1. Pojem práva
Martin Škop
Obsah kapitoly
1.1. Úvod do kapitoly
O co nám půjde? V předmětu teorie práva se podíváme na právo jako na specifický normativní systém (tedy, systém složený z pravidel lidského jednání; z pravidel, která nám říkají, jak se máme chovat). Tento systém je vytvořený člověkem, i když jsou v něm prvky, o kterých uvažujeme jako o neměnných (tomu obvykle říkáme pozitivní právo a seznámíme se s ním níže). Pravidla jsou pro lidskou společnost velmi důležitá: lidé mají specifickou vlastnost vytvářet pravidla a řídit se jimi. (Peregrin 2022: 36) Díky pravidlům pak mohou hodnotit, co se stalo, ba předvídat a dokonce utvářet, co se stane. (Peregrin 2022: 37). Tím nám, lidem, pravidla umožňují zůstat ve společnosti, plánovat budoucnost a vytvářet sféru, která zůstane chráněna. V případě práva, které je tedy také složeno z pravidel, se do hry dostává stát, který svou mocenskou autoritou garantuje, že tato pravidla budou dodržována pod hrozícím trestem.
Takový normativní systém, aby fungoval musí být nějak uspořádán. Jednoduše proto, že je dobré vědět, jak postupovat ve složitých případech, kdy je (třeba) konkrétní problém řešen více pravidly a není jednoduché určit, které je to pravé či správné, či jak správné pravidlo správně použít. Představme si, že nám pravidlo (norma) v jednom právním předpise řekne, že máme jezdit vlevo a norma v jiném předpise, že máme jezdit vpravo. Co potom dělat? Po které straně jezdit? Můžeme říci, že to přece lhostejné. Z věcného hlediska je opravdu jedno, jestli to bude vlevo nebo vpravo – vždyť jsou státy, kde je to jinak než v České republice. Nepomůže nám tedy faktická správnost. Ale pokud nebudou žádné pokyny zajišťující jednotnost, dá se předpokládat, že se auta srazí. To je nejen nepříjemné a chaotické. Krom toho, že se třeba nikam nedostaneme, může to vést ke zraněním, škodám atp. Bez ohledu na to, jestli budeme cestovat autem, na kole nebo pěšky, protože vždy bude hrozit nebezpečí. Proto je nezbytné nalézt pravidlo, které nám řekne, která z těchto dvou protichůdných norem se má použít: kterou ze dvou protichůdných norem si vybrat (vlevo x vpravo). Tato pravidla výběru jsou částečně výslovně v systému uvedena, částečně plynou z jeho uspořádání a částečně mohou být dána nutnosti hledat racionální řešení (a taky řešení, které se bude moci použít v každém podobném případě) zachovávající alespoň elementární spravedlnost.
Je dobré také vzít v úvahu, že právo výrazně reguluje lidské jednání (pod hrozbou citelných sankcí – trestů) a omezuje působení veřejné moci. Proto jsou na právní pravidla a na celý systém práva kladeny vysoké nároky. Důležité je vědět, jaké podmínky musí pravidla splnit, aby je bylo možné považovat za právní pravidlo a jaké podmínky musí být splněny, aby je bylo možné použít. Většinou (ale ne výlučně) jsou to formální požadavky, které mají za cíl zajistit, aby byl celý právní systém co nejvíce přehledný a srozumitelný, byl v něm pořádek a byl předvídatelný. A aby normotvůrce (ten, kdo tvoří právní pravidla) věděl, co si může dovolit a co ne.
Jak jsme již viděli výše, právní pravidla jsou vytvářena člověkem, aby jednak korigovala to, co lidé dělají a budou dělat (pokud je nezbytné to regulovat) a také, aby každý mohl předvídat, co se bude dít. Představme si situaci, kdy na jedné zahradě roste ovocný strom, ale jeho plody padají i na zahradu souseda. Koho jsou tyto plody? Vlastníka sousedního pozemku, na který padají nebo vlastníka stromu (tedy vlastníka pozemku, a němž strom roste)? V podstatě je to zase jedno. Jen malá část pravidel je spojena s faktickou správností (pokud se jinak chovat nelze, nepotřebujeme k tomu uměle vytvořená pravidla). Ale aby se předcházelo sporům a v každém jednotlivém případě bylo jasné, jak to bude, potřebujme k tomu pravidlo. Takže v našich podmínkách budou plody spadlé na sousední zahradu vlastnictvím nikoli vlastníka stromu, ale sousedního pozemku. Jednoduché. Právě k tomu právo slouží. Ve složitějších případech to bude, samozřejmě, složitější. Regulace kapitálové trhu, bank, duševního vlastnictví, zdravotnictví, energetiky jsou jen některé z mnoha kategorií, které vyžadují komplexní a rozsáhlou regulaci, protože v nich dochází k mnoha interakcím mezi lidmi. K použití pravidel je důležité vědět, jaké podmínky musí být splněny, aby se našel ten, jehož jednání bude chráněno, případě ten, kdo má povinnost něco dělat. To navíc v oblasti, která je často nucena hledat správné řešení při kolizi zájmů celé společnosti a ochraně jednotlivce.
Vezměme si (a v tomto krátkém úvodu je to přípustné) příklad z krásné literatury. K nutnosti najít správný výklad leckdy zvláštně psaných předpisů dospěl ve svém vyprávění i Josef Švejk: „Vo císařskejch manévrech na Písecku přišel takovej rozkaz, že se nesmějí vojáci na pochodu vázat do kozelce. Ale náš hejtman na to přišel, že se to může, poněvadž takovej rozkaz byl strašně směšnej, to moh každej lehko pochopit, že do kozelce svázanej voják nemůže mašírovat. Tak von vlastně ten befel nevobcházel, dával jednoduše a rozumně svázaný vojáky do kozelce házet do vozů vod trénu a mašírovalo se s nima dál.“ (Hašek 2020: 160). Dnes již víme (a věděl to tenkrát i Jaroslav Hašek), že je to špatně. Ale právník musí najít správné řešení, ne pouze proto, aby pravidlo splnil, ale také aby zjistil, jestli je to pravidlo vůbec správné a jestli se tím vůbec někdo řídit má.
Teorie práva proto tvoří soubor pravidel a postupů, které se věnují pochopení právního systému v celku. Hledá vhodné uspořádání jednotlivých pravidel, aby celý systém fungoval bez rozporů, byl předvídatelný a umožnil – s trochou rozumu a spravedlnosti – se v něm vyznat. To je úkolem nejen práva, ale zejména disciplíny, trochu zvláštně pojmenované teorie práva.