Regenerace sil ve sportu

Podle Javůrka (Kučera a kol., 1999) je regenerace sil biologický a společenský proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkčních schopností organizmu a jednotlivých orgánů. Regenerace je také významnou prevencí poškození z přetížení.

Regenerace je zabezpečována řadou činnosti člověka, které mají odstraňovat únavu a obnovovat schopnost vypořádat se úspěšně s novou zátěží.

Regenerace sil dosud byla a je vázána především na výkonnostní sportovce, kteří směřují svůj tréninkový proces k co nejlepšímu umístění v soutěži. Zde regenerace sil je prostředkem přípravy na sportovní výkon.

Chtěl bych také upozornit na obrácenou situaci, kdy sport by měl být prostředkem regenerace sil běžného člověk. Sportovně – rekreační aktivity by měly být navyklou součástí denního režimu, která se podílí na odstranění pracovní a jiné duševní a fyzické únavy.

Regenerace sil výkonnostních sportovců

Úkolem regenerace sil je odstraňovat příčiny únavy. Sportovcům se doporučuje:

• rozumně regulovat tréninkovou tělesnou zátěž, střídat zátěž s odpočinkem, věnovat dostatek času odpočinkové fázi
• nevěnovat se pouze sportu, dostatek času věnovat jiným činnostem, zálibám, hudbě, výtvarnému umění
• naučit se a používat tělesné a duševní uvolnění (relaxaci) – sugesce, autosugesce, jóga, tai-či apod.
• dostatek spánku
• dostatek tekutin, rozumně se stravovat podle potřeb organizmu – viz zvl. kapitola (č.16 – Výživa).
• včas odhalovat a řešit zdravotní problémy (průběžné a pravidelně sledovat zdravotní stav, preventivní prohlídky)
• včas odhalovat a řešit psycho-sociální problémy (průběžně sledovat sportovce, komunikovat se sportovcem, zajímat se o jeho společenské potřeby a zájmy)
• využívat fyzioterapeutické procedury (masáže – viz zvl. kapitola č. 14, voda, chlad, teplo)

Únava je normálním projevem organizmu, který se brání poškození v důsledku jeho zatížení. Při tělesné námaze dochází k posunům ve vnitřním prostředí organizmu:

• nerovnováha v energetickém metabolismu: vyčerpávání zdrojů energie, hromadění jejich metabolitů
• acidobazická nerovnováha: rozvoj metabolické acidózy
• nerovnováha hospodaření s ionty: přesuny K, Mg, Cl a dalších
• celkové ztráty vody, snížení objemu plazy
• hromadění tepla
• hromadění a destrukční účinek kyslíkových volných radikálů

Uvedené změny dráždí receptory nervové soustavy, jejíž centra se snaží regulovat chování a tělesné pochody člověka (mozková kůra, podkorová centra autonomních funkcí, neuro-endokrinní systém) směrem k opětovnému návratu k celkové rovnováze a stálosti vnitřního prostředí.

Únava se projevuje v průběhu nebo těsně po fyzické zátěži – tj. bezprostřední (akutní) únava. Může trvat minuty, hodiny, dny a po velmi náročném vytrvalostním výkonu i pár týdnů. Za dlouhodobou (chronickou) únavu se považuje ta, která přetrvává po velmi dlouhou dobu po skončení sportovního výkonu. Asi není ostrá hranice mezi akutní a chronickou únavou.

Příznaky únavy mohou být lokalizovány pouze nebo především v místě nejvíce zapojených svalů – místní únava. Hlavním mechanismem „bolestivých“ projevů místní únavy je pravděpodobně dráždění volných nervových zakončení a receptorů bolesti kyselými produkty energetického metabolismu, především laktátem. Práce většího počtu svalů, která si vyžaduje intenzivní činnost celého transportního systému, přesuny iontů a vody atd., se projevuje objektivními změnami i subjektivními pocity v celém těle – hovoříme o celkové únavě.

Rozeznáváme fyziologickou – normální únavu (bez pocitů velmi nepříjemné únavy a vyčerpání a bez poruch funkcí a poškození orgánů) a patologickou únavu, která je spojena se subjektivními velmi nepříjemnými pocity a poruchami funkcí nebo poškozením orgánů.

Pojem „přetrénování“ by asi měl být rezervován pro celkovou chronickou patologickou únavu. Její nástup je pozvolný, nenápadný, záludný, proto se těžko diagnostikuje. Léčba přetrénování je zaměřena na odstraňování jeho příčin a komplikací, případně tlumení škodlivých příznaků.

Syndrom z přetížení

je soubor potíží u sportovců s velkým tréninkovým zatížením a nedostatečným odpočinkem, který je často spojen se zatížením v rodině, ve škole, v práci nebo s onemocněním.

Příznaky jsou duševní a tělesné:

• Duševní příznaky

  • poruchy spánku
  • porucha chuti k jídlu
  • únava
  • poruchy soustředění
  • podrážděnost
  • ztráta motivace (chuti k tréninku a závodům)

• Tělesné příznaky

  • Nervově-vegetativní dysbalance, nestabilita, větší iritiabilita: střevní potíže, zvýšení klidové srdeční frekvence, pocení, bolesti hlavy
  • dlouhodobé svalové bolesti
  • častá onemocnění
  • časté potíže pohybového aparátu
  • změny hmotnosti

Samotné přetrénování vede k dalším zdravotním, duševním a tělesným komplikacím. Tím vzniká uzavřený kruh, který je potřeba rozetnout, někdy i mnohaměsíčním nebo ročním přerušením či ukončením tréninku.

• Příčiny únavy – přetrénování:

  • opakované nadměrné tréninkové tělesné zatížení
  • nedostatek odpočinku, spánku
  • nedostatek tekutin a dietní chyby
  • zdravotní problémy (poruchy iontového metabolismu, úrazy, infekce, alergie, jiné nemoci)
  • psycho-sociální problémy (partnerské, rodinné, školní, pracovní, finanční, sportovní neúspěchy)

• Mezi příznaky přetrénování se objevuje:

  • ztráta motivace – nechuť k tréninku, vyhýbání se tréninku
  • ranní pocit únavy, bolesti hlavy
  • špatná sportovní výkonnost, rychlejší únavnost v tréninku
  • neurovegetativní labilita s pocity nevolnosti, slabosti, malátnosti až závratí, bušení srdce, pocity nepravidelnosti činnosti srdce, nedostatku dechu v klidu, s bolestmi břicha, s průjmy nebo zácpami, s kolísáním krevního tlaku

V diagnostice přetrénování se zvažují biochemické a hematologické metody, EKG a v posledních letech i analýza variability srdeční frekvence (hodnocení stavu autonomních funkcí).