Formativní období ve Francii je srovnatelně dlouhé, ale obsahově odlišné. Do vývoje názorů se promítla řada specifik ovlivňujících vývoj ve Francii v oblasti politické, společenské i hospodářské.

Hlavní představitelé formativního období ve Francii

fyziokraté:

Fyziokraté představuje zcela originální proud formativního období, natolik vnitřně specifický, že o nich pojednáme v následující subkapitole.

Pierre de Boisguillebert na The History of Economic Thought

Všeobecně je za prvního představitele nového myšlenkového proudu považován Pierre de Boisguillebert, jehož názory jsou orientovány ostře protimerkantilisticky. Jeho spis Zevrubná zpráva o Francii za nynější vlády (1697) i následující Stav Francie (1707) podrobují colbertismus kritice, a to zejména jeho negativní dopady na zemědělství, které presentuje jako nejvýznamnější odvětví hospodářské činnosti. Odmítá drahé kovy jako národní bohatství, to podle autora spočívá ve statcích, které jsou k dispozici pro uspokojování potřeb členů společnosti. Požadoval daňovou reformu, která by snížila zejména daně zemědělců, kritizoval vysoké státní výdaje a politiku zvyšování státního dluhu.

Boisguillebert vnáší do francouzského ekonomického myšlení ideu liberální, vyslovuje se proti zasahování vlády do hospodářství. V pozadí teze „Není nutná pozitivní činnost, má-li se dosáhnout velkého blahobytu, postačí zanechání činnosti (státu) …. „ ^[7] je sice neurčitá, ale již vnímaná idea přirozeného řádu, přirozené harmonie, která je činností státu narušována. Francouzské ekonomické myšlení ovlivňuje i dělením společnosti na třídy. Rozlišuje dvě třídy, jednu tvoří ti, kteří pracují a mezi nimi vyzvedá zemědělce, druhá třída žije v zahálce.

V kritice merkantilistického absolutizování peněz jako bohatství národa jde až k prohlášení peněz za příčinu všech problémů a doporučuje nahradit plnohodnotné peníze neplnohodnotnými papírovými penězi.

Na rozdíl od francouzských následovníků rozpracovává hodnotový přístup k ceně a odlišuje pravdivou cenu (hodnotu) od tržní ceny. Velikost pravdivé ceny odvozuje od práce vložené do výrobku. Dokonce si uvědomuje schopnosti tržního mechanismu, když velikost hodnoty vztahuje k tzv. společensky nutné pracovní době, kterou podle něj na trhu stanovuje mechanismus volné konkurence (obdobný pohled bude v anglické ekonomii uplatňovat až D. Ricardo). Ten chápe jako nástroj rozdělení celkového fondu práce ve společnosti do jednotlivých oborů (popisuje alokační funkci trhu) podle společensky nutných nákladů na výrobu. Teorii rozdělování ještě nerozpracovává, mzdu chápe pouze jako existenční minimum.

Z kritiky merkantilistické politiky vychází i jeho doporučení nahrazení nepřímých daní důchodovou daní, přičemž zemědělci by měli platit daň v naturáliích a přitom by, jak bylo uvedeno výše, bylo sníženo daňové zatížení zemědělců.

Richard Cantillon na The History of Economic Thought

Osobností, která neměla francouzský původ, ale přesto měla vliv spíše ve Francii, byl irský bankéř Richard Cantillon a jeho spis Pojednání o povaze obchodu (napsáno kolem roku 1730, ale vydáno až posmrtně 1755 fyziokraty). V Anglii se dílo dočkalo uznání až díky upozornění W. S. Jevonse (jeden ze zakladatelů teorie mezní užitečnost práci znovu vydal v r. 1881), který označil tento spis za první systematické pojednání o ekonomii.

Cantillon nepovažoval aktivní obchodní bilanci za zdroj národního bohatství, přesto ji považoval za výhodnou a doporučoval státní regulaci zahraničního obchodu, neboť drahý kov byl pro něj nejlepší rezervou státu. Upozorňoval na to, že přílivem drahého kovu může docházet k růstu mezd a cen, čímž by byla výhoda aktivní bilance negována. přispěl k propracovávání teorie samoregulace, nahlížel na hospodářství jako na organický celek, který má tendenci udržovat přirozenou rovnováhu.

Rozlišoval hodnotu (normální cenu) a tržní cenu. Hodnota nekolísá, je těžištěm tržních cen. Hodnotu odvozoval od množství práce a množství půdy potřebné na výrobu výrobku. poptávka a nabídka mohou tržní cenu odchylovat od hodnoty (normální ceny).

K jeho přínosům je možno přiřadit především překonání Pettyho stanovení ceny půdy. Cantillon přichází s ideou kapitalizace pozemkové renty, tržní cena je odvozena od výše pozemkové renty v závislosti na úrokové míře tak, aby uložena v bance přinášela úrok ve výši renty.

V teorii peněz si uvědomil nejen vztah mezi množstvím peněz a cenovou hladinou, ale zkoumal dopady změny množství v závislosti na tom, do čích rukou se dodatečné peněžní prostředky dostávají (tzv. Cantillonův efekt). Jestliže se dodatečné peněžní prostředky dostanou do rukou těch, kteří je vydávají na spotřebu, roste poptávka a roste cenová hladina.

Pokud je ale příliv peněz z aktivní obchodní bilance, která je výsledkem rozvoje podnikatelských aktivit obchodníků a výrobců, nasměrován do jejich rukou, pak je vydávají na investice (omezeně na spotřebu) a roste spíše výroba a obchod nežli cenová hladina.

John Law na The History of Economic Thought

John Law se zabýval jako bankéř výlučně otázkami peněz a ovlivnil francouzské myšlení spíše negativním dopady své činnosti. Jeho spis Pojednání o penězích a obchodu s návrhem, jak zásobit národ penězi je cílově spjat s merkantilistickou politikou. Jeho pojetí peněz je charakteristické preferováním papírových peněz, které považuje za výhodnější než peníze zlaté (hodnotové). Argumentoval nízkými náklady na výrobu a dopravu a rovněž tím, že nebudou stahovány z oběhu a jejich kupní síla je nezávislá na změnách hodnoty drahého kovu, jevu velmi aktuálního v tehdejší Evropě.

Ve svém projektu peněžní reformy prohlašoval za optimální vázat vydávání papírových peněz na hodnotu nemovitostí. V praxi však ani toto kriterium nerespektoval. Jeho projekt byl odmítnut v Anglii i Skotsku. Možnost realizace mu byla nabídnuta až udělením licence ve Francii v r. 1716, kde se jeho banka stala o rok později cedulovou bankou. Emise bankovek byla vázána na hodnotu akcií Společnosti Západu, která prodávala akcie ve francouzské Louisianě a Mississippi.

V roce 1720 byl jmenován ministrem financí, ale krach této společnosti v témže roce znamenal zahlcení oběhu přebytečnými bankovkami, což vyústilo v rozložení francouzské měny a vyhrocení problémů způsobených colbertismem.