Obsah kapitoly

---

4.1 Úvod do kapitoly

Tvorbu práva můžeme chápat jako proces vytváření právních norem, tj. obecných pravidel, která jsou uznávána a zejména vynucována státem. Pokud skutečně mluvíme o tvorbě, předpokládáme, že se jedná o proces záměrný (intencionální). Právo totiž může vznikat i nezáměrně (spontánně): pak se jedná o vznik (vznikání) práva. Vznik práva je proto kategorií obecnější, která je kategorii tvorba práva nadřazena. Ještě obecnější pojem je normotvorba, což je proces, kterým vznikají jakékoli normy. Používaným pojmem je i legislativa, což je pojem označující tvorbu zákonů (někdy také jakýchkoli právních předpisů). Často se však pojem legislativa používá i pro označení souboru zákonů (nebo právních předpisů).

Z výše uvedeného je vidět, že podstatný je u tvorby práva (stejně jako u vzniku práva) proces. Jedná se o posloupné a identifikovatelné kroky, které vedou ke vzniku práva. Tyto kroky jsou standardizovány a formalizovány. Tvorbu práva můžeme také považovat za dynamické prameny práva, tj. prameny ve smyslu procedurálním. Proces vzniku (typicky tvorby) je zdroj, ze kterého čerpáme právní normy. V případě formálních pramenů práva je forma, včetně způsobu vzniku, součástí jejich náležitostí. Bezvadné jsou pouze v tom případě, že i proces jejich vzniku byl řádný. Jedná se ovšem o podmínku nutnou, nikoli dostatečnou, protože řádný proces vzniku nestačí a v právní musí být přítomny další náležitosti.