Etika výzkumu je terénem, kde se osobní mravní integrita výzkumníka setkává s dalšími etickými požadavky specifickými pro danou vědní oblast. Tyto požadavky jsou obvykle formulované do podoby oborových etických standardů a odborná komunita nějakým způsobem zavazuje své členy k jejich dodržování. Dodržováním těchto etických standardů může být například podmíněno financování výzkumu z veřejných prostředků formou grantů (podrobnosti viz Trasa 1) nebo zveřejnění odborné publikace v renomovaném vědeckém časopisu (podrobnosti viz Trasa 4).

V případě, že se jedná o výzkum na člověku, mají tyto oborové etické standardy primárně za úkol chránit účastníky výzkumu a jejich zájmy; tato ochrana se vztahuje i na použití nejrůznějších vzorků biologického materiálu lidského původu a na výzkumnou práci s osobními údaji, například se zápisy ve zdravotní dokumentaci. Nemusí se přitom nutně jednat o biomedicínský výzkum: své etické standardy pro výzkum na člověku mají zpracované i psychologické nebo sociologické odborné společnosti.

Významnou etickou relevanci má i výzkum s využitím laboratorních zvířat. Hlavním úkolem příslušných etických standardů je ochrana použitých laboratorních zvířat nejen v průběhu výzkumu samotného, ale i adekvátní zacházení s nimi v chovných zařízeních, která zvířata pro výzkumné účely poskytují. Během výzkumu pak etické standardy vyžadují minimalizaci počtu použitých zvířat (za předpokladu, že tím nebude ohrožena validita výsledků) a šetrné zacházení s nimi (za předpokladu, že požadovaný způsob zacházení nebude interferovat s experimentálními výsledky).

Speciální úroveň regulace pak často vyžadují (a mají) ty oblasti výzkumu, které lze obecně považovat za eticky kontroverzní. Nejčastěji se jedná o témata z oblasti bioetiky, například o práci s geneticky modifikovanými organismy, se zárodečnými buňkami a s embryi, o klonování, vytváření organoidů nebo o nejmodernější způsoby genetických analýz. V posledních letech však do popředí vystupují i témata z oblasti roboetiky a etiky umělé inteligence, například problematika strojového učení, pravidla pro provoz autonomních vozidel nebo vývoj a používání humanoidních robotů. V oblasti společenských věd se může jednat např. o témata politicky, hodnotově kontroverzní a podobná.

Základním projevem mravní integrity výzkumníka ve vztahu k etice výzkumu je znalost příslušných oborových standardů a zejména jejich respektování. Etické standardy pro výzkum nevznikly proto, aby výzkumníkům komplikovaly a znepříjemňovaly život, ale proto, aby vědecká práce byla prováděna v souladu s morálními hodnotami a etickými principy dané společnosti. Pokud výzkumník etické standardy pro svou vědní disciplínu vůbec nezná, nebo případně zná, ale záměrně je nedodržuje a obchází, jde o závažné porušení vědecké integrity.

V evropském prostředí je už několik dekád primární dohled nad dodržováním etických standardů pro výzkum svěřen nezávislým etickým komisím pro výzkum (angl. research ethics committees, RECs); v americkém prostředí jsou pak jejich obdobou tzv. institutional review boards (IRBs). Tyto komise mají za úkol před zahájením výzkumu podrobně prostudovat celkový plán projektu i jednotlivé výzkumné protokoly, a tím prověřit, zda budou při výzkumu dodrženy všechny požadavky relevantních oborových etických standardů. Teprve po zjištění, že je všechno v pořádku, uděluje etická komise pro výzkum projektu své schválení a realizace projektu tedy může být zahájena.

Typickým porušením vědecké integrity je v tomto směru zejména úplné vyhýbání se posouzení projektu institucionální etickou komisí předstíráním, že projekt nemá etickou relevanci, přestože tato etická relevance objektivně existuje a výzkumníci si jsou této relevance velmi dobře vědomi.

V českém prostředí situaci navíc komplikuje skutečnost, že právní předpisy vyžadují schválení etickou komisí pouze u intervenčního biomedicínského výzkumu. Naproti tomu v mnoha dalších zemích je standardem předkládat etické komisi každý výzkumný projekt za účasti člověka; obdobně v posledních letech také můžeme u renomovaných vydavatelství vědecké literatury zaznamenat vyžadování stanoviska etické komise v případě jakéhokoliv výzkumu za účasti člověka už při odeslání manuskriptu k recenznímu řízení. Je tedy na zodpovědnosti konkrétní výzkumné instituce, zda si požadavek na posouzení každého výzkumu na člověku etickou komisí ošetří například vnitřní směrnicí.

Nejsou ani příliš ojedinělé případy, kdy výzkumník po zamítnutí problematického projektu vlastní institucionální etickou komisí pro výzkum projekt předloží jiné etické komisi, která buď pro jeho posouzení není odborně kompetentní, nebo se k dodržování oborových etických standardů staví značně benevolentněji. Není třeba zdůrazňovat, že se jedná o závažné morální provinění, navíc za určitých okolností a v určitých vědních oblastech i s pracovněprávními a trestně právními důsledky.

Zcela absurdní podobu pak výše popsané jednání získává poté, co výzkumníci za etickou komisi ad hoc prohlásí sami sebe nebo své spřátelené pracovní okolí a začnou si schvalovat své vlastní problémové projekty.

Variací na výše popsané obcházení institucionální etické komise je pak předložení projektu k posouzení sice správné komisi, ale s poskytnutím neúplných, zavádějících či klamavých informací o podstatě projektu a jeho relevantních etických aspektech. Pokud komise problém neodhalí, je její schválení příslušného projektu fakticky neplatné (přestože v právní rovině o tom lze vést spory), neboť bylo získáno podvodem. V tomto kontextu je třeba si uvědomit, že etické komise pro výzkum mají za úkol nejen výzkumné projekty schvalovat k realizaci, ale také kontrolovat průběh jejich řešení a po ukončení konkrétního projektu prověřit, zda jeho řešení proběhlo korektně. Jakákoliv manipulace s výzkumnými daty a poskytnutí nepravdivých nebo zavádějících informací ve vztahu k etické komisi je rovněž vážným porušením vědecké integrity.

Modelové situace porušení vědecké integrity ve vztahu k etice výzkumu:

• Svůj intervenční biomedicínský výzkum jsem prováděl na skupině zdravých dobrovolníků. Dal jsem jim sice podepsat informované souhlasy podle vzoru, který zveřejnila naše etická komise, ale samotný výzkum jsem komisi k posouzení nepředložil. Prostě nechci, aby mi lidé z etické komise mluvili do výzkumného protokolu, beztak tomu nerozumějí. A to jejich schválení po mně stejně nikdy nikdo nebude chtít.

• Etická komise mi zamítla projekt, prý porušuje základní zásady etiky výzkumu. Ale já tu studii prostě musím udělat. Nikdy dřív nikdo takové výsledky nepublikoval a já chci být první. Schválení komise si vyrobím sám ve Photoshopu – stejně nepoužívají digitální podpis, tak to půjde snadno.

• Můj poslední návrh projektu neprošel přes naši etickou komisi – prý závažně porušuje standardy pro výzkum. Ať prý změním design výzkumu a pak si o tom teprve můžeme promluvit… Nic nezměním. Schválení etické komise získám snadno u další instituce, kde mám sice jen částečný úvazek, ale jim to nevadí. A to, že se ten výzkum u nich ve skutečnosti provádět nebude, je jim celkem jedno. Hlavně když napíšu na výsledný článek obě afiliace a oni z toho budou mít body a peníze za publikaci.

• Naše výzkumná instituce letos získala výrazně méně grantů ve srovnání s předchozími roky. Výzkumníci si navíc hodně stěžují na etickou komisi, prý jim zasahuje do designu projektů a dovolává se přitom dodržování mezinárodních etických standardů. Koho to zajímá, probůh? Jako ředitel celou komisi prostě odvolám a jmenuji novou. Samozřejmě si ohlídám loajalitu nových členů a všem jim předem jasně vysvětlím, co od nich očekávám: hladké schvalování projektů a hlavně žádné obtěžování výzkumníků. Granty prostě potřebujeme, jasné?

• Pracuji na výzkumných tématech, která jsou prý obecně vnímána jako eticky kontroverzní. Vůbec nechápu, proč vlastně – vždyť na tom ve skutečnosti nic není... Jsou kvůli tomu jen nepříjemnosti – samé mezinárodní úmluvy, zákony a nutná povolení, pořád dokola žádosti na etickou komisi, která do všeho navíc strašně zasahuje a občas nám něco vůbec nepovolí. Už toho mám všeho dost. Prostě podám žádost o grant bez etické komise a jen do ní napíšu vysvětlení, že to vlastně vůbec žádné schválení nepotřebuje. Hodnotitelé se budou soustředit na vědu, ne na etiku a úředníkům je to jedno. A pokud ten grant opravdu dostanu, však ona to ta naše komise ještě ráda odsouhlasí, když už budou peníze pro instituci jisté. A kdyby se cukali, však on jim to ředitel vysvětlí, že teď už to schválení prostě musí dát.

• Rozhodl jsem se zkoumat téma mentální reprezentace smrti u dospívajících, protože je o tom málo napsáno a cítím tu určitou šanci na publikaci. Vytvořil jsem si tedy schéma rozhovoru pro kvalitativní výzkum a plánuji s ním oslovit děti ve volnočasovém zařízení, kde pracuji. Budu se jich ptát na jednoduché věci – jestli někdy přemýšlely o tom, že by zemřel někdo z rodičů, jestli jsou naživu všichni prarodiče a tak. Naši etickou komisi s tím vůbec nebudu obtěžovat, vždyť o nic nejde.

• Můj výzkum byl téměř přijat k publikaci ve špičkovém časopise. Poslední podmínkou, aby editor publikaci definitivně odsouhlasil, je potvrzení, že byl můj výzkum schválen etickou komisí. To bohužel nemám – když jsem začal sbírat data, na nic takového jsem nepomyslel. Odepíšu tedy editorovi, že etické schválení mám, a přidám fiktivní jednací číslo. Je to jen jedna drobná lež, na kterou nikdy nikdo nepřijde a která nikomu neuškodí. Můj výzkum je plně v souladu se všemi etickými standardy, tím jsem si jistý.