Klinická anatomie dutiny ústní a hltanu
Dutina ústní je ohraničená rty, bazí dutiny ústní, tvrdým a měkkým patrem a uzavírá ji rovina předních patrových oblouků. Přes istmus faucium – hltanový vchod (tvořený patrovými oblouky s tonzilami, měkkým patrem s uvulou a kořenem jazyka) navazuje hltan. V dutině ústní jsou hustě malé slinné žlázky.
- Vestibulum oris je prostor mezi rty a tváří na jedné straně a alveolárními výběžky se zuby na straně druhé.
- Jazyk – rozlišujeme kořen, tělo, špičku, hřbet a laterální okraje. Pod špičkou jazyka leží vývody podčelistní (submandibulární) a podjazykové (sublingualní) slinné žlázy.
- Glandula parotis (příušní slinná žláza) vyúsťuje na sliznici tváře v úrovni 2. horní stoličky.
Hltan (farynx) je rozdělen na 3 části:
- Nasofarynx – nosohltan. V klenbě nosohltanu u dětí je lymfoepiteliální tkáň – tonsila pharyngea. Na boční stěně vyúsťuje Eustachova trubice (spojuje nosohltan se středouším). Přední stěnu nosohltanu tvoří choany a měkké patro.
- Orofarynx – ústní část hltanu je prostor ohraničený vchodem do hltanu – istmus faucium. Na bočních stěnách jsou mezi patrovými oblouky uloženy patrové (krční) mandle.
- Hypofarynx – hrtanová část hltanu.
Waldeyerův okruh tvoří lymfatická tkáň v oblasti hltanu a hrtanu:
- Nosní mandle (tonsilla pharyngea) – v klenbě nosohltanu
- Tonsilly tubariae (Gerlachi) – ve fossa Rosenmulleri
- Patrové (krční) mandle (tonsilly palatine) – mezi patrovými oblouky
- Jazyková mandle (tonsilla lingualis) – na kořeni jazyka
- Lymfatická tkáň ve stěně hltanu
- Lymfoepitelová tkáň vchodu hrtanu
Hypertrofie patrových tonsill, Adenoidní vegetace