Dech jako základní životní funkce (16–23 000 nádechů za den). Dechový stereotyp má vliv na utváření motoriky respektive na celou posturální situaci). Stereotyp dechu je spojován z řadou potíží (u dospělých s vertebrogenními potížemi).

Rozeznáváme dýchání volní a dýchání automatické. Volní je řízeno z mozkové kůry a jsme tak schopni zadržet dech (na omezenou dobu) nebo měnit frekvenci dýchání nebo jeho hloubku.

Automatické dýchání je řízeno z prodloužené míchy (Varolův most) (Trojan, 2003).

Inspirium je dějem aktivním a expirium pasivním (tuhost hrudního koše, tah svalů). Při námaze je i expirium dějem aktivním.

Pohyby žeber jsou rozdílné pro horní a dolní část. Horní žebra se při nádechu otáčí téměř ve frontální rovině, připodobnění jako bychom pumpovali. Dolní žebra se otáčejí více v rovině sagitální a pohyb je podobný jako když zvedáme ucho od kýble.

Při dýchání chceme vidět symetrickou práci hrudníku bez elevace ramen a lopatek. Při nádechu se jemně zvětšuje kyfotické zakřivení v oblasti hrudníku.

Na dýchání se podílejí svaly, kde jedním z nejdůležitějších je bránice. K její práci je potřebná spolupráce břišních svalů jinak nedojde k rozvoji hrudníku. Mezižeberní svaly (mm. intercostales externus/internus) musí pracovat ve spolupráci s břišními svaly, jinak dochází k tzv. Odstávání dolních žeberních oblouků. Při neoptimální funkci břišních svalů zůstává hrudník více plochý. Mm. scaleni a m. sternocleidomastoideus (SCM) patří mezi pomocné dýchací svaly, propojení s dalšími svaly způsobuje, že mají punktum fixum (PF) na lopatce a pomáhají tak zvedat hrudník. Při dysfunkci se při nádechu objevuje reklinace hlavy.

1. pectoralis major et minor umožňují roztažení hrudníku, podmínkou je fixace ramenního kloubu přes lopatku, kdy protihráčem je m. serratus anterior. M. serratus anterior propojuje břišní stěnu a hrudník na laterální straně. PF má na lopatce v opačném případě vidíme odstávající lopatky a při nádechu reklikaci hlavy.
2. quadratus lumborum se účastní spíše při výdechu. Při jeho tuhosti neplní správně svoji funkci.

Role pánevního dna

Tvoří “dno” celku a drží proti tlaku přicházejícího shora. Při nádechu a zvyšujícím se nitrobřišním tlaku (intra abdominální tlak – IAT) se tlak opírá o svaly břicha a pánevního dna. Tyto svaly tak pracují ve své excentrické “brzdivé” fázi, kontrakce těchto svalů je tak více ve výdechu (v podstatě pasivní děj, při aktivním nebo usilovném nádechu výdechu, děj aktivní).

Ontogeneze dechu

Dech patří mezi CPG (central pattern generator). Dechové pohyby se objevují kolem 11.–12. Týdne in utero.

Dýchání v 1. a 2. trimenonu

Volné dýchání do břicha (převažuje nad kostálním). Hrudník není ještě rozvinutý viz obrázek.

Mezižeberní svaly ještě nepracují v synergii s břišními svaly. Rozvíjení hrudníku je závislé na rozvíjení páteře, tedy to, jak se miminko napřímí nebo jaké má k napřímení podmínky. Podmínkou k napřímení je aktivita břišního svalstva.

Normální vs porušený vývoj

Normálně dochází při k rytmickému tahu bránice za úpon bránice na stěně hrudníku. Dolní část hrudníku je napínána koncentrickým tahem břišní stěny směrem k pupíku.

Při poruše, často u dětí s koordinační poruchou, chybí koncentrický tah. Objevuje se také diastáza břišních svalů (diastasis mm.recti abdominis). Chrupavčitý oblouk spodních žeber prominuje ventro-laterálně. Při stávajícím rytmickém tahu úponu bránice na stěně hrudníku, bez tahu svalů směrem k pupíku se vytváří na stěně hrudníku vkleslina tzv. Harrisova rýha (popsaná již v roce 1935) (Skaličková, 2017).

Novorozenec

První nádech je pro dítě nejtěžším okamžikem v životě. Jedním z ukazatelů jeho zdraví je to, jak dokáže nahlas křičet a u toho dýchat (DF 60/min). To jak dítě dýchá, respektive plíce ovlivňují tvar hrudníku a zakřivení páteře. Pohyb bránice ovlivňuje činnost ostatních vnitřních orgánů (pohyb orgánů, drenáž, perislatika…). Vývin plicních laloků trvá do cca 2 let.

3 měsíc

Dochází k napřímení páteře a objevuje se koncentrická aktivita břišních svalů. Mluvíme o pravé břišní aktivitě, tedy centrum tendineum klesá a opírá se o orgány. Aby mohlo dojít k roztažení žeber od sebe je nutné napřímení v oblasti hrudní páteře a lopatka se stane PF pro hrudník). Aby byla střední páteř ve středním postavení je důležitá správná práce svalů pánevního dna a sfinkterů (netrální roviny – spodina ústní, bránice, PD).

6 měsíc

Napnutí břišní stěny a m.iliopsoas (2. Vzprímění). Přesun dechu do střední části, břicho je napjaté, že nemůže ustoupit dechu a kyčle nemohou do flexe. Je to díky tomu, že m.iliopsoas je ve velkém napětí (v excentrické kontrakci). Ten podpírá kyčel a umožňuje tak dítěti zvednou pánev nad podložku. Vzniká zde tzv. hrudní dýchání. Tento mechanismus je důležitý pro formování tvaru kyčelního kloubu.

Hrudní (kostální) dýchání se vyznačuje zcela koordinovanou břišní stěnou. Dítě se vzpírá nad své paže, mezižeberní prostory jsou rozvinuté a mezižeberní svaly se při nádechu a výdechu kontrahují v synergii s břišními svaly.

Nácvik dechu v praxi viz praktická část.