), s.310-314.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: Alpské disciplíny. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 114-127. ISBN: 80-7066-816-6.
JORGENSON, Todd. Skiing and snowboarding. In Sports Injuries & Emergencies. Rubin (Ed). McGraw-Hill, 2003. s. 362-366. ISBN: 0-07-139610-1.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
KUTAČ, Petr – VAVERKA, František. Vliv základních tělesných rozměrů na výkon v lyžařských disciplínách slalom a sjezd. In Česká kinantropologie. 2010, Vol. 14, č. 1, s. 39-47.
NEUMAYR, G. – HOERTNAGL, H. – PFISTER, R. – KOLLER, A. – EIBI, G. – RASS, E. 2003. Physical and physiological factors associated with success in professional alpine skiing. International Journal of Sports Medicine 24, s. 571-575.
SHARKEY, Brian J. – GASKILL, Steven E. Sport Physiology for Coaches. Champaign: Human Kinetisc, 2006. s. 310. ISBN: 978-0-7360-5172-9.
TESCH, P.A., (1995), Aspects on muscle properties and use in competitive Alpine skiing, Medicine & science in sports exercise, 27(3), s.310-314.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: Alpské disciplíny. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 114-127. ISBN: 80-7066-816-6.