Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Triatlon



Bernaciková, Kapounková, Novotný, Sýkorová


Charakteristika sportu


Triatlon je individuální sport (vytrvalostní víceboj), kde závodník musí absolvovat plaveckou, cyklistickou a běžeckou část v tomto uvedeném pořadí v co nejkratším čase. Během závodu se střídají různé teplotní prostředí. Posloupnost jednotlivých sportovních disciplín má své zdůvodnění. U plavání a cyklistiky hrozí při vysokém stupni únavy větší riziko poškození (utonutí, úrazy) než při běhu. Proto je nejméně riziková disciplína až v poslední části triatlonu, kdy už se dostavuje velká únava. (Bartůňková-Novotný, 1996).
Na výkonu v triatlonu se podílí především vytrvalost. Zátěž během výkonu je kontinuální.

Olympijský sport: od roku 2000
První MS: 1989




Soutěžní disciplíny

-    krátký (olympijský) triatlon (1,5km plavání, 40km kolo, 10km běh)
-    sprint triatlon (750m plavání, 20km kolo, 5km běh)
-    dlouhý triatlon – ironman (3,8km plavání, 180km kolo, maraton – běh)
-    Xterra – terénní triatlon (cyklistická část se jede v horském terénu)

Výňatek z pravidel

-    Pro zajištění bezpečnosti závodníků musí být plavecká trať případně zkrácena v závislosti na teplotě vody. Při teplotě vody nižší než 16°C je na závodech, jejichž vyhlašovatelem je ČSTT, použití neoprenů povinné. Při teplotě vody nižší než 13°C se plavání vždy ruší. U závodů žákovských kategorií se plavání ruší při teplotě nižší než 18°C.
-    Množství občerstvení musí odpovídat počtu závodníků, délce a charakteru tratí a povětrnostním podmínkám. Podmínky musejí být pro všechny závodníky stejné. V každém občerstvovacím místě musí být k dispozici čistá pitná voda.
-    Za teplého počasí se doporučuje poskytovat v občerstvovacích místech na trati běhu houbičky s vodou.

Faktory sportovního výkonu – triatlon
Obr. Faktory sportovního výkonu – triatlon.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu špičkových závodníků: sprinterská trať okolo 1 hod, olympijská trať kolem 2 hod a trať dlouhého triatlonu okolo 9 hod

Intenzita zatížení: nízká až submaximální

Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Formánek-Hořic 2003).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Formánek-Hořic 2003).

Zdroje energie: glykogen, volné mastné kyseliny, proteiny

Energetický výdej:
8-10MJ (olympijský triatlon) a až 40MJ (dlouhý triatlon). (Bartůňková-Novotný, 1996).
V závodě Ironman (New Zealand, 1997) byl naměřen u 10 mužů průměrný celkový energetický výdej 42 151kJ, průměrný čas triatletů byl 12 h. (Kimber, 2002).


Funkční charakteristika výkonu


Příjem kyslíku během výkonu se pohybuje na 85% z VO2max (Bartůňková - Novotný 1996).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen

Funkční adaptace:
- zvýšení kapacity: ↑↑ aerobní (↑ klidový  Qs, ↑ zátěžový  Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, ↑ úroveň ANP, lepší ekonomika pohybu)

Morfologické změny:
- srdce: excentrická hypertrofie
- svaly: hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů, ↑ počet mitochondrií

Rozvoj pohybových schopností:
vytrvalost (aerobní, anaerobní), síla (vytrvalostní), koordinace (rovnováhou, orientační, synaptická), flexibilita ramenních kloubů


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková-Novotný 1996*, Bunc 1991**, Hočic-Formánek 2002***, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková-Novotný 1996*, Bunc 1991**, Hočic-Formánek 2002***, Ústav sportovní medicíny 2010****).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey 2006)
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey 2006).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Landers 2000***, Ústav sportovní medicíny****).
Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Landers 2000***, Ústav sportovní medicíny****).

Tělesné rozměry mezi plavcem, cyklistou a vytrvalostním běžcem. Vyšší štíhlá postava, ale dostatečně svalnatá, dlouhé končetiny (horní pro záběr paží v plavání, dolní na kolo) (Grasgruber, Cacek 2008).

Somatograf triatlonisty (modře-muži, červeně-ženy).
Obr. Somatograf triatlonisty (modře-muži, červeně-ženy).


Trénink


Trénink triatletů vychází z obecných pravidel tréninku jednotlivých disciplín. Tato pravidla mají určité odlišnosti, protože se trénink musí pojímat komplexně a brát v potaz propojení všech disciplín (Bartůňková-Novotný, 1996). Během tréninku je třeba nacvičovat i přechody mezi jednotlivými disciplínami.
Na plavání je třeba se specializovat od dětství. Trénink v cyklistice je rychlostně-silového charakteru. V zimním období se trénuje a zdokonaluje technika šlapání (na trenažérech nebo na válcích). V přípravném období je potřeba najezdit dostatečný objem kilometrů, pak se přidává trénink speciální rychlosti na úrovni ANP a trénink v anaerobním pásu. Důležitá v závodě je část běžecká, během tréninku ji nepodceňovat, je třeba trénovat především po přechodu z kola. V tréninku triatlonisty také nesmí chybět silový trénink v posilovně.

Příklad celoročního tréninkového cyklu

Přípravné období: říjen-březen
Předzávodní období: duben-květen
Soutěžní období: polovina května-polovina září
Přechodné období: konec září-polovina října

Vrcholový triatlonista reprezentující ČR se věnuje tréninku 25-35 hod týdně. Naplave 25-40km, na kole ujede 150-600km a uběhne 60-135km. (Křenek, 2009)


Zdravotní rizika


Z důvodů střídání teplotních prostředí se u triatlonistů můžeme setkat s poruchou termoregulace (hypotermie a hypertermie). Při náročném závodě, kdy se rychle vyčerpávají energetické zdroje, může u triatletů nastat hypoglykémie. Proto v triatlonu více než v jiných sportech se setkáváme s kolapsovými stavy, přetížením ledvin a srdce.
Příčinou úrazu bývají především pády v cyklistice (rozsáhle odřeniny a pohmožděniny) a kontakt se soupeřem v plavecké části (pohmožděniny).

Nejčastější poranění:

-    akutní: zlomenina klíční kosti, distorze hlezna, zlomeniny
-    chronické: záněty Achillovy šlachy, zánět kolenního kloubu, zánět ramenního kloubu


Kineziologická analýza


Lokomoce:arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické

viz. plavání, cyklistika, běh



Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při plavání.
Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při cyklistice.
Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při běhu.

Použitá literatura:
BUNC, Václav – HELLER, Jan – JURIAME, T. – SMIRNOVÁ, T. Physical working capacity in triathletes. In Biological and pedagogice problems of physical education and sport. Tartu, s. 71-74, 1991.
BARTŮŇKOVÁ, Staša – NOVOTNÝ, Jiří. Triatlon a vytrvalostní víceboje. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Ed. Heller a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 85-100. ISBN: 80-7184-225-7.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
FORMÁNEK, Jaroslav, HORČIC, Josef. Triatlon. Praha: Olympia, 2003. 248s. ISBN: 80-7033-567-X.
HORČIC, Josef – FORMÁNEK, Jaroslav a kol. Metodický dopis  ČSTT 1/2002, sledování výkonnosti a trénovanosti v triatlonu, 2002.
LANDERS, G. J. a kol. Kinanthropometric differences between World Championship senior and junior elite triathletes. In Annals of Human Biology, 4/2000, s. 387-400.
KIMBER, N.E. – ROSS, J.J. – MASON, S.L. – SPEEDY, D.B. (2002) Energy balance during an Ironman triathlon in male and female triathletes. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism 12, s. 47-62.
KŘENEK, Jan. Fyziologie triatlonu. Bakalářská práce, Brno: FSpS MU, 2009.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.