Ekonomické učení fyziokratů je považováno za příklad první ekonomické školy v historii, současně je ilustrací toho, jak se specifické podmínky země mohou promítnout do konstrukce soustavy ekonomických názorů, změnit posloupnost preferencí a ovlivnit způsob interpretace identického poznatku.

Název fyziokraté je odvozen od fyziokracie – vlády přírody, termínu, který v r. 1768 použil příslušník školy Dupont de Nemours ve spisu Fyziokracie či základní vládní zřízení, nejvýhodnější pro lidstvo. Učení fyziokratů uvedl v širší známost A. Smith, když zdůraznil, že existují dva systémy myšlení – obchodní (merkantilismus) a zemědělský (fyziokratismus).^[8] Členové školy se však označovali jako ekonomové.

Časová působnost fyziokratů není dlouhá a nepřesahuje čtvrt století. Škola působí v letech 1756 – 1778. Její vliv je v té době umocněn těsnými kontakty na královský dvůr, což byl jeden z faktorů, který v předrevoluční Francii 80. let působil na jejich zapomnění.

François Quesnay na The History of Economic Thought

Ústřední osobností školy byl François Quesnay, původním povoláním lékař, který se stal osobním lékařem krále Ludvíka XV a madame Pompadour. Tím se stal také uznávanou osobností ve Versailles. Kolem roku 1750 se začal zajímat o hospodářské otázky a poměrně brzy se tento zájem zhodnotil v jeho, byť nepříliš rozsáhlých, spisech. V roce 1756 se však začíná objevovat ve Velké francouzské encyklopedii série článků k hospodářským otázkám. Mezi nimi je i Quesnayova stať O nájemcích a o rok později O obilí. V roce 1758 se objevuje nejslavnější práce Ekonomická tabulka a jeho publikační činnost je završena v roce 1760 Všeobecnými zásadami hospodářské vlády v zemědělském království. Tyto práce je možno využít k presentaci základních charakteristik učení fyziokratů, neboť práce ostatních autorů z těsného okolí Quesnaye, spíše jeho myšlenky popularizují. K těmto autorům ještě patří, vedle uváděného Duponta de Nemours, autor spisů Přítel lidí (1756), Teorie daní (1760), Zemědělská filozofie (1763), Victor Mirabeau. K významným osobnostem patří také Mercier de la Riviére (1720 – 1794), který je autorem práce Přirozený a základní řád politických společností (1767), aj.

Mercier de la Riviére na The History of Economic Thought

Fyziokraté reagovali na devastaci zemědělství colbertismem, byli ovlivněni i finanční krizí způsobenou experimenty J. Lawa. Fyziokratizmus se utvářel v rámci širšího myšlenkového proudu, jehož byl součástí – francouzského osvícenství. Proto je možno fyziokraty zařadit mezi filozofická učení o přirozeném řádu. Idea přirozeného řádu se stala pro fyziokraty typickou a představovala specifické vyjádření myšlenky, že hospodářství má své vlastní zákonitosti, které mu umožňují, aby fungovalo bez zásahů zvenčí a pokud je hospodářství ponechán prostor pro prosazování těchto zákonitostí, je dosaženo relativně nejlepšího hospodářského výsledku.

Pro fyziokratické chápání přirozeného řádu je charakteristické:

Fyziokraté se sdílením ideje přirozeného řádu přiřadili ke stoupencům ekonomického liberalismu. Přitom platí, že fyziokraté přirozeným řádem rozumí řád stanovený Bohem. Precizně to vyjádřil M. la Riviere: „Zákony jsou neodvolatelné, prýští z povahy lidí a věcí, jsou výrazem vůle Boží. Všechny naše zájmy, všechna naše úsilí se spojují a utváří v našem společném štěstí harmonii, již můžeme považovat za dílo dobročinného božstva, které si přeje, aby země byla obývána šťastnými lidmi.“^[9] Podle Quesnaye je respektování přirozených zákonů a výchova společnosti k jejich poznání a podřízení se, základní funkcí státu. Přirozený řád se opírá o jistotu vlastnictví, kterou musí zabezpečit svrchovaná moc.

Idea přirozeného řádu je i formou kritiky merkantilismu. Vzhledem k charakteru celého učení je zajímavé, že při kritice merkantilismu vycházejí z principu ekvivalence ve směně, i když hodnotovou teorii ceny nerozpracovali. Při ekvivalenci je hromadění peněz v zemi pouhou záměnou vytvářeného bohatství ve statcích za jeho peněžní formu, skutečné bohatství se mění za potenciální.

Odmítání merkantilistické interpretace bohatství je u fyziokratů, jako celé klasické politické ekonomii spojeno s důrazem na výrobu jako sféru tvorby, ale na rozdíl od ostatních přístupů je pro ně charakteristické zdůraznění zemědělské výroby, která jediná je produktivní. Tato výlučnost postavení zemědělské výroby je založena na několika vlivech:

Proč vzniká čistý produkt pouze v zemědělství? Zemědělství bylo zdrojem renty, která neexistuje ani v průmyslu, ani v obchodu. Představa produktivnosti je úzce spjata s naturálním pohledem na výrobu. Fyziokraté rozlišují dva druhy výrob:

Od učení o čistém produktu odvozovali rovněž:

Nejvýznamnějším a zcela originálním přínosem je Ekonomická tabulka^[10], která vychází z děleni na sterilní a produktivní činnost a tomu odpovídající dělení společnosti. Ekonomická tabulka představuje pokus o modelové vyjádření reprodukčního procesu (opakování výroby). Konstrukce sledovala širší cíle a souvislosti než jsou přímo graficky vyjádřeny.

Konstrukce vychází z několika předpokladů:

V ekonomické tabulce je zachyceno pět tržních transakcí. Společnost je v duchu předchozího výkladu rozdělena na tři třídy, produktivní, sterilní a vlastníky půdy. Ekonomická tabulka je ilustrací reprodukčního procesu. Quesnay hledá odpověď na reprodukční otázky a problémy:

Konstrukce tabulky vychází z toho, že pro jednotlivé třídy platí:

V tabulce jsou roční zálohy obou výrobních tříd zapsány (podtržené) a roční produkty jsou rozepsány tak, aby byl přehledný počet a posloupnost tržních transakcí. Každá šipka je zobrazením současně fyzického toku (výrobky směřují od subjektu, ke kterému směřuje šipka) a peněz (vydává nakupující subjekt, od kterého šipka vychází).

Obrázek 4.2 Ekonomická tabulka

Posloupnost tržních transakcí:

Po uskutečněných transakcích je situace následující:

Produktivní třída má:

Pozemkoví vlastnící:

Sterilní třída:

Po uskutečnění pěti tržních transakcí a odvedení pozemkové renty se schéma zobrazující roční tok ocitá v situaci identické s výchozí, tzn., je možno znovu vyrábět produkt ve stejném rozsahu. Jsou vytvořeny podmínky pro reprodukci výrob a bohatství. Problém reprodukce je vyřešen.

Ekonomická tabulka však byla využita fyziokraty k argumentaci ještě jednoho požadavku, který s reprodukcí úzce souvisí. Problematika zdanění. Ze zobrazení je poměrně jednoduše odvoditelný požadavek jediné daně, která by měla být uvalena pouze na čistý produkt a samozřejmě až poté, kdy je odveden do rukou vlastníků půdy v podobě renty. Jakékoliv zdanění produktivní či sterilní třídy by znamenalo, že nemůže být obnovena výroba v původním rozsahu.

Anne Robert Turgot na The History of Economic Thought

Anne Robert Turgot je považován za druhou nejvýznamnější osobnost fyziokratizmu, přesto, že nesdílí všechny ideje. Např. za produktivní považuje i průmysl a obchod. Nejvýznamnější z jeho prací jsou Úvahy o tvorbě a rozdělování statků (1776). Turgot vstoupil do historie i jako ministr financí Ludvíka XVI. v letech 1774 – 1776. V této funkci připravil a vydal šest ediktů, které oslabovaly stávající uspořádání a vytvářely příznivější podmínky pro kapitalistický rozvoj (zrušení omezení ve vnitrostátním obchodu s obilím, zrušení cechů a privilegií mistrů, zrušení dovozních cel). Edikty se setkaly s odporem dvora, zvláště návrh daňové reformy (jediná daň z půdy) a Turgot byl penzionován.

Turgot je významnou osobností v diskusích o úroku. V polemice s kanonisty zdůrazňuje, že úrok je ospravedlnitelný, je-li placen dobrovolně, bez přinucení. Navíc spojoval úrok s produktivností kapitálu. Je mu blízké chápání úzkého vztahu mezi úrokem a rentou, zdůrazňuje však, že úrok musí být vyšší než renta, aby byla odměněna rizika spojená s jeho investováním.