Rámcové cíle vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání jsou specifikovány do pěti oblastí rozvoje osobnosti dítěte. V nich jsou formulovány specifické činnosti a příležitosti, jež vedou k osvojování kompetencí, které postupně umožňují dítěti vyrovnávat se se stále širším prostředím a narůstajícími nároky života. Oblasti rozvoje osobnosti dítěte jsou následující:

1. Biologická oblast – dítě a jeho tělo
2. Psychologická oblast – dítě a jeho psychika
3. Interpersonální oblast – dítě a ten druhý
4. Sociokulturní oblast – dítě a společnost
5. Environmentální oblast – dítě a svět

Tělovýchovné pohybové činnosti se zcela přirozeně nejvíce vztahují k první, tj. biologické oblasti vzdělávání. Pohybové činnosti jsou hlavním možným prostředkem k získávání pro život potřebných kompetencí. Vztahují se k osvojování pohybových dovedností, rozvoji tělesné i psychické zdatnosti, získávání poznatků a utváření hodnot a postojů s tím spojených, vedoucích ke zdravému způsobu života. Biologická podstata člověka je úzce spojena s celým jeho vývojem, a proto se biologická oblast prolíná do všech dalších oblastí vzdělávání.

V druhém okruhu, v oblasti psychiky dítěte, je motorika úzce propojena s jazykovou výchovou a logopedickou péčí, kdy pohyb ovlivňuje rytmus řeči a dýchání. Pohybové aktivity také mohou podporovat samostatné vyjadřování a komunikaci. Mohou být zaměřeny na rozvoj smyslového vnímání a vytvářejí řadu situací, kde se uplatňují a procvičují myšlenkové procesy: řešení problémů, rychlá schopnost analýzy a volby řešení, rozšiřují poznatkovou sféru. Učí pravidlům a porozumění jim, podporují pozornost, rozvíjejí fantazii a tvořivost, reaktivnost.

Ve vztahu k dalším oblastem nabízejí pohybové činnosti a hry velmi mnoho situací osobnostního a společenského charakteru. Děti pěstují své sebepojetí, sebevědomí, sebedůvěru, odvahu, rozvíjejí vůli a odpovědnost. Již v předškolním věku se děti začínají srovnávat a tím poznávají sebe i druhé. A to, co je zjevné a porovnatelné, je právě oblast tělesná a pohybová. Proto je tak důležitá vhodná pochvala a ocenění dětí méně disponovaných i vysvětlení pokroků ve vztahu k věku, růstu a předpokladům.

Pohybové činnosti a hry působí samozřejmě výrazně na socializaci dítěte. Při hře vyplyne zcela spontánně potřeba respektovat pravidla, práva ostatních, děti prožívají a zvládají i složité situace a emoce, nutná je vzájemná komunikace a pomoc. Pohybové činnosti proto významně ovlivňují i oblast morálních hodnot – děti se učí jednat fér, vyhrávat i prohrávat, chovat se čestně, respektovat odlišnosti druhých apod. Učitel celou řadu situací může zcela nenásilně využít k řešení problému a jeho vysvětlení. To vše pak hraje roli i v širším společenském kontextu: ve vztahu k tradicím místa, ve vztahu a k ochraně kulturních hodnot i přírody, ale i k celospolečenskému a světovému dědictví ve sportovních utkáních, mezinárodních soutěžích, olympijských hrách. Můžeme tak založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí, a vytvořit elementární základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte k životnímu prostředí.

2.1 Pohybové činnosti v biologické oblasti RVP PV

Zaměřme pozornost na biologickou oblast rozvoje osobnosti dítěte, která je nejvíce spojena s pohybovými činnostmi. Záměrem je stimulovat a podporovat růst a nervosvalový vývoj dítěte, jeho fyzickou pohodu, zlepšovat tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj pohybových a manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem a vést je k zdravým životním návykům a postojům.

Dílčí vzdělávací cíle jsou (RVP PV, 2018, s. 15):

1. uvědomění si vlastního těla,
2. rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností hrubé a jemné
3. motoriky, ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí
4. rozvoj a užívání všech smyslů,
5. rozvoj fyzické a psychické zdatnosti,
6. osvojení si věku přiměřených praktických dovedností,
7. osvojení si poznatků o těle a zdraví, o pohybové činnosti a její kvalitě,
8. osvojení si poznatků a dovedností důležitých pro podporu zdraví, pro bezpečí, osobní pohodu a pohodu prostředí,
9. vytváření zdravých životních návyků a postojů jako základu zdravého životního stylu.

Tyto cíle na sebe navazují, prostupují se a vzájemně podmiňují – dítě objevuje své tělo a učí se, co dokáže, nejprve v nejjednodušších pohybových dovednostech, později složitějších (specifické cíle 1, 2, 5). Tím stále prohlubuje vnímání a poznání sama sebe, včetně poznatků ve vztahu ke zdraví (1, 6). S pohybovými činnostmi souvisí rozvoj smyslů (3), které jej orientují. Pomocí pohybových dovedností rozvíjí dítě svoje pohybové předpoklady, neboli pohybové schopnosti, a posiluje funkčnost organismu (2, 4, 7). Zároveň si osvojuje poznatky a dovednosti pěstující zdraví a podporující zdravý životní styl (5, 6, 7, 8), takže získává věku přiměřenou pohybovou gramotnost. Dítě zároveň prožívá emocionálně pozitivní momenty, které vedou k opakování podobných zážitků a na základě prožívání a příkladu v rodině i v mateřské škole se vytvářejí návyky i postoje vedoucí postupně k zdravému životnímu stylu (8). Tělesná výchova obecně považuje tyto cíle za svou doménu a prostřednictvím rozvíjení pohybových schopností, dovedností a tělesné zdatnosti přispívá k podpoře a pěstování zdraví.

Dílčí vzdělávací cíle 1. oblasti v bodech 1 až 5 zřetelně souvisejí s praktickou činností, s pohybem. Zprostředkování poznatků v bodech 6 až 8 na tyto praktické činnosti navazuje a realizuje se právě v nich, v jejich prožívání v propojení s přiměřenými informacemi (názvy částí těla, funkce dýchání, jeho zrychlování a zpomalení, vnímání činnosti srdce…).

2.2 Podpora zdraví v RVP PV

Problematika podpory zdraví samozřejmě přesahuje tuto vzdělávací oblast a je jedním z hlavních cílů výchovy a péče o dítě vůbec. Zdraví je chápáno nejen jako nepřítomnost nemoci. Psychická a fyzická stránka člověka jsou úzce propojeny a je prokázáno, že psychické problémy, stres, frustrace aj. se časem projeví jako tělesné, psychosomatické potíže. Zdravý člověk je tedy ten, kdo se cítí dobře tělesně, psychicky i sociálně, kdo je v bio-psycho-sociální pohodě Křivohlavý (2009). Faktory považované za důležité pro zdraví a pro základ zdravého životního způsobu člověka, jsou zejména tyto:

• zdravá vyvážená strava,
• zdravý pohyb,
• psychická a sociální pohoda,
• zdravé prostředí.

Tělesná pohoda souvisí s tělesnými pocity, kdy tělo není unaveno, nikde nebolí, je nasyceno a je připraveno k akci. Na základě genetických předpokladů pohyb výrazně ovlivňuje tělesný růst a vývoj: ovlivňuje stavbu a růst kostí, stavbu svalů a jejich funkčnost stejně jako funkčnost vnitřních orgánů. Pohyb tedy přispívá tělesné funkčnosti a pohodě.

Duševní (psychická) pohoda logicky souvisí s tím, jak se člověk sám cítí, jaké je jeho sebevědomí, sebejistota, jak sám sebe vnímá, jak vnímá sebe v okolním světě, zda okolní prostředí je bezpečné a přátelské a jedinec se v něm cítí jistě. To vše je od dětského věku spojeno se sociálními vztahy – jak nás někdo vnímá – nebo spíše, jak se domníváme, že jsme vnímáni, jak se na nás tváří, zda se na nás usmívá, chválí nás, povzbuzuje, přijímá jako kamaráda, nebo kritizuje, zlobí se, odvrhuje nás, trestá. Již nikdo nepochybuje, že se toto všechno odráží ve vytváření obrazu o sobě, v sebevědomí o vlastní identitě, a zároveň i v pohodě, a tedy ve zdraví každého jednotlivce. Některé studie ve Spojených státech, které ukázaly, že šťastné dětství je základem zdraví v dospělosti, naopak psychický stres v dětství podporuje výskyt tělesných rizik, vedoucích ke kardiovaskulárním a dalším potížím.

Pohyb tedy hraje významnou praktickou roli i v psychické a sociální pohodě. Pomocí pozitivních tělesných a pohybových prožitků lze odbourat negativní psychické stavy, masáže těla pomohou od psychické únavy a napětí, tělesná aktivita od stresu, od psychické únavy i od jednostranné únavy tělesné. Naopak ten, kdo se cítí dobře psychicky a má dobré sociální vztahy, je i v pohybu mnohem jistější a celkově tělesně aktivnější.

Také v RVP PV sedmý dílčí cíl 1. oblasti logicky přesahuje danou biologickou oblast a uvádí kompetence, které se vztahují k ostatním oblastem, podporují pocit bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí, tedy zasahují do jmenovaných oblastí psychiky a sociálních vztahů. To, co je pro dítě důležité, je vyjádřeno v pyramidách potřeb (Maslow nebo Matějček, 1994, 2005), kde jsou potřeby dítěte seřazeny podle důležitosti, případně nezastupitelnosti, od základních až po nejvyšší. Podobně je možné důležitost vyjádřit v pyramidách výživy, ale i pohybu, psychické pohody a pohody prostředí, jak se to podařilo v programu Zdravá abeceda (http://www.zdrava-abeceda.cz/) nebo v programu Pohyb a výživa (https://pav.rvp.cz/).

Pro výchovu ke zdravému způsobu života je třeba důsledně dodržovat optimální režim a skladbu stravování i pohybu ve zdravém prostředí s podporou psychického rozvoje jedince a s pozitivními sociálními vztahy. Prvotním a nejdůležitějším činitelem této výchovy je rodina, kde dítě spontánně přebírá způsob života, charakter stravování, režim dne, aktivitu a odpočinek, způsob komunikace. Avšak i mateřská škola, kde dítě stráví často převážnou část všedního dne, určitě ovlivní jeho režim, skladbu stravy i pohybové aktivity, a tak může přes dítě ovlivnit celou rodinu i způsob života dítěte v budoucnosti.

Při praktických činnostech, kterými dětem zprostředkováváme vhodné kompetence a směřujeme k naplňování cílů, vždy musíme pamatovat na to, že by se naše aktivity měly realizovat:

• ve zdravém prostředí – bezpečném, podnětném a vhodném i z hlediska estetického, enviromentálního a etického,
• v respektu k potřebám dětí, které jsou základem vnitřní pohody – naplnění fyziologických potřeb, vytvoření pocitu bezpečí, pocitu sounáležitosti s ostatními a zároveň respektu k jednotlivci, k jeho „já“.

Kromě učení a rozvíjení pohybových dovedností je třeba podporovat i rozvoj genetických vloh k pohybu, tedy pohybových schopností. Rozvoj pohybových schopností je rozvojem vrozených předpokladů dětí pro pohyb, které jsou důležité pro celkový tělesný i pohybový rozvoj i pro pěstování zdatnosti a zdraví. V tělesné výchově, jak již bylo uvedeno, jsou formulovány tyto základní pohybové schopnosti: silové, vytrvalostní, rychlostní, pohyblivostní (flexibilita) a koordinační (obratnostní).

Dílčím cílem je pěstování zdatnosti a zdraví a týká se to podpory zdraví v krátkodobém (současném) i v dlouhodobém (celoživotním) horizontu. Pohybová aktivita totiž prokazatelně ovlivňuje růst a stavbu kostí, funkčnost svalstva a vnitřních orgánů. Může být posílením aktuálního zdraví a imunity, ale je důležitá právě pro budoucnost dítěte. Již předškolní věk bývá považován za vhodné období pro prevenci rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, ale i obezity aj. S pohybovými aktivitami jsou pak spojeny přiměřené informace o stavbě a funkcích organismu (kostí, svalů, srdce, plic...) ve vztahu ke zdraví a životnímu stylu.

Dílčím cílem je i zprostředkovat dovednosti a poznatky k podpoře zdraví, hygienické návyky, bezpečnost, dodržování pravidel, budování životních hodnot a postojů. Stálý režim dne s pravidelnými pohybovými činnostmi, vysvětlování pravidel a bezpečného chování při činnostech a jejich dodržování jsou součástí všech pohybových aktivit a celého režimu dne, který postupně vede k přivlastnění vhodných postojů a hodnot.