O žabákovi

Byl jednou jeden žabák jménem Emil, žil si spokojeně ve velkém rybníce, ale neustále měl pocit, že mu ještě do života něco schází. Časem si uvědomil, že všichni žijí v páru, jen jemu schází nevěsta. Vydal se ji tedy hlesat do světa. Sotva odskákal od rybníku, potkal čápa.

Emil se čápa prve bál, myslel, že ho chce sníst, ale ten byl už po svačince. Zeptal se ho tedy, jestli neví o nějaké hezké žabce. Jeho nový kamarád se mu přiznal, že všechny žáby spořádal, poslal ho ale do ZOO, že tam jistě nějakou nevěstu najde. Žabák si pomyslel: „Jejda, to je ale dlouhá cesta, budou mě bolet nožky!“

Emil skákal dlouho. Dny a noci se střídaly, ani je nestačil počítat. Zoologická zahrada byla v nedohlednu. Říkal si, jaký je život žabáka těžký.

V tom spatřil brány zahrady. Konečně se dočkal! Veskákal dovnitř a prvního koho potkal, byl krokodýl.

Emil skákal dál, dokud nenašel jezírko, kde žily žáby. Oči mu údivem přecházely. Ihned si padli do oka krásnou zelenou rosničkou. Našli v sobě zalíbení a zanedlouho společně žili v žabákově jezírku a do roka měli spoustu malých pulečků.

Pulci byli neposední. Celé dny jen dováděli a hráli si, dokud se z nich nestaly dospělé žáby.

Byl jednou jeden žabák jménem Emil, žil si spokojeně ve velkém rybníce, ale neustále měl pocit, že mu ještě do života něco schází. Časem si uvědomil, že všichni žijí v páru, jen jemu schází nevěsta. Vydal se ji tedy hlesat do světa. Sotva odskákal od rybníku, potkal čápa.

Emil se čápa prve bál, myslel, že ho chce sníst, ale ten byl už po svačince. Zeptal se ho tedy, jestli neví o nějaké hezké žabce. Jeho nový kamarád se mu přiznal, že všechny žáby spořádal, poslal ho ale do ZOO, že tam jistě nějakou nevěstu najde. Žabák si pomyslel: „Jejda, to je ale dlouhá cesta, budou mě bolet nožky!“

Emil skákal dlouho. Dny a noci se střídaly, ani je nestačil počítat. Zoologická zahrada byla v nedohlednu. Říkal si, jaký je život žabáka těžký.

V tom spatřil brány zahrady. Konečně se dočkal! Veskákal dovnitř a prvního koho potkal, byl krokodýl.

Emil skákal dál, dokud nenašel jezírko, kde žily žáby. Oči mu údivem přecházely. Ihned si padli do oka krásnou zelenou rosničkou. Našli v sobě zalíbení a zanedlouho společně žili v žabákově jezírku a do roka měli spoustu malých pulečků.

Pulci byli neposední. Celé dny jen dováděli a hráli si, dokud se z nich nestaly dospělé žáby.