Logopedická diagnostika

Logopedická diagnostika je východiskem pro volbu metod logopedické péče, ale také pro stanovení diagnózy. Hlavním prostředkem je souvislý řečový projev jedince, muset se jednat o spontánní řečový projev, hodnotit jedince vždy jako celek (nemůžeme se zaměřit pouze na zvukový projev řeči).

Klasifikace metod logopedické diagnostiky:

• metoda pozorování
• metody explorační (anamnestický rozhovor, ústní zkoušení, písemné zkoušení, praktické zkoušení, nejrůznější testové metody
• studium případu (studium výsledků foniatrického vyšetření, ORL, neurologického vyšetření, studium školních materiálů)
• analýza výsledků činnosti při diagnostice SVPU
• přístrojové metody – používání nejrůznějších indikátorů (S indikátor – ve formě tzv. šaška při sigmatismu, vadné výslovnosti sykavek, pneumotografů, apod.)

Zásady diagnostiky:

1. zásada komplexní
2. zásada objektivnosti posuzování
3. zásada kvantifikace
4. zásada týmového přístupu (spolupráce lékařů)
5. zásada průběžnosti (vyvíjení s logopedickou péčí)

Komplexní vyšetření:

1. navázání kontaktu (často děti nechtějí komunikovat, nakreslit obrázek, pohádka, atd.)
2. anamnéza – zjišťují se základní osobní, rodinné údaje a údaje o sociálním prostředí dítěte. Rodinná – zajímáme se o nejrůznější poruchy (řečových orgánů, výslovnosti, sluchu, hlasu, levorukosti) a nemoci. Osobní – zjišťujeme průběh těhotenství, porodu, vývoj dítěte v raném dětství (kdy začalo sedět, první slova, věty), prodělané nemoci, úrazy, aj.
3. vyšetření sluchu – záležitost foniatra, event. ORL, logoped provádí pouze orientační vyšetření sluchu.
4. vyšetření schopnosti fonematické diferenciace – schopnost sluchovou cestou rozlišovat ve slovech hlásky s distinktivní (rozlišovací) funkcí, např. pije – bije, puška – muška. Je základním předpokladem pro správný vývoj řeči (Škodová test fonematického sluchu, u starších dětí zkouška WM – Weepman, Matějček – nemyslná slova).
5. vyšetření porozumění řeči – pokyny k provedení určité činnosti (10 věcí běžného života – např. polož klíče na knihu)
6. vyšetření řečové produkce – volný rozhovor, obrázky, pomůcky, expresivní složka řeči: artikulace, slovní zásoba (pasivní, aktivní), gramatická stavba řeči, prozodické faktory řeči, dýchání, hlas, tření, pasní, počítání muzikální schopnosti.
7. vyšetření motoriky – celkové motoriky (poskoky apod.), jemné motoriky (motoriky řečových – oromotoriky), mimiky (test aktivní motoriky).
8. vyšetření laterality – spíše psycholog (testy Matějčka a Žlaba)
9. vyšetření sociálního prostředí – sociální podmínky rodiny, vztah dítěte k sourozencům, rodičům, kamarádům ve škole i v okolí. Pokusit se zjistit, zda má dítě správný řečový vzor v případě bilingvismu. Dále zda rodina stimuluje řečový vývoj dítěte, zda dítě citově nestrádá, je neurotizováno, atd.