Za střet zájmů se označují ty situace, v nichž má určitá osoba více protichůdných zájmů, nebo situace, kdy u určité osoby dochází ke konfliktu zájmů a povinností. Vzhledem k tomu, že existující střet zájmů může vést k tomu, že tato osoba nebude za určitých okolností jednat nestranně a objektivně, je zapotřebí střet zájmů v daných situacích pečlivě monitorovat.

Ve vědě je střet zájmů typicky sledován při publikování výsledků výzkumu, kdy vydavatelství vyžadují deklarování případného střetu zájmů přímo jako samostatný statement v textu publikace. Zároveň všichni spoluautoři dané publikace musí deklarovat střet zájmů během odeslání rukopisu práce k recenznímu řízení.

Stejně tak je důležité střet zájmů sledovat u osob na vedoucích pracovních postech a v odborných grémiích (komise a panely grantových agentur, nejrůznější typy poradních orgánů apod.). Zajímavé je, že zatímco na mezinárodní úrovni je deklarování střetu zájmů při jmenování do poradního orgánu běžnou a obecně akceptovanou procedurou, v českém prostředí se tak děje pouze výjimečně. Málokdy například vidíme povinnost deklarovat střet zájmů u členů vědeckých rad, přestože hlasování o vědeckých kvalifikacích uchazečů či o akreditování studijních programů může být v důsledku existence střetu zájmů ovlivněno.

Je však zapotřebí zdůraznit, že není cílem – a obvykle ani není možné – dosáhnout situace, kdy střet zájmů u nikoho a za žádných okolností neexistuje. Zejména menší vědecké komunity by lpěním na naprostém vyloučení střetu zájmů byly značně poškozeny. Je proto nutné umět s existujícím střetem zájmů v konkrétní situaci pracovat tak, aby neovlivňoval nestranné jednání v této situaci.

Grémia, u jejichž členů vzhledem k projednávané agendě ke střetu zájmů může docházet (a často také dochází), mají obvykle střet zájmů ošetřen přímo ve svém jednacím řádu. Zde bývá definováno, co se vzhledem k projednávané agendě za střet zájmů považuje, jakým způsobem má být střet zájmů ohlášen a jak jeho existence ovlivní projednávání dané agendy (např. člen komise, který je vzhledem k projednávané věci ve střetu zájmů, o této věci nehlasuje a není započítán do kvora nutného pro schválení). Málokdy je však jednací řád v tomto směru propracován natolik důkladně, aby řešil i situace, kdy člen střet zájmů záměrně neohlásí, projednávání dané věci se vědomě aktivně zúčastní a nedodrží podmínku nestrannosti.

Střet zájmů se může odehrávat v rovině pracovní i osobní – s doplněním, že často dochází k prolínání obou rovin, např. v případě konfliktu mezi zájmem na vlastním prospěchu, a zájmem zaměstnavatele. Vlastní prospěch pak může mít nejrůznější podobu, i když nejčastěji bývá diskutována otázka finančního prospěchu. Nemusí se vždy nutně jednat o přímý finanční prospěch, ale i o různé podoby prospěchu nepřímého, např. o lepší platové ohodnocení v důsledku kariérního postupu, o zisk finanční prémie jako ocenění mimořádných publikačních výstupů atd.

Druhou nejčastější podobou střetu zájmů jsou tzv. mnohočetné vztahy. Jde o situace, kdy člověk ve vztahu k další osobě zastává nejen roli čistě profesní, ale i další roli, např. v podobě příbuzenského vztahu, romantického či sexuálního vztahu, osobního přátelství či nepřátelství nebo dalšího pracovněprávního vztahu. Ve vědeckém prostředí se nemusí nutně jednat pouze o střet zájmů v důsledku existence mnohočetných vztahů v rámci jednoho pracoviště, ale i o vliv těchto vztahů např. na expertní činnost (posudky, recenze) nebo na hlasování v grémiích rozhodujících o přidělení grantů či o kariérním postupu. Vzhledem k tomu, že mnohočetné vztahy nejsou ničím neobvyklým, je nanejvýš žádoucí na jejich existenci pamatovat a mít zacházení s nimi ošetřeno v pracovních či jednacích řádech.

Modelové situace střetu zájmů v rovinách finančního prospěchu a mnohočetných vztahů:

• Vlastním podíl ve firmě, od které moje domovské akademické pracoviště nakupuje chemikálie pro výzkum. O těchto nákupech na výzkumném pracovišti rozhoduji a mohu tedy zařídit, že se bude nakupovat výlučně od mé firmy. Přece ty peníze nedám někomu jinému.

• Moje žena pracuje na vysoké manažerské pozici ve firmě, od které bude má výzkumná instituce nakupovat poměrně drahý přístroj. Sice jsou i jiní dodavatelé, ale podmínky nastavíme tak, aby se svými nabídkami vůbec neměli šanci uspět. A provize v téhle výši opravdu není k zahození.

• Jsem členem hodnotícího panelu grantové agentury a mohu tedy částečně ovlivnit, komu budou finanční prostředky přiděleny. Protože grantové agentury už mají ve svých interních předpisech kvalitně ošetřeno, že členové panelů nemohou přidělovat finanční prostředky na své vlastní projekty, zařídili jsme si to v týmu tak, že projekty do mého panelu formálně podávají mí kolegové. Já pak už jen v panelu nepřímo zařídím, aby aspoň část z nich byla podpořena.

• Z titulu své funkce v naší instituci jsem dostal k posouzení práci kolegů, s nimiž jsem v dlouhodobém pracovním i osobním konfliktu – situace by se dala označit jako úhlavní nepřátelství. Naštěstí o tom moc lidí neví, takže mám konečně příležitost si vyřídit účty. Práci samozřejmě strhám a pár dobře vypadajících důvodů pro takovou exemplární popravu si snadno vymyslím. Beztak budou všichni věřit mně a ne jim: jsem přece funkcionář.

• Jsem úspěšný vědec ve svém oboru, už řadu let vedu výzkumné pracoviště a předsedám řadě různých komisí. Našeho syna jsme vždy vedli k tomu, aby si zvolil stejný obor. Sice moc nechtěl a studium mu zrovna dvakrát nešlo, ale příjmení vždycky udělalo své a teď už má konečně po státnicích. Samozřejmě půjde na doktorát a jeho téma povedu osobně, aby to bylo pojištěné ze všech stran. Podle bakalářské i diplomové práce to zatím vypadá, že bude mít s psaním odborných publikací potíže, takže mu vždycky můžu pomoci. A jestli se včas nevzpamatuje, v nejhorším články můžu napsat za něj. Hlavní je, že bude konečně mít i ten titul za jménem.

• Na příštím zasedání vědecké rady, jejímž jsem členem, bude na programu i habilitace mého spolužáka ze studií. Řadu let se nestýkáme, protože mne s ním kdysi podvedla moje žena, naše společná spolužačka. Je to už dávno, všechno jsme si tehdy se ženou vyjasnili a odpustili a naše manželství to vydrželo. Jemu jsem ale nikdy neodpustil. Samozřejmě budu hlasovat proti jeho habilitaci. S tou aférou to sice vůbec nesouvisí, ale co už, když mám konečně možnost mu to příkoří nějak vrátit.

• Potřebuji někde rychle publikovat výsledky svého výzkumu, abych je stihl vykázat v rámci svého končícího grantu, jinak mně hrozí výrazný postih. Vím, že má dlouholetá známá pracuje jako hlavní editorka odborného časopisu v oblasti, kam spadá i můj výzkum. Neformálně, mimo oficiální redakční systém, jí tedy pošlu rukopis svého článku s prosbou, zda by bylo možné článek v časopise publikovat a zda by bylo možné nějakým způsobem urychlit recenzní řízení, například „vhodným“ výběrem recenzentů. Vysvětlím jí detailně svou krizovou situaci a nabídnu, že kdyby v budoucnu ona zase potřebovala něco ode mě, může se na mě beze všeho obrátit.

• Vedu diplomovou práci, která zprvu nevypadala nic moc, na téma, jemuž jsem se v minulosti věnoval spíš okrajově. Teď se zdá, že studentka dokáže sama načíst celkem dost literatury a sepsat dobrou věc. Navíc na rozdíl ode mne umí skvěle anglicky. Takže ji začnu postupně oceňovat a motivovat k tomu, aby z této diplomky článek skutečně vznikl. A aby nám článek přijali v dobrém časopise, bude muset nasbírat o dost větší vzorek, ale to zvládne. Když navíc bude práci psát rovnou v angličtině, má přece šanci na lepší hodnocení u obhajoby. Možná kvůli tomu ukončí studium o semestr později, ale bude to stát za to. Já se samozřejmě připíšu jako druhý autor, přece jsem práci vedl a rozhodně na spoluautorství mám právo.

• Mezi pregraduálními studenty našeho oboru mám ještě pořád pár kamarádů. Jako doktorand už ale mohu vést kvalifikační práce, tak to spolu nějak zvládneme. Oni mi pomůžou s rešerší, já jim s výzkumnými daty a pak z toho snad bude i nějaký ten článek. A kdyby nebyl, aspoň seženu hodné oponenty.