Duodenum a jejunum

Duodenitida

Enteritida může postihnout různé oddíly. Podle lokalizace rozeznáváme zánět tenkého střeva – enteritis v užším smyslu (někdy se enteritis ještě dělí podle postiženého úseku na duodenitis, jejunitis a ileitis), zánět tlustého střeva – colitis, zánět červovitého přívěšku – apendicitis, zánět esovité kličky –sigmoititis a zánět konečníku – proctitis. Je-li postiženo tenké i tlusté střevo, mluví se o entrokolitidě.

Příčiny enteritid jsou různé a jsou v podstatě totožné s obecnými příčinami zánětu. Zánět může vyvolat nevhodně složená potrava, sama o sobě nezávadná, obsahující např. velké množství tuků nebo glycidů. Velkou úlohu zde má také nedostatečná sekrece trávících šťáv, a to jak šťávy žaludeční, tak pankreatické a žluči. Nevhodná strava může vést k tomu, že se mění poměr mezi jednotlivými střevními mikroby (dysmikrobie). Uplatňuje se také alergie na určitou složku potravy (např.bílkovinu kravského mléka, rybího masa, apod). Důležitým faktorem je i stagnace obsahu nad překážkou. Významným činitelem zánětů jsou primárně patogenní bakterie, hlavně patogenní escherichie, salmonely, shigely, clostridia, vibrio cholerae, červi a viry. Jako etiologické agens se dále uplatňují chemické jedy (sloučeniny rtuti, arsenu a olova) a také bakteriální toxiny.

Klinicky se zánět střeva projevuje především kolikovitými bolestmi a průjmy. Poruchy resorpce, sekrece a motility střeva jsou dočasné. Při delším trvání se projevují příznaky z poruchy vodního a iontového hospodářství a později z nedostatečné výživy.