Tento biogeografický atlas obsahuje vybrané druhy fauny obratlovců České republiky. V kontextu společenstev jsou tyto druhy uvedeny v části společenstva.

V atlasu lze vyhledávat primárně pomocí českých názvů. Pokud preferujete názvy odborné, můžete požadovaný druh vyhledat zde.

Zoogeografické členění naší fauny

Ve fauně České republiky a Slovenska lze, dle Teyrovského (1957), vyčlenit 16 základních zoogeografických složek:

1) kosmopolitská — např. slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), sova pálená (Tyto alba), sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

2) holarktická — rozšíření na severu Starého a Nového světa, např. štika obecná (Esox lucius), kachna divoká (Anas platyrhynchos), vrána obecná (Corvus corone corone, Corvus corone cornix)

3) palearktická — rozšíření po velké části Palearktické oblasti, Evropa, Asie, severní Afrika, např. ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), strakapoud velký (Dendrocopos major)

4) evropsko-sibiřská — rozšíření Evropa a Asie v hranicích evropsko-sibiřské podoblasti, např. skokan hnědý (Rana temporaria), zmije obecná (Vipera berus), koroptev polní (Perdix perdix), jezevec lesní (Meles meles)

5) sibiřská — druhy s ohniskem šíření v Sibiři a se západní hranicí rozšíření ve střední Evropě, např. puštík bělavý (Strix uralensis)

6) evropská — druhy s centrem rozšíření v Evropě, např. skokan zelený (Rana esculenta), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), sýkora parukářka (Parus cristatus)

7) sarmatská — druhy původem ze stepních oblastí východní Evropy a západní Asie rozšířené v Evropě různě daleko na západ, např. křeček polní (Cricetus cricetus) rozšířený až do západní Francie

8) ponto-panonská — areály těchto druhů mají jádro v oblasti Černého moře či panonské nížiny, odtud pronikají na západ, severozápad i východ, např. sysel obecný (Spermophilus citellus)

9) mediteránní — druhy z krajin kolem Středozemního moře šířící se různou měrou na sever, např. kudlanka nábožná (Mantis religosa), ještěrka zelená (Lacerta viridis)

10) atlantomediteránní — s ohniskem šíření v jihozápadní Evropě, pronikající na východ přes Středomoří a potom v širokém pruhu severně Alp, např. vodní ploštice Sigana latenalis

11) atlantická — druhy rozšířené v západní Evropě, s východní hranicí ve střední Evropě, např. ropucha krátkonohá (Epidalea calamita), plch zahradní (Eliomys quencinus)

12) boreo-alpinní — druhy s disjunktním rozšířením, v severních oblastech a ve vyšších horských polohách v jižnějších částech Evropy a Asie (často glaciální relikty), např. kos horský (Turdus torquatus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis)

13) arktická — severské duhy, u nás ptáci, kteří se objevují jen za tahu, či v chladném období roku, např. rod potáplice (Gavia), káně rousná (Buteo lagopus), brkoslav severní (Bombyciila garrulus)

14) alpská — duhy evropských velehor, např. kamzík horský (Rupicarpa rupicapra), svišť horský (Marmota marmota)

15) sudeto-karpatská — druhy, jejichž rozšíření je omezeno na Karpaty a Sudety, např. modranka karpatská (Bielzia coerulans)

16) endemická — druhy, které se vyskytují na určitém malém omezeném území, např. endemická lasturnatka Hrubého Jeseníku Cyclocypris drastichi či ploštice Pithanus hraběi z východních Sudet

Zdroje:

TEYROVSKÝ, V. (1957): Zoogeografie. SPN, Praha.

Biogeografie