Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku

8.2 Starší historická škola

Učení starší historické školy representují autoři:

Velký vliv na jejich názory mělo učení pokračovatelů německého filozofa I. Kanta a jeho žáků. Podle chápání neokantovců existují příčinné souvislosti pouze v přírodě, nikoliv ve společnosti. Společenský vývoj je indeterminovaný, společenské instituce jsou subjektivně vytvářené a úlohou vědy je analyzovat jejich konkrétní vývoj. Předmětem zkoumání musí být především nejdůležitější instituce společnosti – stát.

Pro učení starší historické školy bylo charakteristické jednostranné vyzvedávání historické metody a metody indukce. Jako jedinou formu společenského pohybu připouštěli evoluci a dějiny (historie) byla používána jako metoda výkladu národohospodářských jevů.

Wilhelm Roscher

Wilhelm Roscher na The History of Economic Thought

W. Roscher uznával v podstatě zákony klasické politické ekonomie, pouze usiloval o jejich doplnění o historickou metodu.[30]

Za základní úkol ekonomické teorie považoval popis toho, co národ chce dosáhnout v hospodářství a popis cíle, který skutečně sleduje. Naléhal na nevyhnutelnost návratu k empirické metodě, aby byl překonán škodlivý vliv doktríny klasické politické ekonomie. Hildebrand a Knies už jednoznačně odmítali abstraktně-deduktivní metodu. Podle B. Hildebranda lidé mají svobodnou vůli a nemusí se proto řídit žádnými hospodářskými zákonitostmi. Nastínil schéma historického vývoje v podobě tzv. hospodářských stupňů:

  • hospodářství přírodní

  • hospodářství peněžní

  • hospodářství úvěrové

Kritizoval Smithovo tvrzení, že podněty hospodářské činnosti spočívají v osobních zájmech lidí. Proti tomu vyzvedával myšlenku opírající se o pojetí politické ekonomie jako vědy morální, která musí vzít do úvahy také smysl pro povinnost, touhu po slávě a jiné motivy lidského konání.

Karl Knies

Karl Knies na The History of Economic Thought

K. Knies zdůrazňoval, že v každém národě vládne specifický národní duch. Popíral existenci zákonů, protože v jeho pojetí neexistují opakovatelné jevy. Úlohou ekonomické teorie je v takovém případě vysvětlení historické minulosti příslušného národa.

Představitelé starší historické školy vycházeli z toho, že politická ekonomie je vědou historickou. její úlohu charakterizovali jako sbírání, popis a porovnávání faktů a dat z hospodářského života různých národů v různých historických epochách. Chybu učinili především jednostranným preferováním historické metody. Ani jeden z autorů starší historické školy se nepokusil o vybudování politické ekonomie na zásadách, které hlásali. Zůstali pouze v rovině kritiky klasické politické ekonomie a u vyhlášení, jak by politická ekonomie měla vypadat.



[30] blíže viz dodatek ke kapitole č. 1: O historické metodě.