Binokulární akomodační vyvážení na blízko

Binokulární akomodační vyvážení na blízko by mělo následovat po stanovení a ověření adekvátního přídavku na blízko, respektive na pracovní vzdálenost a binokulární korekci na blízko, tj. korekci heteroforie nebo asociované heteroforie. Slouží především k finálnímu vyrovnání akomodačního nároku na konkrétní vzdálenost mezi pravým a levým okem.

K základním premisám před zahájením binokulárního akomodačního vyvážení patří předpoklad o ekvivalentní akomodační šíři mezi pravým a levým okem u fakických pacientů, tj. pacientů s vlastní naturální oční čočkou. Z tohoto pohledu může ekvivalentní rozložení akomodační šíře negativně ovlivnit nejčastěji nesprávně provedená refrakce dodálky a tzv. pseudoakomodace, která může být způsobena například rozdílnou velikostí hodnoty korekce astigmatizmu mezi pravým a levým okem.

U artefakických pacientů (s umělou čočkou v obou očích) bychom opět po adekvátní korekci zbytkové refrakční vady, měli očekávat ekvivalentní hodnotu akomodační šíře mezi pravým a levým okem. Podle očekávání by měla být i tato hodnota nulová (jednoohniskové IOL). Ovšem reálně je tako hodnota nenulová, neboť je ovlivňována jevem zvaným pseudofakická akomodace, kdy vlastní implantovaná IOL může generovat určitou hodnotu akomodační šíře.

K binokulárnímu akomodačnímu vyvážení nablízko můžeme používat stejné testy jako do dálky, tj. Cowenův test nebo dvouřádkový, respektive třířádkový test polarizovaný. Disociaci můžeme také provést jednoduše vertikálním prizmatem obvykle o velikost 6 pD umístěných bází na pravém oku dolů. Následně můžeme za pomocí sférických čoček upravovat hodnotu akomodace na konkrétní pracovní vzdálenost na blízko. Postupujeme tak, že nejdříve napřed lépe a ostřeji vidoucí oko umístíme čočkou s hodnotou +0,25 D a čekáme na případné vyrovnání ostrosti v porovnání s druhým okem. Pokud k tomuto vyrovnání nedoje, předkládáme -0,25 D před hůře a méně ostřeji vidoucí oko. Pokud ani toto nepomůže, vložíme -0,25 D před původně lépe vidoucí oko.