XS060 Obecná a alternativní didaktika

Přírodovědecká fakulta
jaro 2021
Rozsah
1/1/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Ukončení: zk.
Vyučující
Mgr. Zdeněk Hromádka, Ph.D. (přednášející), doc. RNDr. Zdeněk Bochníček, Dr. (zástupce)
doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph.D.
Ústav pedagogických věd - Filozofická fakulta
Dodavatelské pracoviště: Ústav pedagogických věd - Filozofická fakulta
Rozvrh
Po 1. 3. až Pá 14. 5. Út 15:00–15:50 online
  • Rozvrh seminárních/paralelních skupin:
XS060/01: Po 1. 3. až Pá 14. 5. Út 16:00–16:50 online, Z. Hromádka
XS060/02: Po 1. 3. až Pá 14. 5. Út 17:00–17:50 online, Z. Hromádka
XS060/03: Po 1. 3. až Pá 14. 5. Út 18:00–18:50 online, Z. Hromádka
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 21 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Cílem předmětu je poskytnout studentům komplexní přehled témat oboru obecná didaktika (teorie vyučování). Předmět seznamuje studenty obecnými pravidly, která se při vyučování uplatňují v rámci témat jako jsou kurikulum (práce s obsahem učiva), metody a formy vyučování, hodnocení vyučování, prostředky vyučování, aktéři vyučování, příprava na vyučování, nároky na vyučující apod.
Výstupy z učení
Na konci tohoto kurzu bude student schopen aplikovat dílčí teoretické poznatky z obecné didaktiky v praktickém životě učitele střední školy. Student získá základy pro tvorbu jeho budoucích profesních dovedností a rovněž pro potenciální výzkumnou či teoretickou činnost v oblasti obecné didaktiky. Student je schopen implementovat zásady a metody moderní didaktiky a psychodidaktiky do edukačního prostředí svého budoucího pracoviště. Student na je na konci kurzu schopný popsat teoretický základ obecné didaktiky jako vědy; dokáže definovat pojmy: edukace, kurikulum, obsah učiva, klíčové kompetence, pedagogická evaluace a diagnostika, vzdělávací a výukové cíle aj.; dokáže rozlišovat jednotlivé formy a metody vyučování (včetně některých prvků reformní či alternativní didaktiky) a zvolit vhodnou formu či metodu podle dané situace. Dokáže aplikovat metody objektivního hodnocení žáků (studentů), dokáže rozdělit podle kategorií didaktické prostředky a dokáže posoudit jejich aplikovatelnost ve vyučování; s porozuměním hodnotí učebnice (a jiné výukové materiály) prostřednictvím didaktické analýzy; dokáže popsat význam sebereflexe a dokáže tento pricip aplikovat ve vlastní pedagogické praxi; dokáže vytvořit kvalitní přípravu na vyučování; orientuje se v didaktických zásadách; orientuje se v základní literatuře zaměřené na obecnou didaktiku.
Osnova
  • 1. Didaktika Původ pojmu, vývoj, současné pojetí. Didaktika obecná, didaktiky speciální/školní (předmětové, oborové, druhů a stupňů škol). Psychodidaktika – pojetí, význam.
  • 2. Edukace Výklad pojmu, školní edukace, edukační realita, edukační prostředí. Edukační proces, vstupní determinanty, výsledky a efekty školní edukace. Obsah edukace: kurikulum – výklad pojmu, pojetí kurikula (kurikulum národní, kurikulum formální, rámcové, základní, zamýšlené, realizované, dosažené). Klíčové kompetence žáků.
  • 3. Učitel a žák sekundární školy. Práce učitele – charakteristika. Osobnostní a kvalifikační předpoklady výkonu pedagogické profese, učitel odborník – profesionál, klíčové kompetence učitele, procesy sebereflexe a sebezdokonalování; burnout effekt. Žák sekundární školy: dospívání – charakteristika vývojového období, procesy sebereflexe, seberegulace; sebevýchova. Vztah učitel – žák, klima školy a školní třídy.
  • 4. Vyučování a jeho podoby Vyučování transmisivní, konstruktivní. Vzdělávací cíle – kognitivní, afektivní, psychomotorické. Požadavky na výukové cíle: komplexnost, soudržnost, kontrolovatelnost, přiměřenost. Zásady a formy efektivního učení. Alternativní způsoby vzdělávání.
  • 5. Učivo Struktura, didaktická analýza učiva, učebnice, učební úlohy. 6. Organizační formy výuky, organizace vyučování Výuka individuální, hromadná, individualizovaná, diferencovaná, kooperativní, týmová; otevřené vyučování; vrstevnické vyučování; aspekty moderního vyučování. Projektové vyučování a učení. Vyučovací jednotka – struktura, typy; rozvoj aktivity, samostatnosti, kreativity žáků; vyučování a rozvoj osobnosti žáka. Motivační činitelé, stimulační pohnutky k učení. Pedagogickopsychologické jevy ve vyučovací jednotce – vytváření podmínek jejich vzniku, realizace.
  • 7. Výukové metody Klasifikace metod, význam volby metody, metody slovní monologické, dialogické, metody názorně demonstrační, dovednostně praktické. Aktivizující výukové metody: diskusní, heuristické, řešením problémů, situační, inscenační,modelové situace. Učení z textu, učení praxí. Učení v životních situacích, televizní výuka, výuka podporovaná počítačem, sugestopedie, superlearning, brainstorming, výcvik v pozorování.
  • 8. Didaktické principy Různá pojetí, klasifikace. Např. princip komplexního rozvoje osobnosti, cílevědomosti, aktivnosti, tvořivosti, názornosti, uvědomělosti, postupnosti, soustavnosti, trvalosti, spojení teorie s praxí, přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, vědeckosti, jednoty výchovy a vzdělávání, zpětné vazby, ale také rozmanitosti, kognitivní náročnosti, kulturního kontextu aj. Způsoby realizace v edukačním procesu.
  • 9. Didaktické prostředky ve vyučovacím procesu: a) učební pomůcky (např. skutečné předměty, přírodniny, preparáty, modely statické a dynamické, zobrazení, nosiče statických obrazů a zvuků, dotykové pomůcky, nosiče počítačových programů, literární pomůcky aj.); b) didaktická technika (např. tabule – různé druhy a typy, počítač, přehrávače CD, DVD, magnetofony, jazykové laboratoře, přístroje pro statickou i dynamickou projekci aj.)
  • 10. Příprava učitele na výuku Druh přípravy, způsoby zpracování, struktura, obsah, realizace.
  • 11. Zjišťování úrovně výsledků vzdělávaní žáků Druhy, způsoby, zásady, prostředky. Zkoušení a klasifikace žáků, hodnocení, funkce hodnocení, princip objektivity, subjektivity, spravedlnosti. Duševní hygiena zkoušky. Formy zkoušení a hodnocení, známkování a slovní hodnocení, záznamy o výsledcích hodnocení, osobní portfolio žáka. Didaktické testy: funkce testů, druhy testů, obecné požadavky na testy, zásady a postup při konstrukci testů, testové položky, zadávání testů, oprava a zpracování výsledků testování (kvantitativní a kvalitativní analýza), využití výsledků.
  • 12. Pedagogická evaluace Evaluace vnější a vnitřní (autoevaluace), předmět pedagogické evaluace, prostředky a techniky, evaluace efektů vzdělávání, efektivnosti škol, klimatu třídy; využití výsledků.
Literatura
  • Maňák, J. Švec, V.: Výukové metody, Brno, Paido 2003
  • Průcha, J.: Moderní pedagogika, Praha, Portál 2002
  • Kalhous, Z., Obst, O.: Školní didaktika, Praha, Portál 2002
  • Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele, Praha, Portál 2001
  • Šimoník, O.: Úvod do školní didaktiky, Brno, MSD 2003
  • Maňák, J.: Nárys didaktiky, Brno, MU 1999
  • Skalková, J.: Obecná didaktika, Praha, Grada Publishing, a. s. 2007
  • Petty, G.: Moderní vyučování, Praha, Portál 1996
  • Vališová, A., Kasíková, H. a kol.: Pedagogika pro učitele, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007
  • Skalková, J.: Za novou kvalitu vyučování, Brno, Paido 1995
Výukové metody
Výuka probíhá v rámci přednášek a seminářů Přednášky zaměřené na interpretaci pojmů a seznámení s teorií obecné didaktiky. Přednášky jsou obohacené úkázkami (prezentace, fotografie, audio, video, reálné pomůcky); součástí výuky je i diskuse. Semináře: studenti vytvářejí přípravu na vyučování, sami provádějí "učitelské výstupy" přičemž aplikují různé formy vyučování (popř. pedagogické diagnostiky či autoevaluace). V rámci domácí přípravy zpracovávají na zadané teoretické téma seminární práci. V rámci seminářů se aplikují: aktivizační výukové metody, metody praktických činností, demonstrační výukové metody aj. Povinností studentů prezenční formy výuky je účastnit se všech seminářů (omluvy – viz Studijní a zkušební řád MU). Po dohodě s vyučujícím vypracuje každý účastník studia v průběhu výuky seminární práci na téma, jež se vztahuje řešeným otázkám školní edukace. Vybraná témata pak budou i základem k odborné diskusi účastníků jednotlivých seminářů.
Metody hodnocení
Metody sloužící k ověření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů: písemný test, ústní zkouška, prezentace (učitelský výstup), zpracování teoretické seminární práce Zkouška proběhne ve vypsaných termínech písemně a ústně. Písemná část zkoušky bude mít podobu vědomostního testu. - test má obyvkle 20 až 30 položek (otevřené i uzavřené). Neúspěšný je ten, kdo má při vyhodnocení méně než 75% bodů. - při následné ústní části zkoušky bude vždy provedena analýza výsledku testování a zkoušející bude po zkoušeném požadovat zodpovězení doplňující otázky - Během zkoušky ja také zkoušený seznámen s hodocením seminární práce. Hodnotí se práce se zdroji, věcná korektnost uchopení dané problematiy
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2008 - akreditace, jaro 2011 - akreditace, jaro 2000, jaro 2001, jaro 2002, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2012 - akreditace, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020, jaro 2022.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/sci/jaro2021/XS060