Žluna šedá (Picus canus Gmelin, 1788)
Šplhavý pták z čeledi datlovitých dorůstající délky 27-30 cm a váhy 110-150 g. Zbarvení je šedozelené s šedou hlavou na níž má úzký černý vous. Ocas zelený, prostřední pár per slabě pruhovaný. Spodina těla je světle žlutozelená, boky tmavozelené a vrch těla zelený. Samec se pozná podle červené barvy na čele.
Fotografie převzata z Šťastný et al. (2006).
Ekologie: Prostředím žluny šedé jsou vysoce strukturované listnaté a smíšené lesy ve vrchovinách a na horách. Na rozdíl od žluny zelené (Picus viridis) vystupuje až k horní hranici lesa, nalezneme ji tedy i v jehličnatých lesích, není pro ně však typická. Vzhledem ke svým biotopovým požadavkům je žluna šedá pokládána za vhodný bioindikátor přirozených klimaxových lesů.
Rozšíření: Hnízdní areál žluny šedé se táhne ve středních zeměpisných šířkách přes celý euroasijský kontinent od Francie až po Japonsko, kde se stáčí k jihu přes Čínu po Sumatru. V Evropě žluna šedá chybí v jihozápadní části, na britských ostrovech a na severu Skandinávie a také v nížinách severozápadní Evropy a Maďarska, kde nejsou vhodné lesní porosty.
Mapa převzata z Šťastný et al. (2006).
Mapa převzata z http://commons.wikimedia.org/.
Zdroje:
ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. & HUDEC, K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha. 464 s.
DUNGEL, J. & HUDEC, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Vyd. 1. Academia, Praha. 249 s. ISBN 8020009272.
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál