Informace o databázi

Předkládaná databáze obsahuje 65 motivačních úloh, které procvičují učivo všech devíti tématických celků a současně všech 33 mikrocelků učiva chemie ZŠ. Rovněž 8 tématických celků učiva přírodopisu ZŠ je diferencováno do mikrocelků (31) a je v plném rozsahu frekventováno v motivačních úlohách. K nejpočetněji zastoupeným tématickým celkům patří Částicové složení látek, Organické sloučeniny, Anorganické sloučeniny, Chemie a společnost a Úlohy pro chemické talenty a zájmovou činnost. K nejhojněji zastoupeným tématickým celkům z přírodopisu patří Obecná biologie a genetika, Biologie rostlin, Biologie živočichů, Neživá příroda, Základy ekologie a Biologie člověka. Podrobný přehled zastoupení motivačních úloh pro jednotlivé tématické celky a mikrocelky uvádí  tab. 1 a pro zastoupení typů úloh tab. 2.

Tab. 1 Zastoupení motivačních úloh pro jednotlivé tématické celky a mikrocelky.

Tab. 2 Zastoupení motivačních úloh podle použitých typů.

Téměř dvě třetiny motivačních úloh kladou na řešitele průměrné nároky, jejich obtížnost je charakterizována stupněm 2 a odpovídá vědomostní i věkové úrovni žáků základních škol. Jsou zaměřené především na zjišťování, popis faktů, rozbor, skladbu, pozorování, rozlišování a třídění poznatků. Obtížnostní stupeň 1, vyžadující pamětní reprodukci faktů, pojmů, značek, definic, zákonů, symbolů apod., byl přidělen úlohám vhodným zejména pro úvodní tématické celky obou předmětů. Větší množství úloh s obtížnostním stupněm 3 je určeno především závěrečným tématickým celkům pro opakování a procvičování. Lze je využít pro práci s talenty, při skupinové výuce, v domácí přípravě i v chemické a přírodopisné zájmové činnosti.

Motivační úlohy jsou do databáze řazeny podle tématických celků a mikrocelků chemie, protože od začátku tvorby databáze jde primárně o databázi chemickou.

Praxe ukázala, že řešení interdisciplinárních úloh zkvalitňuje nejen chemické myšlení žáků, ale i jejich všeobecný rozhled. Žáci si uvědomují, že hranice vědomostí z chemie nebo přírodopisu nekončí „za dveřmi“ jedno-tlivých vzdělávacích oborů, ale že je třeba vnímat okolní svět v širších, celistvých souvislostech.

V obsahové náplni motivačních úloh se vzájemně prolínají poznatky z chemie a přírodopisu, přizpůsobené zvolené zábavné formě. Vzhledem k tomu, že přírodopis je všeobecně považován za oblíbenější učební předmět než chemie, jsou přírodopisné zajímavosti zabudované do úloh považovány za nositele motivačního náboje, který zvyšuje jejich stimulační sílu. Uvedené tvrzení nevylučuje, že u některých úloh je situace opačná a úlohu stimulátora přebírá chemie.

Při využívání zábavných motivačních úloh ve školní práci nejsou pro učitele stanovena žádná pravidla, která by učitelé museli při výběru úloh striktně dodržovat. Každý učitel neustále provádí ve vyučovacím procesu didaktickou diagnózu, která mu umožňuje operativnější řízení učební činnosti žáků, objektivnější hodnocení jejich výkonů, kvalitnější a adekvátnější individuální přístup k jednotlivcům a tím i přesnější posouzení svého pedagogického působení. V neposlední řadě je učitel schopen posoudit přiměřenost učiva předkládaných zábavných úloh vzhledem k nárokům na myšlení žáků nebo odborným, interdisciplinárním či časovým požadavkům. Při výběru úlohy ji může učitel využít celou (při samostatné práci žáků, v domácí přípravě), nebo jen některou její část. Například pro motivační fázi výuky může použít pouze zábavnou formu s cílem stimulovat zájem žáků o konkrétní pojmy, a vynechat doplňující úkoly (buď všechny, nebo některé z nich). Může je také použít diferencovaně, pro nadané žáky, slabší žáky nebo skupiny žáků.

Doplňující otázky lze využít ve fixační fázi výuky k ústnímu i písemnému procvičování a opakování učiva bez zábavné formy, která sice stimuluje zájem žáků, ale než žáci dokonale zvládnou způsob jejího řešení, představují jistou časovou ztrátu.

Stanovený časový limit potřebný k řešení úloh byl zjištěn pomocí výzkumu prováděného při pedagogických praxích studentů PdF MU. Nemá být pobídkou k vypjatému výkonu, ale představuje dobu, za kterou úlohu vyřešili průměrní žáci. Při jeho prodloužení docházelo k nežádoucím vzájemným konzultacím a projevily se tendence k opisování. Obtížnost úloh byla stanovena prostřednictvím prvních tří obtížnostních stupňů Tollingerovou upravené Bloomovy taxonomie učebních úloh, mnohokrát verifikované řadou praktických využití.