Website Builder Free Web Templates Website Templates Web Design

Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.)

Čeleď: Tiliaceae - lípovité

1-2 CD 2, 3-5 C 3

Areál: submediteránní – temperátní s oceánickou tendencí

Strom velkých rozměrů dosahující výšky přes 30 m s dosti přímým válcovitým kmenem o průměru 1,5 m a košatou korunou. Letorosty jsou odstále chlupaté nebo lysé, pupeny kryté dvěma šupinami (spodní dosahuje do poloviny pupenu). Střídavé listy jsou srdčité, poněkud asymetrické, 7–12 cm dlouhé, na líci matně zelené, na rubu světle zelené, roztroušeně chlupaté. V paždí žilek mají chomáčky bělavých chloupků, žilnatina 3. řádu je vyniklá. Okraj listové čepele je mírně svěšený. Květy jsou ve svazečcích jen po 2–5, žlutavé, stejně jako blanitý listen na stopce květenství, který vytrvává i za plodu. Tvrdé, žebernaté, většinou vlnaté oříšky (větší než u lípy malolisté) setrvávají na stromě přes zimu.

Ekologie: Lípa velkolistá dobře snáší zastínění (je však náročnější na světlo než lípa srdčitá) a udrží se proto snadno ve spodní etáži pod jinými dřevinami alespoň jako keř.  Dřevina středně náročná na půdu. Nejlépe se jí daří na hlubokých živných půdách bází svahů menších údolí či na skeletovitých rankerových půdách a rendzinách na svazích pahorkatin. Lesostepní typ se sice vyrovná s nedostatkem vláhy, ale jen tehdy, jde-li o živné horniny jako vápenec, čedič nebo andezit. Opadané listí s měkkou a chabou strukturou na povrchu půdy dobře zetlívá a přispívá k vytvoření příznivé vrstvy živného humusu. Roste v suťových a roklinových lesích, dále v klenových a lipových bučinách.

Rozšíření: Roste téměř v celé Evropě, s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí kontinentu. Vyskytuje se v západní, střední a jihovýchodní Evropě, na severu areál zasahuje po Dánsko, na východě po západní Ukrajinu, na jihu končí Korsikou a jižní Itálií. Izolované lokality jsou v jižním Švédsku, Malé Asii a Kavkazu. U nás je lípa malolistá rozšířena roztroušeně po celém území. Hlavní stanoviště jsou na suťových svazích, kde roste často ve společnosti javorů, jasanu ztepilého, dubu zimního a habru a lužní lesy, kde roste mimo dosah dlouhotrvajících záplav s dubem letním, jilmy, jasany, habrem a babykou. Nejvýš položené lokality dosahují asi 600 m n.m. (předhoří Šumavy). Ve srovnání s lípou velkolistou to bývají spíše stinné svahy a také méně živné podklady a půdy.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: http://www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html