Nauka o kloubech a spojení kostry

Pozn: Při poranění kloubu dochází úrazem k tzv. vykloubení, luxace, která způsobuje diskontinuitu kloubní jamky a hlavice a s tím i poškození kloubního pouzdra a pomocných vazů kloubních. Tato metoda byla využívána u tzv. estrapády, kterou vynalezli v Itálii, kde se jí říkalo „urlo“, což znamená „sténání, řvaní bolestí“. Při tomto způsobu trestu byl odsouzený vytažen provazem procházejícím pod rukama svázanýma za zády na vrchol stožáru nebo šibenice. Jakmile byl nahoře, nechali ho spadnout, ale ne až na zem – jako u „bungee jumpingu“. Nárazem při zastavení pádu těla se odsouzenci vykloubily ruce a horní končetiny, někdy se odsouzenci ještě přivázala zátěž na nohy – od 60 do 120kg a při pádu došlo pak k vykloubení i nohou a dolních končetin, někdy došlo i k roztržení v oblasti břicha. Kombinací postižení kloubů a kostí, tedy vykloubení a zlomenin je lámání v kole, kdy odsouzenec byl uvázán na kolo a kat prováděl úkon železnou tyčí, kdy lámal kosti a prováděl vykloubení. Odsouzenec umírá na stres. Někdy mu bylo uděleno tzv. retendum neboli zvláštní milost, které se udělilo před v průběhu nebo po exekuci a spočívalo v uškrcení, a tím ve zkrácení utrpení. Speciální metodou byla tzv. massola, čímž se označuje v italštině primitivní kyj, kterým byla odsouzenci roztříštěna lebka. Tuto metodu s oblibou používaly slovanské kmeny v 5. století.