Kostra dolní končetiny (ossa extremitatis membri inferioris)

Obrázek č. 27

Kostra pletence pánevního

Kost pánevní (os coxae) je tvořena spojením kosti kyčelní (os illium) s kostí stydkou (os pubis) a kostí sedací (os ischii).

Na celé složené kosti se nalézají tyto struktury: jamka kyčelní kosti (acetabulum) tvořena těly všech tří kostí, otvor obkroužený kostí sedací a stydkou – ucpaný (foramen obturatum), lopata kyčelní (ala ossi ilii), hřeben kyčelní (crista) se 4 trny kyčelními – přední horní a dolní, zadní horní a dolní (spinae illicae anteriores superior et inferior, posteriores superior et inferior), kloubní plochu (facies auricularis), tvořící spolu se zrcadlovou kloubní plochou kosti křížové křížokyčelní kloub – articulatio sacroiliaca, zářezy (incisura ischiadica major et minor), sedací trn (spina ischiadica), sedací hrbol (tuber ischiadicum), spona stydká (symphysis pubica).

Pánev (pelvis) Obrázek č. 28 jako celek vzniká spojením kostí pánevních ve sponě stydké a dorsálně spojením s kostí křížovou, křížokyčelním kloubem – articulatio sacroiliaca, který je tuhým kloubem s krátkým a pevným kloubním pouzdrem a s minimální pohyblivostí (amfiartrosis). Dělí se na malou a velkou pánev. Hranice mezi nimi tvoří linea terminalis, která začíná na předhoří (promotoriu) a jde z kosti křížové obloukem po kosti kyčelní jako tzv. linea arcuata a odtud na horní rameno kostí stydkých. Pánev malá je ohraničena vzadu konkávně prohnutou kostí křížovou a kostí kostrční, bočně a vpředu je ohraničena dolní části kosti kyčelní, kosti sedací a kostí stydkou. Jednotlivé roviny v malé pánvi a rozměry v těchto rovinách mají na ženské pánvi význam při porodu. Pánev ženy v porovnání s mužskou je nižší a prostornější. Má téměř kruhový horní vchod, tupý úhel pod sponou stydkou (arcus pubicus) u muže je spíše úhel ostrý (angulus pubicus). Kost křížová je kratší a širší u ženy, promontorium u žen méně vyčnívá, takže vchod je příčně oválný nebo ledvinovitý (u muže mívá náběh k tvaru srdčitému). Foramen obturatorium je u ženy zaobleně trojhranný, u muže spíše vejčitý. Vnitřní rozměry u ženy jsou větší než u muže.
Rozměry: vnitřní – rovina vchodu pánevního (apertura pelvis superior, aditus pelvis), daná předhořím, linea terminalis a horním okrajem symfyzy. V pánevním vchodu se určují tyto rozměry:

1. diameter recta aditus pelvis (conjugata anatomica) – u žen 11 cm
2. průměry šikmé, diameter obliqua dextra – prima a sinistra – secunda – u žen 12 cm
3. diameter transversa jedná se o největší příčnou vzdálenost mezi oběma lineae terminalis – u žen 13 cm.

Rovina šíře pánevní (amplitudo pelvis), je určena hranicemi mezi sakrálními obratli 2.a 3. a sředem kyčelních jamek a symfyzy. V této rovině jsou rozměry: diameter recta i transversa u žen 12,5 cm, diameter obliqua 13,5 cm u žen.

Rovina úžiny pánevní (angustia pelvis), je dána kaudálním koncem kosti křížové, okrajem spina ischiadica a dolním okrajem symfyzy. Největším rozměrem v úžině pánevní je diameter recta, u žen 11,5 cm.

Východ pánevní (aperta pelvis inferior, exitus pelvis), není jednou rovinou. Je dán koncem kostrče, hrboly sedacími a dolním okrajem symfyzy. Dělí se na dva trojuhelníky – trigonum urogenitale a trigonum rectale. Transversální rozměr je 11 cm, předozadní 9 –9,5 cm, který se zvětší odkloněním kostrče vzad na 11–11,5 cm.

Zevní rozměry pánevní

1. distantia bispinalis tj. vzdálenost obou spinae iliacae anteriores superiores. U žen alespoň 26 cm.
2. distantia bicritalis, největší vzdálenost hřebenů obou kostí kyčelních. Má mít u žen 29 cm.
3. distantia bitrochanterica vzdálenost zevní plochy obou velkých trochanterů. U žen 31 cm.
4. conjugata externa (diameter Baudelocque), přímá vzdálenost od horního okraje symfyzy k trnu 5. bederního obratle. Má mít minimálně 18 cm, průměr 20 cm, měří se u ženy ležící na boku.

Obrázky ke kapitole: Mozkovna (neurocranium)
Obr. 27 Kostra dolní končetiny (osa extremitatis membri inferioris)	Obr. 28 Pánev (plevis)

Kostra volné dolní končetiny (ossa extremitatis membri inferioris liberi)

1. kost stehenní (femur)

   Obrázek č. 29 je nejdelší kostí v těle, skládá se z proximální části – hlavice (caput femoris), krčku (collum femoris), velkého a malého chocholíku (trochanter major et minor), mezi nimi vzadu je hrana (crista intertrochanterica), vpředu čára (linea intertrochanterica), těla (corpus femoris), jehož středem zadní strany jde drsná čára – linea aspera, na níž lze rozeznat dvě souběžné čáry, labium mediale a labium laterale, které se směrem distálním tratí a kost stehenní je oploštělá, tvoříc tzv. facies poplitea (planum popliteum), jež končí mezi kondyly hranou, linea intertrcondylaris, a distální části, která má dva hrboly kloubní (condyli) a dva malé hrbolky epicondylus lateralis et medialis (nadhrbolky), kloubní plošku (facies patellaris) pro čéšku (patella). Kondyly jsou vzadu odděleny hlubokým zářezem, fossa intercondylaris

2. čéška (patella)

   je kost v úponové šlaše čtyřhlavého svalu stehenního (Má vlastní osifikační jádro, které se objevuje před vývojem šlachy). Má bázi (basis patellae) otočenou dolů a hrot (apex patellae) otočený nahoru.

3. kost holenní (tibia)

   má tělo trojboké, proximální část má dva kloubní hrboly (condyli medialis et lateralis), které mají kloubní plochy (facies articulares), pro kloubní hrboly kosti stehenní, mezi nimi vyvýšeninu (eminentia intercondylaris), která vybíhá v hrbolky (tuberculum intercondylare mediale et laterale), ke kterým se upínají zkřížené vazy kolenního kloubu (ligamenta cruciata genus). Před ní a za ní jsou plošinky (area intercondylaris anterior a posterior), k nim se připínají cípy poloměsíčitých destiček (menisků), vsunutých do kloubu kolenního, a zkřížené vazy kolenního kloubu (ligamenta cruciata genus). Za hrbolem lýtkovým (fibulárním) je malá kloubní plošky pro hlavičku kosti lýtkové (facies articularis fibullae), za okrajem hrbolu lýtkového je malý hrbolek (tuberositas tractus iliotibialis). Na předním okraji proximálního konce kosti holenní (tibiae) je mohutná drsnatinu (tuberositas tibiae), na kterou se upíná šlacha čtyřhlavého svalu stehenního, zvaná (ligamentum patellae).
   Tělo (corpus tibiae) je trojbokého tvaru a vpředu je nejzřetelnejší hrana (margo, crista anterior tibiae), na mediální straně méně zřetelná hrana (margo interosseus, crista interossea), ventromediální část je kryta pouze kožním krytem, ostatní jsou ukryty ve svalech. Přední plocha je krytá pouze kůží a je velmi citlivá na náraz. Tato část kosti holenní je vzhledem k velké citlivosti okostice pod kůži velmi bolestivá při úraze, lidově se nazývá tvz. „píštěl“ (píšťala byl název holenní kosti v 19. století) – bývá postižena u kolektivních sportů při hře s míčem (fotbal, rugby) – tzv. „kopnutí do píšťale“, přičemž často vzniká pod periostem krvácení. Rovněž kůže se zde velmi obtížně hojí pro horší cévní zásobení. Distální část je tvořena přístředním kotníkem (maleollus medialis). Na protilehlé straně lýtkové (fibulární) kosti je konkávní zářez, (incisura fibularis). Za vnitřním kotníkem je žlábek (sulcus malleolaris), pro šlachy svalu lýtkového zadního (m. tibialis posterior) a šlachu ohýbače prstců dlouhého (m. flexor digitorum longus). Distální konec kosti holenní má kloubní plošku určenou pro kontakt s kostí hlezenní (facies articularis inferior), která pokračuje na vnitřní kotník (facies articularis malleoli). Zadní hrana kosti holenní je nazývána klinicky jako Volkmannův trojúhelník nebo také třetí kotník – při zlomenině obou kotníků a této hrany vzniká tzv. tříkotníková zlomenina (fractura trimalleolaris).

4. kost lýtková (fibula)

   je štíhlá kost nalézající se laterálně od kosti holenní. Proximální část tvoří hlavička (caput fibulae), vybíhající do hrotu (apex capitis fibulae), na který se upíná vaz kolaterální (ligamentum collaterale fibulae), a šlacha dvojhlavého svalu stehenního (tendo musculi bicipitis femoris). Na holenní stranně je šikmo orientovaná kloubní ploška (facies articularis capitis fibulae). Tělo (corpus fibulae), je čtyřhranné (margo anterior, posterior, tibialis) a největší je hrana mediální (margo interosseus, crista interossea), na kterou se upíná mezikostní bércová membrána (membrana interossea cruris). Distální část tvoří boční kotník (maleollus lateralis), který má kloubní plošku (facies articularis malleoli), pro kost hlezenní a za ní jamku (fossa malleoli lateralis), pro úpon šlachy (ligamentum talofibulare posterius). Na zadním okraji zevního kostníku je žlábek (sulcus malleoli lateralis), pro šlachy svalů lýtkových (ligamenti musculi peronei). Fibula slouží jako východiště svalů. Jako funkční opora je celkem bezvýznamná, a lze použit její tělo jako náhrada při kostní autotransplantaci. Distální konec má význam pro kloub hlezenní. Kolem hlavičky pak prochází nerv (nervus peroneus communis), který se pod ní větví a proniká do svalů lýtkových (mm. peronei), a svalů přední skupiny bércové, které jsou významné pro statiku nohy. Tento nerv má dlouhé cévní zásobení a při jeho poškození dochází k poškození nervu v rozsahu až 30 cm z poruchy prokrvení. Je rovněž často poškozen se vznikem ochrnutí (paresy) s nemožností dorsální flexe nohy a prstů nohy. Noha přepadává, při úraze v této oblasti nebo úraze kolene při sportu. V případě ischemického poškození nervu, poruchou cévního zásobení, je návrat funkce minimální a poškození trvalé.

Kostra nohy

Obrázek č. 30

5. kosti zánartní (ossa tarsi)

    – tvoří 7 kostí upořádaných do dvou paprsků:
   • vnitřní – kost hlezenní (talus), kost loďkovitá (os naviculare), kosti klínová přístřední, prostřední a boční (os cuneiforme mediale, intermedium, laterale)
   • boční – kost krychlová (os cuboideum), kost patní (calcaneus), která dorsálně vybíhá v patní hrbol (tuber calcanei).

6. kosti nártní (ossa metatarsi)

   jsou mohutnější než kosti zápěstní, stejné stavby.

7. články prstů nohy (phalanges digitorum pedis)

   , jsou kratší než na ruce, uspořádání je stejné jako na ruce, rovněž na distálním článku je vytvořena drstnatina místo hlavičky.

Obrázky ke kapitole: Mozkovna (neurocranium)
Obr. 29 Kost stehenní (femur)	Obr. 30 Kostra nohy