Právnická fakulta Masarykovy univerzity
JUDr. Veronika Kudrová, Ph.D.; PhDr. Jiří Smrčka, Ph.D.
4 Veřejná vysoká škola a její orgány
Na veřejných vysokých školách se v nejčistší míře uplatňuje vysokoškolská samospráva; svou povahou jde o samosprávu neúzemní, označovanou jako zájmová či též profesní. Vsoké školy jsou právnické osoby veřejného práva zřízené za účelem realizace veřejných potřeb, pročež jsou financované (z většinové části) z veřejných zdrojů. Též státní vysoké školy jsou financované z veřejných zdrojů, nicméně jejich samosprávnému postavení brání jejich ekonomická a částečně i rozhodovací závislost na státu. Soukromé vysoké školy pak z pohledu organizačního vykonávají správu soukromou, při nejmenším v rozsahu typickém pro právnickou osobu, v jejíž formě byly zřízeny, nikoli veřejnou.
Zákon vyhrazuje (v § 6 odst. 1) samosprávné působnosti veřejné vysoké školy zejména:
- vnitřní organizaci, včetně určování počtu zaměstnanců a související pracovněprávní vztahy,
- určování počtu přijímaných uchazečů a podmínek pro přijetí ke studiu, tvorbu a uskutečňování studijních programů (jde-li o studijní programy, které neuskutečňují fakulty), jako i organizaci studia,
- zaměření a organizaci vědeckovýzkumné činnosti,
- rozhodování o právech a povinnostech studentů a akademických pracovníků,
- spolupráci s jinými vysokými školami a právnickými osobami, a zahraniční styky,
- ustavování samosprávných akademických orgánů, jako i hospodaření a nakládání s majetkem, a
- stanovení výše poplatků spojených se studiem.
Pro vztah veřejné vysoké školy se státem je určující, že stát může zasahovat do samosprávné činnosti veřejné vysoké školy jen na základě a v mezích zákona a způsobem zákonem stanoveným (§ 6 odst. 3 zákona o vysokých školách).
4.1 Veřejná vysoká škola a stát
Ústředním orgánem státní správy vysokého školství je Ministerstvo školství. Jak bylo již nepřímo uvedeno, jeho působnost vůči veřejným vysokým školám je vymezena pozitivně, a to následovně – Ministerstvo školství
- registruje vnitřní předpisy (§ 43), což podmiňuje jejich platnost,
- rozděluje prostředky státního rozpočtu a kontroluje hospodaření (§ 18),
- rozhoduje o akreditacích (§ 78 a násl.) a státním souhlasu působit jako soukromá vysoká škola (§ 39),
- dozírá nad zákonností činnosti veřejných vysokých škol; pokud zjistí nezákonnost, upozorní na ni a vyzve k nápravě, a
- dozírá nad dodržováním konkrétních povinností vysokých škol; pokud nejsou plněny, může Ministerstvo školství přistoupit k omezení či odebrání dané působnosti (§ 38 zákona).
Posledně jmenované konkrétní povinnosti spočívajících v ustavení samosprávných orgánů, přijetí vnitřních předpisů, k nimž je vysoká škola povinna (zejména dle § 17 a 33 zákona o vysokých školách), akreditaci alespoň jednoho studijního programu, v hospodaření nevykazujícím závažné nedostatky, které by mohly ohrozit plnění úkolů vysoké školy a plnění (základních) povinností stanovených zákonem o vysokých školách.
4.2 Orgány veřejné vysoké školy
Správa veřejné vysoké školy je realizována jejími vlastními orgány, a to jak samosprávnými, které vykonávají samosprávné působnosti stanovené zejména v § 6 zákona o vysokých školách, tak též dalšími zákonem předpokládanými orgány, které zabezpečují spíše záležitosti provozního charakteru.
Samosprávnými orgány jsou akademický senát, rektor, vědecká rada a disciplinární komise. Dalšími orgány jsou správní rada – dozorový orgán povinně tvořený nečleny akademické obce, který dohlíží na to, aby veřejná vysoká škola nenakládala se svým majetkem rizikově či neúčelně (vzhledem k tomu, že státní vysoká škola nevlastní majetek, působí pouze na veřejné vysoké škole) – a kvestor (na fakultní úrovni tajemník), který vykonává působnost v otázkách hospodaření a vnitřní správy vysoké školy, resp. fakulty.
Je-li vysoká škola členěna na fakulty, pak též ty mají vlastní samosprávné orgány (zejména pro plnění samosprávných kompetencí dle § 24 zákona) a jiné orgány; s výjimkou správní rady jsou s orgány veřejné vysoké školy analogické.
4.2.1 Akademický senát
Nejdůležitějším orgánem veřejné a státní vysoké školy je akademický senát. Jednak proto, že svou legitimitu odvozuje přímo od členů akademické obce, která je v něm povinně zastoupena reprezentanty obou svých složek, tj. akademickými pracovníky a studenty8,a dále proto, že teprve od něj svou legitimitu odvozuje rektor, jehož spolupráce s akademickým senátem je dále nezbytná k ustavení zbývajících samosprávných orgánů (vědecké rady a disciplinární komise).
Většinu svých kompetencí sdílí akademický senát s rektorem. V některých případech má senát pravomoc rozhodovací, v ostatních poradní.
Dle § 9 odst. 1 zákona o vysokých školách akademický senát veřejné vysoké školy
a) rozhoduje na návrh rektora o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení součástí vysoké školy, na základě souhlasného vyjádření orgánů nebo osob stanovených statutem jako vedoucí zaměstnanci vysoké školy rozhoduje také o zřízení nebo zrušení společných pracovišť součástí vysoké školy,
b) na návrh rektora nebo na základě postoupení předpisu akademickým senátem fakulty schvaluje vnitřní předpisy vysoké školy a jejich součástí,
c) schvaluje rozpočet vysoké školy předložený rektorem a kontroluje využívání finančních prostředků vysoké školy,
d) schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření vysoké školy předloženou rektorem,
e) schvaluje hodnocení činnosti vysoké školy předložené rektorem,
f) schvaluje návrh rektora na jmenování a odvolání členů vědecké rady a disciplinární komise veřejné vysoké školy,
g) schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech, které se neuskutečňují na fakultách,
h) usnáší se o návrhu na jmenování rektora, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
i) schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejné vysoké školy a jeho každoroční aktualizaci (dále jen "dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy") po projednání ve vědecké radě,
j) na návrh rektora zruší vnitřní předpis, rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu součásti veřejné vysoké školy anebo pozastaví jeho účinnost, pokud je tento vnitřní předpis, rozhodnutí nebo úkon v rozporu se zvláštními předpisy nebo vnitřními předpisy veřejné vysoké školy.
Dle § 9 odst. 2 zákona o vysokých školách se akademický senát veřejné vysoké školy vyjadřuje zejména
a) k návrhům těch studijních programů, které se neuskutečňují na fakultách,
b) k záměru rektora jmenovat nebo odvolat prorektory,
c) k právním úkonům, které vyžadují souhlas správní rady veřejné vysoké školy podle § 15 odst. 1 písm. a) až d),
d) k podnětům a stanoviskům správní rady veřejné vysoké školy podle § 15 odst. 3.
Určující ve vztahu k rektorovi je možnost akademického senátu navrhnout vedle jeho jmenování také jeho odvolání. Společně s rektorem vykonává akademický senát dozorovou pravomoc nad fakultou, a to v oblasti přijímání vnitřních předpisů [dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona], dalších úkonů fakulty, resp. jiné součásti [dle § 9 odst. 1 písm. j) zákona], a konečně nad výkonem funkce děkana (dle § 28 odst. 3 zákona).
4.2.2 Rektor
V čele veřejné vysoké školy stojí rektor. Jedná a rozhoduje ve věcech školy, pokud zákon nestanoví jinak, tedy má zbytkovou působnost. Jménem vysoké školy může vystupovat též kvestor, a to v rozsahu stanoveném rektorem. Člení-li se vysoká škola na fakulty, jednají a rozhodují ve věcech, které jim zákon, popř. statut veřejné vysoké školy, svěřuje, příslušní děkani.
Jak v případě rektora, tak též děkanů, zákon předpokládá, že svou působnost rozloží mezi jimi jmenované prorektory a proděkany, a to v rozsahu, který sami určí. Prorektoři ani proděkani nejsou považováni za samostatné orgány vysokých škol, neboť svou působnost odvozují od rektora (děkana). Funkce rektora je svázána s řadou samosprávných kompetencí, z povahy věci ale zahrnuje také vnitřní řízení a strategické rozhodování ve věcech vysoké školy.
Rektor rozhoduje ve věcech studentů zapsaných ve studijních programech, které nejsou uskutečňovány fakultami (pakliže vysoká škola takové studenty má), dále rozhoduje jako druhostupňový orgán v řízeních o přezkumu rozhodnutí děkanů fakult. V některých případech rozhoduje rektor i ve věcech studentů zapsaných ve studijních programech fakultou uskutečňovaných – a to v případě, že jde o kompetence, které zákon o vysokých školách nebo statut (podle § 24 odst. 2 zákona) veřejné vysoké školy nepřiznává děkanovi, popř. jinému orgánu fakulty.
Rektor dále jmenuje docenty, kteří se úspěšně habilitovali, resp. navrhuje přezkoumání návrhu vědecké rady fakulty vědecké radě vysoké školy. Ze své funkce předsedá vědecké radě vysoké školy.
4.2.3 Vědecká rada
Vědecká rada je orgánem složeným z významných představitelů oborů, v nichž vysoká škola (fakulta) působí, přičemž za účelem zajištění externí kontroly činnosti vědecké rady platí, že nejméně jedna třetina jejích členů nesmí být příslušníky akademické obce dané vysoké školy.
V kompetenci vědecké rady je zejména schvalování studijních programů neuskutečňovaných na fakultách a působnost v habilitačním a profesorském řízení. Vyjadřuje se též k dlouhodobému záměru vysoké školy a dalším otázkám, které jí předloží rektor.
4.2.4 Disciplinární komise
Posledním samosprávným orgánem veřejné vysoké školy, který je ustavován stejným postupem jako vědecká rada, je disciplinární komise. Jejími členy mohou být naopak pouze členové příslušné akademické obce, pro poměr akademických pracovníků a studentů platí požadavek parity.
Disciplinární komise veřejné vysoké školy vykonává působnost v disciplinárním řízení, a to pro studenty zapsané ve studijních programech neuskutečňovaných fakultou. Pokud žádní takoví studenti nejsou, disciplinární komise se nezřizuje.
4.2.5 Kvestor
Kvestor je nesamosprávným orgánem vykonávajícím působnost ve věcech hospodaření a vnitřní správy; v rozsahu stanoveném rektorem (ve formě opatření) jedná a rozhoduje ve věcech veřejné vysoké školy.
Na ustavování kvestora se akademický senát veřejné vysoké školy přímo nepodílí, má-li však pochybnosti o osobě vykonávající funkci kvestora, může své požadavky uplatňovat vůči rektorovi, který je akademickému senátu odpovědný (s ohledem na skutečnost, že akademický senát může navrhnout odvolání rektora).
4.2.6 Správní rada
Taktéž správní rada nevykonává samosprávnou působnost, svou povahou je to dozorový orgán. Její externí členský základ9 poskytuje dostatečnou garanci pro kvalifikované provádění dohledu nad majetkem vysoké školy. Akademický senát nemá na složení správní rady přímý ani nepřímý vliv – její členy správní rady jmenuje (po projednání s rektorem) ministr školství, a to na 6 let. Jejich obměna probíhá, podobně jako v Senátu České republiky, po třetinách.
Správní rada dává svůj souhlas k nakládání s podstatnými majetkovými hodnotami, a to dle § 15 odst. 1 zákona o vysokých školách):
Správní rada veřejné vysoké školy vydává předchozí písemný souhlas
a) k právním úkonům, kterými vysoká škola hodlá nabýt nebo převést nemovité věci,
b) k právním úkonům, kterými vysoká škola hodlá nabýt nebo převést movité věci, jejichž cena je vyšší než pětisetnásobek částky, od níž jsou věci považovány podle zvláštního předpisu za hmotný majetek,
c) k právním úkonům, kterými vysoká škola hodlá zřídit věcné břemeno nebo předkupní právo,
d) k právním úkonům, kterými vysoká škola hodlá založit jinou právnickou osobu, a k peněžitým a nepeněžitým vkladům do těchto a jiných právnických osob.,
K některým ostatním otázkám týkajícím se financí se alespoň vyjadřuje (dle § 15 odst. 2):
Správní rada veřejné vysoké školy se vyjadřuje zejména
a) k dlouhodobému záměru veřejné vysoké školy a k dalším věcem, které jí k projednání předloží rektor nebo ministr,
b) k rozpočtu vysoké školy,
c) k výroční zprávě o činnosti a výroční zprávě o hospodaření vysoké školy a k výsledkům hodnocení činnosti vysoké školy.
Může též předkládat podněty a vyjadřovat stanoviska k (jiné) činnosti veřejné vysoké školy (odst. 3).
4.3 Členění veřejné vysoké školy
Veřejná vysoká škola se v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 může členit na
- vysokoškolské ústavy,
- jiná pracoviště pro vzdělávací a vědecko-výzkumnou činnost a
- účelová zařízení pro zajištění dalších souvisejících činností vysoké školy.
Je-li univerzitního typu, může se členit též na
- fakulty.
4.3.1 Fakulta a její postavení
Fakultu lze v nejobecnější rovině charakterizovat jako relativně samostatnou součást veřejné či státní vysoké školy univerzitního typu, která z povahy věci není nadána právní subjektivitou. Z toho plyne její právní i ekonomická závislost na univerzitě. Rozhodnutí o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakulty přísluší veřejné vysoké škole, její základní organizační struktura, jako i stěžejní kompetence však vyplývají přímo ze zákona.
Specifické je pro fakultu, že je vůči univerzitě částečně autonomní – zákon ji přiznává vlastní samosprávné působnosti, které realizuje vlastními orgány, a to vůči svým členům. Jejich práva a povinnosti může přitom upravovat i normativně, a to vydáváním vnitřních předpisů. Žádná jiná součást vysoké školy není nadána vlastní akademickou obcí ani možností vlastní normotvorby.
Do samosprávné působnosti fakulty patří (v souladu s § 24 zákona o vysokých školách) zejména
- vnitřní organizace a pracovněprávní vztahy,
- určování počtu přijímaných uchazečů a podmínek pro přijetí, stejně jako tvorba a uskutečňování fakultních studijních programů,
- zaměření a organizace vědeckovýzkumné činnosti,
- rozhodování o právech a povinnostech studentů a akademických pracovníků ve stanoveném rozsahu,
- zahraniční styky a aktivity,
- ustavování samosprávných akademických orgánů, jako i nakládání s přidělenými finančními prostředky, a konečně,
- doplňková činnost a nakládání s prostředky získanými z ní.
4.3.2 Orgány fakulty
Samosprávné orgány fakulty jsou co do názvu i kompetencí obdobné samosprávným orgánům veřejné vysoké školy. I pro fakultu platí, že jejím vrcholným zastupitelským orgánem je akademický senát, od něhož teprve odvozují svou legitimitu další orgány. Jeho kompetence dle § 27 zákona jsou užší než kompetence akademického senátu vysoké školy, a to v návaznosti na užší okruh samosprávných působností fakulty:
(1) Akademický senát fakulty
a) na návrh děkana rozhoduje o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakultních pracovišť,
b) na návrh děkana schvaluje návrh vnitřních předpisů fakulty a postupuje je ke schválení akademickému senátu vysoké školy,
c) schvaluje rozdělení finančních prostředků fakulty předložené děkanem a kontroluje jejich využívání,
d) schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření fakulty předloženou děkanem,
e) schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech uskutečňovaných na fakultě,
f) schvaluje návrh děkana na jmenování a odvolání členů vědecké rady fakulty a disciplinární komise fakulty,
g) usnáší se o návrhu na jmenování děkana, popřípadě navrhuje jeho odvolání z funkce,
h) na návrh děkana schvaluje dlouhodobý záměr vzdělávací a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti fakulty vypracovaný v souladu s dlouhodobým záměrem veřejné vysoké školy po projednání ve vědecké radě fakulty.
(2) Akademický senát fakulty se vyjadřuje zejména
a) k návrhům studijních programů uskutečňovaných na fakultě,
b) k záměru děkana jmenovat nebo odvolat proděkany.
V oblasti přijímání vnitřních předpisů podléhá schvalovací pravomoc akademického senátu fakulty dozoru vykonávanému akademickým senátem vysoké školy, v ostatních oblastech obdobná posloupnost zakotvena není.
Hlavní výkonný a reprezentativní orgán fakulty je rozdílně od rektora nazván jako děkan, i on má zbytkovou působnost ve věcech fakulty. Jmenuje a odvolává proděkany, kteří jej zastupují ve stanoveném rozsahu. Stejně jako rektor, i děkan předsedá vědecké radě (fakulty); v praxi zároveň mnohdy bývá jmenovaným členem vědecké rady vysoké školy.
Částečná autonomie fakulty se projevuje zejména v tom, že rektor, který se souhlasem akademického senátu univerzity může z vlastního podnětu odvolat děkana, tak může činit pouze pokud děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty. Dále může – prostřednictvím akademického senátu na návrh rektora – zrušit vnitřní předpis, rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu fakulty (nebo pozastavit jeho účinnost), pouze pokud je tento protiprávní.
Vědecká rada fakulty vykonává některé působnosti obdobně vědecké radě veřejné vysoké školy, v habilitačním a zejména profesorském řízení, však působí spíše jako její první stupeň. Univerzitní vědecká rada posuzuje návrh na jmenování docentem, pakliže se rektor plně neztotožní se jmenováním pouze na základě návrhu fakultní vědecké rady. V řízení o jmenování profesorem je potom vědecká rada univerzity vždy povolána rozhodovat o návrhu na jmenování profesorem, a to jako buď jediný rozhodující orgán (není-li k řízení akreditována fakulta a tedy nerozhoduje-li vědecká rada fakulty), nebo druhý rozhodující orgán, který rozhoduje o návrhu na jmenování potom, co se pro něj vyslovila vědecká rada fakulty
Zcela nezávislé jsou na sobě pouze disciplinární komise. Ta fakultní vykonává působnost v disciplinárním řízení, a to pro studenty zapsané ve studijních programech uskutečňovaných danou fakultou. Na základě jejího doporučení rozhoduje děkan fakulty, jeho rozhodnutí je však (dle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách) přezkoumatelné rektorem.
Jak bylo již nepřímo uvedeno, orgány fakulty mohou (v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 zákona) rozhodovat i v dalších věcech veřejné vysoké školy, a to pokud jim rozhodování o nich svěří statut veřejné vysoké školy.
Tato kapitola se přiměřeně uplatní též pro postavení státních vysokých škol.
KSVSP, Právnická fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2013