Poškození oka

způsobená kontaktní čočkou dělíme podle příčiny na:

• mechanická poškození

  většinou způsobená při neodborné manipulaci nebo výběrem nevhodných parametrů

• poruchy rohovkového metabolizmu

  převážně těsná aplikace, nedodržení režimu nošení

• alergické a toxické reakce

  souvisí s volbou systému péče o kontaktní čočky, reakce na materiál kontaktní čočky
  je pouze ojedinělá

• infekce

  nedodržování pravidel osobní hygieny a pravidelné péče o kontaktní čočky včetně pouzdra

Podle postižené anatomické části oka dělíme komplikace
spojené s aplikací a nošením kontaktních čoček na:

• víčkové

  Chalazion, hordeolum, dysfunkce Meibomských žláz, stafylokoková blefaritida nebo i ptóza indukovaná při užívání zejména tvarově stálých kontaktních čoček. Gigantopapilární konjunktivitida vzniká při dlouhodobém nedodržování režimu nošení kontaktních čoček.

• postižení spojivky

  Spojivková injekce vzniká jednak po mechanické traumatizaci nebo jako reakce na některé komponenty čistících roztoků. Dalšími příčinami, které souvisí se změnou metabolizmu rohovky po aplikaci kontaktní čočky a mohou vyvolat hyperémii jsou hypoxie, hyperkapnie, acidifikace i zvýšená osmolarita prostředí. Překrvení spojivky je jednoznačným příznakem také u bakteriálních, virových, plísňových zánětů.

• dysfunkce slzného filmu

  Po aplikaci kontaktní čočky je slzný film rozdělen na část před kontaktní čočkou a mezi kontaktní čočkou a rohovkou. Při oslabení lipidové složky slzného filmu může dojít k narušení integrity slzného filmu, rychlejšímu odpařování vodné složky a následně k projevům syndromu suchého oka. Souvisejícími patologickými projevy jsou také povrchní keratopatie 3.a 9. hodiny u nositelů tvrdých kontaktních čoček a tečkovitá epitelopatie u nositelů libovolného typu kontaktních čoček, častější výskyt je u nositelů hydrofilních a silikonhydrogelových kontaktních čoček.

• patologie rohovky

  Epitelu, stromatu i endotelu. Při postižením epitelu se můžeme setkat s již uvedenými povrchní a tečkovitou epitelopatií, mechanickým poškozením způsobeným defektem kontaktní čočky, zejména v okrajových částech nebo cizím tělískem, zachyceným na vnitřní ploše kontaktní čočky,s otlaky při nesprávné volbě geometrie čočky.

  Tvar čočky, zejména volba hodnoty jejího průměru a poloměru křivosti vnitřní plochy může ovlivnit následně vznik expoziční keratopatie.

  Metabolické změny, zejména chronická metabolická zátěž vede ke vzniku mikrocyst. Shodně s postižením spojivky se i na rohovce projeví alergická reakce.

  Při vniku infektu do mikrooděrky se počáteční neléčený defekt rozpadá do rohovkového vředu, který může vést k trvalému snížení vízu až amauróze.

  Nejčastějšími metabolickými postiženími stromatu rohovky jsou edém a neovaskularizace. Do této skupiny postižení jsou řazeny také sterilní rohovkové infiltráty a zejména infekční keratitida. Riziko vzniku mikrobiální keratitidy je u nositelů kontaktních čoček v prodlouženém režimu až 15x vyšší než u režimu denního. Mezi nejnebezpečnější patogen je řazena, pro rychlý rozvoj a průběh onemocnění vedoucí většinou k trvalému poškození oka, Pseudomonas aeruginoza. Dalším nebezpečným mikroorganizmem je akantaméba (A. castellanii, A.culbertsoni, A.polyphaga, A.hatchetti). I po zhojení zánětlivé ulcerace zůstává trvalé zkalení stromatu rohovky v různé intenzitě.

  Ke změnám endotelu dochází převážně z metabolických příčin. Při dlouhodobém neúměrném používání kontaktních čoček může dojít k rychlejšímu snižování počtu endoteliárních buněk, ke změně jejich tvaru a velikosti. Hovoříme o polymegatizmu, blebs – puchýřcích endotelu, polymorfizmu.

Komplikace spojené s nošením kontaktních čoček mohou být přímo vyvolány kontaktní čočkou, např. volbou nevhodných parametrů, nedostatečnou prodyšností čočky, nedodržením hygieny s následnou kontaminací pouzdra a kontaktní čočky.

Důležitý je vliv faktorů zevního prostředí – klimatizace, prašnost, chemické výpary. Přehlédnutá patologie, zejména předního segmentu oka, se může po aplikaci kontaktní čočky zhoršit.

Mezi hlavní příznaky, které signalizují poškození řadíme bolest. V některých případech u dlouhodobých nositelů dochází ale paradoxně ke snížení rohovkové citlivosti, která snižuje signalizaci dyskomfortu při těsné aplikaci nebo mikroerozích.

Dalšími nejčastějšími indikátory komplikací jsou snížená zraková ostrost, zarudnutí oka, hyperémie spojivek, snížená nebo úplná intolerance kontaktní čočky.

Obr. 4.: Edém epitelu rohovky

Obr.5.: Edém stromatu rohovky a strie descemetské membrány

Obr.6.: S délkou používání kontaktních čoček (5 – 10 – 20 let) dochází k progresivní redukci procenta hexagonálních buněk a k nárůstu koeficientu variace velikosti buněk (CV) polymegatismu

Obr.7.: Tečkovitá epitelopatie – eroze

Obr.8.: Mikrocysty epitelu rohovky –
varovný příznak hypoxie rohovky

Obr.9.: Neovaskularizace rohovky

Obr.9a.: Povrchní vaskularizace rohovky a fibrovaskulární panus

Obr.10.: Sterilní infiltráty rohovky – toxicita konzervační látky roztoku pro uchování KČ

Obr.11: Depozita na kontaktní čočce

Obr.12.: Mechanismus invaze Pseudomonas aeruginosa do rohovky při aplikaci KČ

Obr. 13.a,b,c,d: Bakteriální ulcerace rohovky

Obr. 14a.: Drobné infiltráty v předním stromatu

Obr. 14b.: Radiální keratoneuritida

Obr. 14c.: Ulcerace, prstenčitý absces

Obr. 14d.: Stromální opacifikace

Obr.15.: Puchýřky endotelu

Obr. 16.: Příznaky hypoxie při aplikaci kontaktních čoček – schéma