Význam motivace v přírodovědných předmětech

Jedním z nejzávažnějších problémů moderní pedagogiky, problémů, které ovšem nedokáže řešit sama, ale jedině s pomocí mnoha ostatních věd, je problém, jak rozdělit veškerou sumu lidského vědění do dvou kategorií: do kategorie těch poznatků, které by měly být stálým majetkem člověka a sloužily by mu jako klíč, s jehož pomocí by si mohl kdokoli a kdykoli otevřít přístup ke kterékoli informaci z oné druhé, kvantitativně mnohem početnější kategorie poznatků.

Základní učivo každého předmětu, tedy i přírodovědného, by mělo být učivem klíčovým, mělo by zahrnovat takové poznatky a dovednosti, které by jejich majiteli otevíraly nejschůdnější cestu ke všem dalším informacím.

Učební úlohy tvoří velmi významnou součást pedagogické komunikace. Umožňují navázat kontakt se žáky, probudit jejich zájem o učivo i zjistit, jaké mají žáci představy o novém učivu před jeho objasňováním. Jsou prostředkem podněcujícím aktivitu žáků a přispívají k rozvoji jejich myšlení. V neposlední řadě učební úlohy slouží k procvičování učiva i k diagnostice úrovně jeho osvojení. Důležité je umět učební úlohy správně a výstižně formulovat, aby vzbudily zvídavost, pozornost a zájem žáků a navodily potřebné operace s učivem.

Každý dobrý pedagog si uvědomuje, že zájem nelze podceňovat, neboť patří k významným vlastnostem osobnosti každého žáka a projevuje se jako snaha zabývat se prioritně předměty nebo jevy, k nimž má citový vztah a jež chce blíže poznat. Zájem aktivizuje duševní procesy mladého člověka a umožňuje učiteli usměrňovat jeho proces poznání a tím motivovat jeho činnost v požadovaném směru a za určitým cílem. Zájem může sloužit učiteli jako klíč k osobnostem žáků, jehož prostřednictvím se lze k nim přiblížit, poznat je a působit na ně.

Učitel, který ve vyučování uplatňuje adekvátní způsoby vnější i vnitřní motivace, klade pevné základy pozitivního rozvoje osobnosti žáka. Motivaci musí přizpůsobit cíli a obsahu vyučování i věku žáka. Vývojem se mě­ní a formuje žákova osobnost, proto se musí měnit a přizpůsobovat i systém motivačních metod, forem a prostředků.

Vhodná motivace může vyvolávat a udržovat zájem dítěte o učení, o daný přírodovědný předmět, o určitou učební činnost. Motivace ve vyučovacím procesu přírodovědných předmětů představuje důležitý reálný faktor, který může významnou měrou napomoci k vyrovnání napětí mezi požadavky na učení a osobnostním vybavením, jímž disponuje žák. Jedním z prvořadých cílů výchovy a vzdělávání je proto formulovat a rozvíjet především vnitřní motivaci žáků k učení jako formu seberealizace. Učební činnost lze vyvolávat a udržovat množstvím motivů, které na sebe navzájem působí, jsou hierarchicky uspořádané a působí na pozadí celého individuálního motivačního systému osobnosti a konkrétní sociální situace. Podněcující funkce motivace v učení a jednání žáků je nezastupitelná. Motivaci učitel neuplatňuje jen v první fázi vyučovacího procesu (tzv. motivační), ale i v průběhu celé učební činnosti, ve fázi expoziční i fixační.