Přesné datum vzniku gymnastiky není známo, ale můžeme jej odhadnout podle toho, co všechno rozumíme pod pojmem gymnastika. Gymnastika se od ostatních pohybových aktivit či sportů liší následujícími polohami a pohyby. Svis a vzpor na rukou jsou základními polohami, které nejsou běžné u jiných sportů, z pohybů můžeme opět zdůraznit pohyby ve svisu a ve vzporu s různými přechody mezi nimi či stojem. Dalším rozdílem jsou rotace kolem longitudinální, transverzální a sagitální osy. Pravděpodobně přinejmenším při lovu nebo při skrývání se lidé v minulosti používali vis/svis a přechody z těchto poloh do podporů či vzporů (pomocí rukou i nohou) i rotace při modlitbách.

Archeologie nám umožňuje nahlédnout do minulosti. V Addau na Sicílii byly v jeskyni nalezeny kresby, které lze považovat za jakési gymnastické pozice. Odhaduje se, že kresby vznikly asi 20 000 let př. n. l., tedy koncem poslední doby ledové.

Po skončení doby ledové se lidská civilizace rozšířila především kolem vodních zdrojů a dobré půdy, čímž pokračoval přerod z lovců v zemědělce. Bez kočovného způsobu života zbývalo více času na kulturní a duchovní aktivity. Indie, Čína, Egypt, Kréta byly civilizace, které se podílely na vytváření gymnastických aktivit. V Indii se 4000 let před naším letopočtem začala cvičit jóga, v Číně je gymnastika součástí tradiční kultury, která se dodržuje dodnes, nástěnné reliéfy v hrobkách v Egyptě vyobrazují gymnastické cviky, a i na Krétě byly nalezeny náboženské artefakty znázorňující gymnastické aktivity.

Obrázek 2:

Pozice jógy (Andhra Pradesh – Indie, namalováno kolem roku 1820, malba | British Museum)).

Obrázek 3:

Tradiční čínská opera (pohlednice, archiv Ivana Čuka).

Obrázek 4:

Reliéf v hrobce Ptahhotepa, 2400 př. n. l. (z knihy: Raymond Barrull: Les etapes de la gymnastique au sol et aux agres (en France et dans le Monde): Federation Francaise de Gymnastique, 1984, s. 28).

Obrázek 5:

Přemet přes býka, 1450 -1400 př. n.l., Heraklion Archeological Museum, Palác Knossos, (Archiv Ivana Čuka).

Ve starověkém Řecku gymnastika získala své jméno, gymnos znamená – nahý, neboť zde lidé cvičili nazí. Ze stejného slovního základu pochází gymnastikei – název pro gymnasty a gymnasion – název pro místo, kde se konaly pohybové aktivity. Řekové chápali gymnastiku ve smyslu osobního rozvoje, zatímco hudbu jako výchovný prostředek. Terminus gymnastika ve starověkém Řecku znamenal podobně jako dnes tělesnou kulturu. Podle Platóna (427-348 př. n. l.) se gymnastika dělila na palestriku (to, co dnes zahrnuje lehkou atletiku, vzpírání, šerm, veslování a boj) a orkestriku, která se dělila na sferistiku (to, co dnes zahrnFují míčové hry), základní orkestriku (dnešní tanec) a kubistiku (to, co v současnosti spadá pod sportovní gymnastiku).

Obrázek 6:

Zeus a Hera s kruhem a akrobat, obojí 4. století př. n. l., Národní museum v Aténách, (Archiv Ivana Čuka).

Obrázek 6:

Zeus a Hera s kruhem a akrobat, obojí 4. století př. n. l., Národní museum v Aténách, (Archiv Ivana Čuka).

Od starověkého Řecka až po Římskou říši byly nalezeny některé další artefakty, které opět ukazují na gymnastické aktivity a cviky, např. most, který známe i dnes.

V římském Koloseu jsou pro návštěvníky připraveny expozice některých akrobatických historických zajímavostí a ukazuje se, že salto již tehdy bývalo součástí představení.

Obrázek 8:

Římské Koloseum a akrobaté v tamním průvodci, (Archiv Ivana Čuka).

Obrázek 8:

Římské Koloseum a akrobaté v tamním průvodci, (Archiv Ivana Čuka).

Římané jakožto špičkově cvičení vojáci byli první, kdo popsali umělého koně pro vojenský výcvik. Flavius Vegecius sepsal knihu o vojenské přípravě, kde je popsán i dřevěný kůň s některými pokyny k jeho použití. Z tohoto hlediska se zde objevují i některé důležité poznámky týkající se motorického učení. Nejprve se naučte pozici, pak přidejte pohyb, následně pozici na nehybném koni a nakonec pohyb na koni.

Na druhé straně Atlantiku se rozvíjela mayská kultura, která také znala určité akrobatické prvky. Válečníci procházeli důležitým vojenským výcvikem, kde se věnovali i gymnastickým cvičením.

Ve středověku byla cvičení určena především šlechtě. Rytířské hry a turnaje byly nejrozšířenějšími sportovními aktivitami. Mezi obyčejnými lidmi to byl tanec a některé drobné míčové hry jako kuželky a kegeln. Hieronimo Mercurialis, italský doktor medicíny, napsal v roce 1601 knihu Umění gymnastiky, což by dnes lépe vystihoval název Důležité základy tělesné kultury. I pro dnešní způsob vnímání zdravého života je jeho filozofie většinou platná. Správná hygiena, správný příjem potravy, pohybové aktivity pro muže i ženy jsou důležité i dnes.

Obrázek 11:

Kresby z knihy Umění gymnastiky od Mercurialise z roku 1601.

Obrázek 11:

Kresby z knihy Umění gymnastiky od Mercurialise z roku 1601.

Obrázek 11:

Kresby z knihy Umění gymnastiky od Mercurialise z roku 1601.

Obrázek 11:

Kresby z knihy Umění gymnastiky od Mercurialise z roku 1601.

Arhangelo Tuccaro (1538-1616) byl učitelem tělesné výchovy francouzských králů Karla IX. a Henrika III. Napsal knihu Tři dialogy o skocích a umělecké jízdě. Byl první, kdo do popisu techniky prvků zanesl i některé biomechanické poznatky. V knize popsal následující akrobatické prvky: most, stoj na rukou, kotoul vpřed, vzklopku z lehu na zádech, přemet, salto vpřed, salto vpřed s obratem. Popisuje také přeskok přes stůl s trampolínou nebo s odrazovým můstkem.

Obrázek 12:

Kresby z knihy Arhangela Tuccara (z knihy: Raymond Barrull: Les etapes de la gymnastique au sol et aux agres (en France et dans le Monde): Federation Francaise de Gymnastique, 1984, s. 51, s. 48).

Obrázek 12a:

Kresby z knihy Arhangela Tuccara (z knihy: Raymond Barrull: Les etapes de la gymnastique au sol et aux agres (en France et dans le Monde): Federation Francaise de Gymnastique, 1984, s. 51, s. 48).

Ještě pokročilejší dílo vytvořil Giacomo Baludo v roce 1630, spoustu pohybů z jeho knihy lze použít na současném koni našíř, v knize jsou popsány přešvihy, stříže, dokonce i kola.

Přestože Jan Amos Komenský (1592-1670) nebyl odborníkem na tělesnou výchovu, navrhl, aby tělesná výchova byla jednou ze základních součástí všeobecného vzdělání, které systematicky zaváděl. Jeho pedagogická pravidla jsou dodnes platná a využívaná v tělocviku. Na Komenského dílo navázal Jean Jacques Rousseau (1712-1788), který tělesné výchově přisuzoval důležitou roli ve školní výuce, a Johan Heinrich Pestalozzi (1746-1827), který se významně věnoval gymnastické terminologii. Ve stejném období se studiem sportu a gymnastiky zabýval Johan Christofor Guts Muts (1759-1839), kterého někteří historici označují za praotce moderní gymnastiky.

Friedrich Ludwig Jahn (1778-1852) je označován za otce moderní gymnastiky, vymyslel bradla, kladinu a hrazdu, jakou ji známe dnes, a určil 24 skupin pohybů, z nichž nejdůležitější jsou: přeskoky, rovnovážná cvičení, šplh, cvičení na hrazdě, na bradlech, skoky z můstků, akrobacie. Jeho myšlenkou bylo ovládat tělo v dynamických pohybech na rozdíl od tehdy převládajících statických cvičení.

Téměř současně s Jahnem vyvinul ve Švédsku Per Henrik Ling (1776-1839) svůj gymnastický systém, který byl více zaměřen na rozvoj konkrétních pohybových schopností pomocí statických cviků, jakož i na cvičení pro upevnění zdraví. Vyvinul také nářadí jako bednu, lavičku, ještě dnes můžeme leckdy slyšet švédská bedna. O něco mladší byl Miroslav Tyrš, který je otcem sokolského hnutí, což je nejvýznamnější tělovýchovné hnutí ve slovanských zemích až do druhé světové války. Po odborné stránce se Sokolové věnovali gymnastice, tanci, plavání, šermu, zápasu, boxu. U gymnastiky kladli silný důraz na estetické pohyby, což je i v dnešní době v gymnastice podstatné.

Rakousko-uherské císařství ve druhé polovině 19. století povolilo výuku národních jazyků ve školách a začalo zařazovat i předměty jako telovadba (slovinština), tjelovježbe (chorvatština) a tělocvik (čeština). V této době vznikly kromě českého Sokola také slovinský a chorvatský Sokol.

V 19. století byla gymnastika v evropských zemích dobře rozvinutá a v roce 1881 francouzská, nizozemská, vlámská a valonská federace společně založily Evropskou gymnastickou federaci. Dlouholetým prezidentem byl Belgičan Nikolay Cuperus. Za zmínku stojí, že se jedná o nejstarší mezinárodní sportovní asociaci.

Pierre de Coubertin začal organizovat novodobé olympijské hry. První hry se konaly v Řecku v Aténách, kam pozval i gymnasty k účasti na soutěžích. Na prvních hrách soutěžili pouze muži, ženy až na OH 1928. Muži v Aténách soutěžili jako jednotlivci na hrazdě, bradlech, přeskoku, koni našíř, na kruzích a ve šplhu na laně, družstva soutěžili na bradlech a na hrazdě. Uveďme pro zajímavost, že gymnasta šplhal na 14 metrů dlouhém laně, přičemž nejlepší čas byl 23,4 s. Tato disciplína byla naposledy součástí OH 1932.

Nikolaj Kuperus byl příznivcem hesla Mens sana in corpore sano, neboli V zdravém těle zdravý duch a byl důrazně proti soutěžím v gymnastice. Na druhé straně Charles Cazalet (FRA) byl více nakloněn heslu Citius, Altius, Fortius (Rychleji, Výše, Silněji). Díky jeho angažovanosti začala Evropská gymnastická federace (kuriozní je, že součástí federace byla od roku 1899 i Kanada a od roku 1910 Egypt) pořádat mezinárodní soutěže. První z nich byla v roce 1903 v Antverpách (BEL) a dnes je uznávána jako první mistrovství světa ve sportovní gymnastice. Na této soutěži gymnasté soutěžili ve cvičení na prostných, na kruzích, bradlech, hrazdě, kladině, přeskoku přes koně nadél, běhu na 150 metrů, skoku vysokém a vzpírání. Na nářadí museli gymnasté předvést povinné a volitelné cviky. Na mistrovstvích světa do roku 1952 gymnasté soutěžili kromě dříve jmenovaných disciplín také ve skoku dalekém, běhu na 100 metrů, šplhu na laně, vrhu koulí, skoku o tyči a plavání (v různých letech různě podle soutěže). Z dnešního pohledu patrně nejuniverzálnější sportovci. Vzhledem k tomu, že mezi formátem OH a MS byly významné rozdíly, ne vždy získávali tituly v rozmezí dvou let stejní gymnasté (OH i MS byly pořádány vždy po čtyřech letech s dvouletým odstupem). Například mistrem světa v letech 1922 a 1926 byl Peter Šumi (SLO), zatímco olympijským vítězem 1924 byl Leon Štukelj (SLO). Leon Štukelj byl zajímavý případ, podle tělesných proporcí prototyp moderního gymnasty (výška – 160 cm, hmotnost – 50 kg), jako první předvedl rozpor střemhlav na kruzích, byl olympijským vítězem ve všech disciplínách, ale na MS musel vrhat koulí 7,25 kg a získal 0 bodů.

V roce 1921 se USA připojily k Evropské gymnastické federaci, která se přejmenovala na Mezinárodní gymnastickou federaci se zkratkou FIG (Federation International de Gymnastique). Na MS roku 1934 v Budapešti se této soutěže poprvé zúčastnily ženy.

Po druhé světové válce si FIG uvědomila obrovský rozdíl mezi všeobecnou a výkonnostní gymnastikou a pro všeobecnou gymnastiku začala pořádat tzv. Gymnaestrády (první v roce 1953 v Rotterdamu (NED). Gymnaestrada je dnes největší nesoutěžní akcí na světě, neboť na Gymnaestradě bývá obvykle 20 000 gymnastů a více než 100 000 diváků. Největší stadion pro tyto nesoutěžní akce byl v Praze na Strahově, kam se vešlo 200 000 diváků.

Ženská gymnastika se po druhé světové válce ubírala dvěma směry. Jeden kladl důraz na krásu, eleganci a tanec (to, co dnes nazýváme moderní gymnastikou) a druhý na sílu, akrobacii (to, co dnes nazýváme sportovní gymnastikou). V roce 1963 bylo uspořádáno první MS v moderní gymnastice (první mistryní se stala Ludmila Savinková, Ruska, dříve SSSR) a na OH v roce 1984 se poprvé udělovaly medaile v moderní gymnastice.

V roce 1998 přijala FIG do rodiny gymnastických disciplín trampolíny, akrobacii a sportovní aerobik. Od roku 2000 je trampolína součástí olympijských disciplín, zatímco parkour, jakožto poslední disciplína zařazená pod FIG, je stále pouze na MS.

Dnes má FIG 154 členských národních federací a 2 přidružené. 

Ve sportovní gymnastice dnes muži soutěží na prostných, koni našíř, kruzích, přeskoku, bradlech a hrazdě. Ženy soutěží na přeskoku, bradlech o nestejné výši žerdi, kladině a prostných. Gymnasté soutěží pouze ve volných sestavách (povinné sestavy byly zrušeny po OH 1992).