Je možné hovořit o tzv. síťové či globální ekonomice, která nejen že informačních technologií využívá jako součást svého inovačního či výrobního procesu, ale také pomocí nich komunikuje či organizuje společnosti. Změny, kterých jsme svědky, je možné chápat ve čtyřech základních rovinách, které mají na ekonomiku bezprostřední dopad:

Tyto čtyři základní pilíře definují to, jakým způsobem se přetváří ekonomika v době rozvoje informační společnosti. Již jsme zmínili Roberta B. Reicha^[10], který právě tyto koncepty intenzivně rozvíjí. Ukazuje tři skupiny zaměstnanců, kteří v ní budou existovat. Předně jde o symbolické analytiky, což je nejvyšší vrstva zaměstnanecké struktury. Patří do ní všichni lidé pracující s informacemi v nějaké pokročilé podobě, jako jsou vědci, makléři, učitelé, manažeři, právníci a lékaři. Druhou kategorií jsou lidé pracující v běžných intelektuálně nenáročných službách, jako například instalatéři. Poslední kategorií jsou služby, které mají vztah k osobě, stroje by je teoreticky nahradit mohly, ale lidé o to příliš nestojí – příkladem může být kadeřnice či golfový trenér.

S informační společností je také spojen vznik celé řady nových firem nebo zásadní transformace některých stávajících. První kategorií je hardwarový průmysl, který relativně pomalu prochází nějakými zásadními změnami. Lze konstatovat, že téměř od počátku vládne trhu s procesory Intel, a to jak po stránce technologií, tak podílu na trhu, i když samozřejmě i tuto společnost postihují určité výkyvy, které jsou spojené obvykle s nástupem moderních technologií.

Tabulka 1 Vybraná ekonomická data mapující změny v ekonomice USA v první části informační revoluce před masivním nástupem internetu^[11]

Svět osobního softwaru v devadesátých letech silně opanoval Microsoft, kterému sekundují jiné společnosti jen v určitých segmentech. Například v grafické tvorbě má silné postavení společnost Adobe (především Photoshop, Illustrator), další nové firmy bychom mohli nalézt v oblasti práce se zvukem, herním průmyslu a jiných dílčích oblastech. Po roce 2010 roste rychle význam cloudových technologií a softwaru jako služba (SaaS). Mimořádný význam má především B2B software, který je spojený s organizacemi jako Oracle, IBM a další.

Lze vypozorovat spojení B2B (Business-to-business) a B2C (Business-to-consumer) produktů. Příkladem firmy, která se tímto způsobem chová, je Google, který nabízí služby jak pro firmy, a to v širokém rozsahu, tak také pro běžné uživatele, kdy získává peníze především z prodeje dalších služeb (Google Play) nebo z reklamy (vyhledávání, Gmail atp.).

Z hlediska ekonomických změn je možné hovořit ještě o prohlubujících se rozdílech v lokálním rozdělení peněz, vlivu a moci. Díky tomu, že jen relativně málo osob a firem má neustálý přístup k moderním technologiím, lze říci, že tyto subjekty mají mimořádnou výhodu, kterou neustále zhodnocují. Zvyšuje se jejich efektivita jako zaměstnanců, konkurenceschopnost roste, mají k dispozici stále větší kapitál, se kterým mohou nakládat. Proti tomu ti, kteří mají jen omezené zdroje a přístup k technologiím, svoji (již tak nepříliš vysokou) konkurenceschopnost ztrácejí.^[12]

Informační společnost je silně zasažená fenoménem globalizace - není možné jednoduše říci, že existují národní společnosti, protože jde již jen o chiméru. Téměř každá organizace má buď vlastníky z ciziny, nebo alespoň užívá technologie, myšlenky a další intelektuální kapitál dalších subjektů, které jsou lokálně zcela jinde.^[13] Dochází tak k něčemu, co by bylo možné označit jako globální tržiště nápadů. Snad nejlépe je to vidět na příkladu slevových serverů – z amerického nápadu s názvem Grupon, který nabízel zlevněné zboží a služby, vznikla řada dalších lokálních projektů, které čerpaly ze stejného obchodního modelu, snad jen s přizpůsobením nabídky místním trhům.

Zajímavou změnou prošel cyklus inovací. Cykly lze chápat ve dvou rovinách – buď makroekonomicky, kdy můžeme hovořit o období uhlí a páry, železnic a elektřiny s tím, že dnes bychom k nim mohli přiřadit také éru mikroprocesorů a snad i informační stádium ekonomiky. Je zřejmé, že dochází ke zkracování inovačních cyklů, což jen ukazuje, jak rychlý je vědecký a technický vývoj. Druhou možnou rovinou je chápání cyklů na úrovni mikroekonomie, kde dochází nejen k jejich zrychlování, ale také překrývání. Klíčem pro úspěch v informační ekonomice je tak schopnost rychle inovovat.

Klíčovým kvantitativním parametrem pro popis síťové ekonomiky může být měření síťové externality, jež lze definovat jako přírůstek užitku, který uživatel získá spotřebou produktu či služby, když počet uživatelů stejného typu produktu roste. Lze je dělit na přímé či nepřímé. Přímé jsou spojené přímo s možností konzumovat produkt lépe s větším množstvím uživatelů – například pokud existuje více lidí s telefonem, má také pro mne větší význam si jej pořídit či udržovat jej. Nepřímé pak vznikají tehdy, když hodnota produktu roste společně s růstem počtu anebo variety komplementárních produktů.

Příkladem mohou být komplexnější produkty, jako jsou počítače, které jsou závislé nejen na hardwarové kompatibilitě, ale také na operačním systému a dalších aplikacích. Sledovat tyto nepřímé externality je mnohem složitější, ale z hlediska studia informační společnosti a jejích ekonomických změn zřejmě důležitější.

S rozvojem informační společnosti, která klade důraz na flexibilní řízení, projektový management a globální týmy, je spojena změna struktury firem a organizací. Zatímco klasické firmy z industriální doby měly strmě pyramidovou strukturu s jasnou hierarchickou posloupností manažerů, dnes je stále větší důraz kladen na možnost rychlé změny firemní organizace podle zakázky či projektu a na snižování počtu mezičlánků v systému řízení.