Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Atletika - běhy



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika disciplín


Běhy patří mezi základní atletické disciplíny. Cíl v běžeckých disciplínách je uběhnout danou trať za co nejkratší čas. Zátěž je kontinuální, intenzita výkonu záleží na délce tratě.
Nejrychlejším mužem planety je aktuálně jamajský sprinter Usain Bolt, který drží světový rekord v běhu na 100m za 9,58s. Při 100m běhu dokázal běžet maximální rychlostí 44,72 km/hod. Jediným bílým sprinterem, který se dokázal dostat pod magickou hranici 10s je Francouz Christophe Lemaitre, jehož osobní rekord je 9,98s.

Olympijský sport: od roku 1896
První MS: 1983 (od roku 1987 10km ženy, od roku 1995 3km ženy, od roku 2005 3km steeplechase ženy)




Hlavní soutěžní disciplíny na dráze:

-    100m, 200m, 400m, 800m, 1500m, 3km, 5km, 10km
-    Překážky: 100m Ž, 110m M, 400m, 3 km
-    Štafety: 4x 100m, 4x 400m

Základní pravidla:

Sprinty:
-    startuje se ze startovních bloků na startovní výstřel
-    u běhu na 200 a 400 m je start v jednotlivých drahách posunutý, kvůli proměnlivé délce drah v zatáčce

Štafety:
-    8 týmů po 4 závodnících
-    předávání kolíku v předávací zóně (10 m před a 10 m za čarou)

Překážky:
-    běhá se v dráhách, ve kterých jsou překážky
-    běžec se může beztrestně dotknout libovolného počtu překážek, ale nesmí ji shodit rukou
-    startuje se ze startovních bloků na startovní výstřel

Střední a dlouhé tratě:

-    start je bez startovních bloků

faktory sportovniho vykonu
Obr. Faktory sportovního výkonu - sprint.
Faktory sportovního výkonu
Obr. Faktory sportovního výkonu - střední a dlouhé tratě.


Metabolická charakteristika výkonu


Metabolická charakteristika sprintů (100-400m)

Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu – světový rekord: 9,58s (100m), 19,19s (200m), 43,18s (400m)

Intenzita zatížení: submaximální (200 a 400m) až maximální (100 a 200m)

Metabolické krytí: ATP-CP systém (100 a 200m), anaerobní glykolýza -  200 a 400m

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 200m
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 200m.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: až 26 000% z nál. BM; 18,4 kJ/min/kg (100m) a 8,4 kJ/min/kg (400m) (Vindušková, 2003)

Metabolická charakteristika běhů na střední tratě (800 a 1500m)

Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu – světový rekord: 1:41,1 (800m), 3:26,0 (1500m)

Intenzita zatížení: střední až submaximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 800m
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 800m.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: až 5 000% z nál. BM; 3,7kJ/min/kg (800m)a 2,2 kJ/min/kg (1500m) (Vindušková, 2003)

Metabolická charakteristika běhů na dlouhé tratě (5km, 10km, maraton)

Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu – světový rekord: 12:37,35 (5km), 26:17,53 (10km), 2:03:59 (maraton)

Intenzita zatížení: nízká až submaximální

Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během maratonského výkonu
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během maratonského výkonu.

Zdroje energie: glykogen, volné mastné kyseliny (především půlmaratony a maratony)

Energetický výdej: až 2000% z nál. BM; 1,5 kJ/min/kg (5 a 10km) a 1,2 kJ/min/kg (maraton) (Vindušková 2003)


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sprinterského výkonu (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**, Vindušková 2003***).
Fyziologické parametry během sprinterského výkonu (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**, Vindušková 2003***).
Tab. Fyziologické parametry během u výkonu na střední a dlouhé tratě (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Fyziologické parametry během u výkonu na střední a dlouhé tratě (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP, CP (sprinty), ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšená kapacita: anaerobní - sprinty a střední tratě, aerobní (↑ klidový Qs , ↑ zátěžový  Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, ↑ úroveň ANP, lepší ekonomika běhu) – střední a dlouhé tratě

Morfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie – střední a dlouhé tratě
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin - sprinty, hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů – střední a dlouhé tratě

Rozvoj pohybových schopností - sprinty:
rychlost (reakční, akční, maximální), síla (explozivní – dolní končetiny), koordinace (synaptická)

Rozvoj pohybových schopností – střední a dlouhé tratě:
rychlost (akční), koordinace (synaptická), vytrvalost (aerobní, anaerobní)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u sprinterů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u sprinterů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***).
Tab. Výsledky Wingate testu u sprinterů (upraveno dle Jansa 2007***).
Výsledky Wingate testu u sprinterů (upraveno dle Jansa 2007***).
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u středotraťařů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u středotraťařů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u vytrvalců (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u vytrvalců (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Tab. Výsledky Wingate testu u vytrvalců (upraveno dle Jansa 2007***).
Výsledky Wingate testu u vytrvalců (upraveno dle Jansa 2007***).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – středotraťaři sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – středotraťaři sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – vytrvalci sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – vytrvalci sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).

Tab. Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Flack 1983***, Carter-Heath 1990****).
Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Flack 1983***, Carter-Heath 1990****).

Sprinteři většinou dosahují průměrných výšek, ale i výšek nadprůměrných (Usain Bolt 196 cm, 94 kg a Asafa Powell 190 cm,  88kg). Obvykle mívají kratší silná stehna, ale to opět zrovna neplatí pro jamajské sprintery. Vyšší sprinteři mohou mít pomalejší start, ale za to mají delší sprinterský krok. Sprinteři na 400m obvykle dosahují větších výšek než sprinteři na krátké tratě (180 – 200cm).
Překážkáři patří mezi nejvyšší běžce s dlouhými dolními končetinami. Obvykle mývají přes 185 cm.

Somatograf sprinterů (tmavě modrá-muži, světle modrá-ženy).
Obr. Somatograf sprinterů (tmavě modrá-muži, světle modrá-ženy).

Tab. Somatická charakteristika středotraťařů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).
Somatická charakteristika středotraťařů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).
Somatograf středotraťařů (tmavě zelená-muži, světle zelená-ženy).
Obr. Somatograf středotraťařů (tmavě zelená-muži, světle zelená-ženy).

Tab. Somatická charakteristika vytrvalců (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).
Somatická charakteristika vytrvalců (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).

Somatograf vytrvalců (tmavě fialová-muži, světle fialová-ženy).
Obr. Somatograf vytrvalců (tmavě fialová-muži, světle fialová-ženy).

Vytrvalci z běžců mají nejmenší podíl svalové hmoty a štíhlé končetiny. Menšího vzrůstu obvykle bývají maratonci.


Trénink


Trénink v bězích se liší podle zaměření jednotlivých disciplín. Zatímco vytrvalci na tréninku naběhají více kilometrů, sprinteři jich naběhají méně zato s větší intenzitou.  Typická tréninková metoda na rozvoj glykolytického systému je využití intervalové metody. Pro rozvoj výbušné síly se zařazuje odrazové cvičení. Pro sprintery a středotraťaře je nezbytný rozvoj síly i v posilovně.  Trénink vytrvalců je zaměřen spíše na rozvoj VO2max, zatímco pro středotraťaře je především důležitý posun anaerobního prahu.


Zdravotní rizika


Běžci mají často problémy s poraněním pohybového aparátu, jedná se především o přetěžování dolních končetin. U sprinterů se spíš setkáváme s akutními poraněními, jako jsou natažené či natržené svaly. Tyto poranění vznikají obvykle při prudkém svalovém stahu při startu. U vytrvalců se nejčastěji setkáme s únavou tkání, především Achillovy šlachy, které vznikají po delších zátěžích. Při běhu také mohou vznikat svalové křeče, následkem nedostatečného prokrvení svalů. Nejzávažnějším je smrt, která vzniká následkem kolapsu, resp. hypoglykémie.

Nejčastější poranění:

-    akutní: natažení a natržení svalů (hamstringů) a šlachy (Achillovy), distorze hlezenního kloubu, zánět okostice bérce
-    chronické: zánět Achillovy šlachy a úponů šlach na nohou, zánět okostice bérce


Kineziologická analýza


Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické


Běh je modifikací chůze. U běžeckého kroku podobně jako u chůze rozdělujeme pohyb do dvou základních fází, letové a opěrné. Zapojují se svalové skupiny jako u chůze. Na konci opěrné fáze se na odrazové končetině zapojují především extenzory kyčle (m. glutaues maximus, hamstringy) a kolene (m. quadriceps femoris) a dále plantární flexory hlezenního kloubu (m. triceps surae). V letové fázi se zapojují flexory kyčle (m. iliopsoas, m. rectus femoris) a m. tibialis anterior. U sprinterů je důležité také zapojování břišních svalů.

nejvíce zatěžované svaly - zepředu
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při běhání.

nejvíce zatěžované svaly - zboku
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při běhání.

Použitá literatura:

BARTŮŇKOVÁ, Staša. Krevní oběh. In Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. Praha: FTVS UK, Karolinum, 2000. s. 19-25. ISBN: 80-7184-875-1.
CARTER, J. E. L. - HEATH, B. H.  Somatotyping: development and applications. Cambridge University Press, 1990.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr - DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Praha: PhDr. Bořivoj Kleník, Q-art007. 267 s. ISBN: 80-903280-8-3.
JONES, Adrew M. Middle- and long-distance running. In Sport and Exercise Physiology testing. London: Routledge, 2007. 364 s. ISBN: 978-0-415-36141-9.
MATOLÍN, Svatopluk. Atletika – běhy. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 3-19. ISBN: 80-7066-816-6.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2.