| |
|
Elektronová paramagnetická rezonance
| Obdobně jako proton se v magnetickém poli chová elektron. Jeho magnetický moment však míří na opačnou stranu než spin, neboť elektron má záporný náboj. Také u elektronu vzniká ve vnějším magnetickém poli dvouhladinový systém. Na tomto jevu se zakládá spektroskopická sestra NMR, elektronová paramagnetická rezonance (EPR nebo ESR). Hmotnost elektronu je však mnohem menší než u jader a to vede k tomu, že v EPR se běžně používá magnetického pole 0.3 T a frekvencí kolem 9 GHz (vlnová délka asi 3 cm, tedy mikrovlny). Z hlediska použití této metody tu však je podstatný rozdíl. Pomocí NMR je možné studovat většinu molekul, zvláště organických a biomolekul. EPR však „vidí“ jen molekulární entity velmi speciální, takové, které mají nenulový elektronový spin, tedy částice s nepárovými elektrony, kterým často říkáme radikály. Na tuto „nevýhodu“ lze pohlížet i obráceně. Pro chemiky, kteří se zabývají radikály, je EPR metodou číslo jedna a metoda číslo dvě neexistuje. |
 |
| |
|
| EPR metoda je vysoce citlivá a dovede přítomnost radikálů nejenom prokázat, ale i kvantifikovat. Kromě toho můžeme v EPR spektrech v roztocích pozorovat hyperjemnou strukturu (HJS). Ta vzniká díky interakcím spinu nepárového elektronu s magnetickými jádry. Analýzou HJS získáváme informace o struktuře radikálů. |
 |
|
|
