Zpět na úvod   Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin   Názvosloví ternárních a víceprvkových sloučenin   Názvosloví solí

3.2.4 Názvosloví solí

Anorganické soli jsou sloučeniny tvořené podle obecného vzorce M_mX_n, kde M je elektropozitivní část molekuly (kromě vodíku) a X je elektronegativní část molekuly.

3.2.4.1 Soli bezkyslíkatých kyselin

Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro binární sloučeniny. Podstatné jméno je v něm umístěno na prvním místě a tvoří je název prvku nebo skupiny prvků se záporným oxidačním číslem či nábojem (s připojením koncovky „–id“, názvy aniontů byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2). Přídavné jméno je odvozeno od prvku nebo skupiny prvků s kladným oxidačním číslem nebo nábojem, jehož koncovka vyjadřuje velikost hodnoty oxidačního čísla.

Příklady:

BiF5	fluorid bismutičný (sůl bezkyslíkaté kyseliny fluorovodíkové HF)
AgBr	bromid stříbrný (sůl bezkyslíkaté kyseliny bromovodíkové HBr)
PbI2	jodid olovnatý (sůl bezkyslíkaté kyseliny jodovodíkové HI)
KCN	kyanid draselný (od kyseliny kyanovodíkové HCN)
(NH4)2S	sulfid amonný (od kyseliny sirovodíkové H2S)

Ojediněle je název solí bezkyslíkatých kyselin složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé (názvy kladně nabitých atomových skupin viz kapitola 2.4.3) je vyjádřeno v genitivu a počet atomů v molekule řeckými číselnými předponami.

Principy názvosloví solí lze aplikovat i na jednoduché kovalentní sloučeniny, např.:

Příklady:

OF2	difluorid kyslíku
COCl2	dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu (2+), chlorid karbonylu (IV)

Pro některé soli bezkyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy:

Příklady:

vzorec	triviální název	chemický název
NaCl	kuchyňská sůl	chlorid sodný
NH4Cl	salmiak	chlorid amonný
Hg2Cl2	kalomel	dimerní chlorid rtuťný
HgCl2	sublimát	chlorid rtuťnatý
KCN	cyankali	kyanid draselný

3.2.4.2 Soli oxokyselin a jejich derivátů

Názvy solí oxokyselin a jejich derivátů se skládají z podstatného jména označucícího anion kyseliny se zakončením „–an“ a z přídavného jména označujícího kation (kladnou část molekuly).

Příklady:

Podobně:

CaCO3	(Ca2+, CO32–)	uhličitan vápenatý
Ba(SCN)2	(Ba2+, 2 SCN–)	thiokyanatan barnatý
(NH4)2SO4	(2 NH4+, SO42–)	síran amonný
NaIO4	(Na+, IO4–)	jodistan sodný

Uvedené názvoslovné zásady platí i pro hydrogensoli, které obsahují v aniontu jeden nebo více atomů vodíku vyjádřený v názvu předponou „hydrogen-“ doplněnou číslovkovou předponou (di-, tri- apod.). Předpona „mono-“ se obvykle neuvádí.

Příklady:

NaHCO3	hydrogenuhličitan sodný
KH2PO4	dihydrogenfosforečnan draselný
Cs2H4TeO6	tetrahydrogenteluran dicesný

Ve starší odborné literatuře jsou uvedené atomy vodíku označovány jako „kyselé“ a soli, které je obsahují, lze nalézt pod názvem „kyselé soli“.

Názvosloví solí polykyselin je rovněž analogické názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Používají se buď úplné stechiometrické názvy sloučenin, ve kterých je počet kationtů, centrálních atomů i atomů kyslíku vyjádřen číslovkovými předponami, nebo zjednodušenými názvy, ve kterých se však nesmí porušit jejich informační hodnota. Ve zjednodušených názvech se vyjadřuje kromě počtu centrálních atomů buď počet kationtů, nebo jen počet kyslíkových atomů.

Příklady:

K2Cr2O7	heptaoxodichroman didraselný (dichroman draselný)
Mg2P2O7	heptaoxodifosforečnan dihořečnatý (heptaoxodifosforečnan hořečnatý nebo difosforečnan dihořečnatý)
Na2B4O7	heptaoxotetraboritan disodný (heptaoxotetraboritan sodný nebo tetraboritan disodný)
K5P3O10	dekaoxotrifosforečnan pentadraselný (dekaoxotrifosforečnan draselný nebo trifosforečnan pentadraselný)

Názvy solí thiokyselin jsou tvořeny obdobně jako názvy solí oxokyselin pouze s tím rozdílem, že základ názvu aniontu je uveden předponou „thio-“.

Příklady:

Ag2S2O3	thiosíran stříbrný
NaSCN	thiokyanatan sodný (dříve rhodanid sodný)

Pro některé soli kyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy:

Příklady:

vzorec	triviální název	chemický název
AgNO3	lapis	dusičnan stříbrný
NaNO3	chilský ledek	dusičnan sodný
KNO3	salnitr (sanytr)	dusičnan draselný
Na2CO3	soda	uhličitan sodný
NaHCO3	jedlá (zažívací) soda	hydrogenuhličitan sodný
(NH4)2CO3	cukrářské kvasnice	uhličitan amonný

3.2.4.3 Smíšené soli

Smíšené soli v souladu se svým názvem (podvojné, potrojné,…) obsahují dva nebo více různých kationtů nebo dva či více různých aniontů.

a) Smíšené soli se dvěma nebo více různými kationty

V jejich vzorcích se uvádějí jednotlivé kationty v pořadí rostoucích hodnot oxidačních čísel. Při identické hodnotě oxidačního čísla se kationty uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se řadí jako poslední ve skupině kationtů stejné velikosti náboje.

V názvech podvojných solí je pořadí kationtů shodné s jejich pořadím ve vzorcích. Názvy kationtů se oddělují pomlčkou.

Příklady:

KMgBr3	tribromid draselno-hořečnatý (podle stoupající hodnoty oxidačního čísla)
NaNH4HPO3	hydrogenfosforečnan sodno-amonný (víceatomový kation poslední)
KNaCO3	uhličitan draselno-sodný (podle abecedního pořadí symbolů prvků)

b) Smíšené soli se dvěma nebo více různými anionty

V jejich vzorcích i názvech se anionty uvádějí v abecedním pořadí symbolů (značek) prvků, v případě víceatomových aniontů v abecedním pořadí značek centrálních atomů. Také názvy aniontů se od sebe oddělují pomlčkou.

Příklady:

Cu3(CO3)2F2	bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý
Ca5F(PO4)3	fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý
Na6ClF(SO4)2	chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

3.2.4.4 Solváty, adiční sloučeniny, klathráty

Krystalosolváty jsou chemické látky, které ve svých krystalech obsahují molekuly rozpouštědla (solventu). Nejznámějšími představiteli této skupiny látek jsou hydráty, dále např. peroxohydráty, amoniakáty, methanoláty, ethanoláty, etheráty.

Počet molekul rozpouštědla připadajících v krystalosolvátech na jednu molekulu základní sloučeniny se vyjadřuje jednoduchou číslovkovou předponou (na rozdíl od jiných názvů se v tomto případě někdy používá i předpona „mono“) a název základní sloučeniny se uvede ve 2. pádě. Celý název krystalosolvátu je tedy tvořen třemi slovy (na rozdíl od názvů dosud probíraných sloučenin, které měly názvy dvojslovné ).

Označení přítomnosti nejběžnějších rozpouštědel v krystalosolvátech se děje příponami:

předpona	rozpouštědlo
-hydrát	H2O
-peroxohydrát	H2O2
-amoniakát	NH3
-methanolát	CH3OH
-ethanolát	C2H5OH
-etherát	C2H5OC2H5

Příklady:

BaCl2 · 2 H2O	dihydrát chloridu barnatého
CuSO4 · 5 H2O	pentahydrát síranu měďnatého
CuSO4 · H2O	monohydrát síranu měďnatého
CaSO4 · 1/2 H2O	hemihydrát síranu vápenatého
NaBO2 · H2O2	peroxohydrát dioxoboritanu sodného
AlCl3 · x NH3	amoniakát chloridu hlinitého
CaCl2 · 8 NH3	oktaamoniakát chloridu vápenatého

Adiční sloučeniny jsou donor-akceptorové komplexy, vznikající interakcí molekul, z nichž jedna je Lewisova kyselina (typicky BF3) a druhá je Lewisova báze (molekula obsahující atom s nevazebným elektronovým párem).

Příklady:

CH3OH · BF3	methanol-fluorid boritý (1:1)
(CH3)2NH · BF3	dimethylamin-fluorid boritý (1:1)
2HCOOH · BF3	kyselina mravenčí-fluorid boritý (2:1)

Klathráty jsou nestechiometrické sloučeniny (mají pouze „ideální“ nebo „limitní“ složení) existující jedině v pevné fázi. Jejich krystaly jsou tvořeny molekulami „hostujícími“ a „hostitelskými“. V krystalové mřížce „hostitelských“ molekul spojených vodíkovými můstky je vytvořena dutina, ve které je zachycena molekula „hostující“. Pravděpodobně nejznámější z klathrátů jsou klathráty, které tvoří Ar, Kr a Xe s hydrochinonem a nebo vodou. Jsou poměrně stálé, uvolňují však plyn při rozpouštění nebo tání.

Příklady:

Ar · 3[C6H4(OH)2]	jiný zápis:	Ar · [C6H4(OH)2]3	argon-hydrochinon (1:3)
8Xe · 46 H2O	jiný zápis:	Xe8 · (H2O)46	xenon-voda (8:46)

Názvy a vzorce krystalosolvátů, adičních sloučenin i klathrátů se podle pravidel systematického názvosloví tvoří z názvů a vzorců jednotlivých složek. K oddělování složek se v názvu používá pomlček, ve vzorci teček. Počet molekul se uvádí do kulaté závorky za název arabskými číslicemi oddělenými dvojtečkami. Pořadí složek ve vzorcích a názvech krystalosolvátů, adičních sloučenin a klathrátů: Voda a sloučeniny boru se ve vzorci i názvu uvádějí vždy naposled, ostatní složky se uvádějí v pořadí podle jejich rostoucího počtu. Při stejném počtu více druhů složek jsou uváděny v abecedním pořadí svých názvů.

Příklady:

3 CdSO4 · 8H2O	síran kademnatý-voda (3:8)
BaCl2 · 2H2O	chlorid barnatý-voda (1:2)
8CHCl3 · 16H2S · 136H2O	chloroform-sulfan-voda (8:16:136)
NH3 · C6H6 · Ni(CN)2	amoniak-benzen-kyanid nikelnatý (1:1:1)

Nejběžnějšími zástupci této skupiny sloučenin jsou hydráty solí. Od bezvodých solí se liší přítomností molekul vody. Jejich obecný vzorec je M_mA_n · xH₂O, kde M představuje vzorec kationtu, A vzorec aniontu.

Vyjádření určitého počtu molekul vody se v názvu solí-hydrátů uvádí slovem hydrát a jejich počet se konkretizuje číslovkovou předponou. Název soli je uváděn ve 2. pádě. Ve vzorci se počet molekul vody vyjadřuje arabskou číslicí a obě části vzorce se oddělí tečkou.

Příklady:

Co(NO3)2 · 6H2O	hexahydrát dusičnanu kobaltnatého
Bi(ClO4)3 · 5H2O	pentahydrát chloristanu bismutitého
CaSO4 · 2H2O	dihydrát síranu vápenatého
Na2S · 9H2O	nonahydrát sulfidu sodného

V praxi jsou dosud frekventovány technické a triviální názvy některých solí-hydrátů, zejména názvy skalice a kamence. Skalice jsou obvykle síranové krystalohydráty, které mají
v kationtu Fe²⁺, Cu²⁺, Cd²⁺, Ni²⁺, Zn²⁺ apod. Typickým příkladem je skalice modrá, což je pentahydrát síranu měďnatého CuSO₄ · 5H₂O.

Mezi kamence jsou zařazovány dodekahydráty podvojných solí nejčastěji typu M^IAl^III(SO₄)₂ · 12H₂O, v nichž může být kation Al³⁺ nahrazován jinými kationty s oxidačním číslem III, např. Cr³⁺, Fe³⁺, Ga³⁺, In³⁺, Ti³⁺, V³⁺, apod. Síra v aniontu může být nahrazena dalšími chalkogeny, nejastěji selenem. Nejznámějším zástupcem je kamenec draselno-hlinitý

KAl(SO₄)₂ · 12H₂O, dodekahydrát síranu draselno-hlinitého.

Mezi hydráty solí patří také řada nerostů známých pod mineralogickými názvy, např. sádrovec, CaSO₄ · 2H₂O, dihydrát síranu vápenatého.

Mnohé hydráty solí jsou dodnes známé pod svými triviálními názvy.

Příklady:

vzorec	triviální název	chemický název
Na2CO3 · 10 H2O	krystalická soda	dekahydrát uhličitanu sodného
MgSO4 · 7 H2O	hořká sůl	heptahydrát síranu hořečnatého
Na2SO4 · 10 H2O	Glauberova sůl	dekahydrát síranu sodného
CaSO4 · 1/2 H2O	sádra	hemihydrát síranu vápenatého
CuSO4 · 5 H2O	modrá skalice	pentahydrát síranu měďnatého
ZnSO4 · 7 H2O	bílá skalice	heptahydrát síranu zinečnatého
FeSO4 · 7 H2O	zelená skalice	heptahydrát síranu železnatého
Na2B4O7 · 10 H2O	borax	dekahydrát tetraboritanu disodného
KAl(SO4)2 · 12 H2O	kamenec	dodekahydrát síranu draselno-hlinitého

3.2.4.5 Zásadité soli

Mezi zásadité soli patří soli obsahující ve své molekule hydroxidové anionty OH^–, tzv. hydroxid-soli nebo oxidové anionty O^2–, tzv. oxid-soli.

Pro jejich názvosloví platí tytéž zásady jako pro názvosloví podvojných a smíšených solí. Přítomnost iontů OH^– se vyjadřuje slovem „hydroxid“, přítomnost iontů O^2– slovem „oxid“, přičemž se jejich počet uvádí příslušnou číslovkovou předponou (hydroxid, dihydroxid, trihydroxid, dioxid, apod.) Názvy jednotlivých aniontů se oddělují pomlčkou. Anionty se uvádějí
v abecedním pořadí symbolů prvků, popř. symbolů centrálních atomů. Víceatomové (vícejaderné anionty se uvádějí jako poslední.

Starší způsob pojmenování hydroxid- a oxid-solí používal přídavné jméno „zásaditý“, za nímž následoval základ názvu aniontu s příslušným zakončením a po něm základ názvu kationtu se zakončením charakterizujícím oxidační číslo. Názvu základu kationtu i aniontu předcházel násobicí prefix. Nevýhodou staršího způsobu pojmenování bylo, že nevyjadřovalo přítomnost hydroxidové nebo oxidové skupiny ani jejich počet.

Příklady:

CaCl(OH)	chlorid-hydroxid vápenatý (dříve zásaditý chlorid vápenatý)
Zn2CO3(OH)2	uhličitan-dihydroxid dizinečnatý (zásaditý uhličitan zinečnatý)
BiCl(O)	chlorid-oxid bismutitý (zásaditý chlorid bismutitý)
RuF4(O)	tetrafluorid-oxid rutheniový (zásaditý tetrafluorid rutheniový)