Biogeografie

Habr obecný (Carpinus betulus L.)

Čeleď: Carpinaceae - habrovité

1-4 B 3

Areál: submediteránní – temperátní se suboceánickou tendencí

Strom vysoký 6–20(–30) m s jedním průběžným kmenem a velkými kosterními větvemi. Borka habrů je hladká, tmavošedá se světlejšími vzájemně propojenými pruhy („blesky“). Zprohýbané šedohnědé letorosty nesou hnědé pupeny, kuželovité, zašpičatělé, k větvičce přitisklé, s brvitými šupinami. Střídavě postavené listy jsou podlouhle vejčité, 5–10 cm dlouhé, dvojitě pilovité, špičaté, na bázi zaokrouhlené až mělce srdčité, na podzim žloutnoucí. Květy jsou odděleného pohlaví, samčí jehnědy řídké, až 6 cm dlouhé, samičí jehnědy až 15 cm dlouhé, jedná se o dřevinu jednodomou. Plodem je zploštělý, srdčitý oříšek s trojlaločným podpůrným listenem.

Ekologie: Je to dřevina snášející zástin. Vydrží růst v druhém patru doubrav. Habrové porosty jsou těsně zapojené a intenzívně zastiňují půdu. Většinou dává přednost vlhčím stanovištím, jako jsou dna údolí, okraje luhů a stinné svahy; nicméně nechybí ani na suchých, slunných a v létě vysychavých podkladech. V lužních lesích jde až na okraj zaplavovaných částí. Pravidelné záplavy však nesnáší. Má střední nároky na půdu a roste na rozmanitých horninách. Vyhýbá se chudým a kyselým podkladům; nesnese rašelinu. Nejvíce mu vyhovují hlubší, kypřejší a vlhčí půdy. Vydrží i na kamenitých půdách s mělkou zeminou, pokud jde o živný podklad, např. vápenec. S javory a jinými náročnějšími listnáči roste na sutích, pokud mají dostatek dusíkatých látek. Habr je diagnostickým druhem dubohabrových hájů svazu Carpinion, častý je také v suťových a roklinových lesích nižších poloh (svaz Tilio-Acerion). Habr snáší dobře zastřihování, proto se vysazuje do živých plotů a zelených stěn. V hospodářských lesích, kde byl těžen, rychle obrůstá z pařezu a tvoří „pařezinu“, tzn. vícekmenný stromovitý keř.

Rozšíření: Habr je evropská dřevina s centrem rozšíření v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Na našem území je habr součástí smíšených listnatých porostů v nížinách a ve všech pahorkatinách. Zůstává obyčejně pod pásmem buku a sestupuje spíš do nižších poloh. Výškové rozpětí se pohybuje od 200 do 700 m.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: Úradníček & Maděra (2001).

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz