Tato diplomová práce se zabývá právní odpovědností za chování nehratelných postav (non-playable characters, NPC) v situacích, kdy interakce s nimi zahrnuje uplatnění generativní umělé inteligence (generative artificial intelligence, GenAI) na podporu simulace realistické konverzace. Uplatnění této technologie výrazně rozšiřuje okruh témat a projevů, se kterými může být hráč konfrontován, včetně urážlivého, manipulativního či jinak škodlivého obsahu. Zároveň se obsah konverzací může dostávat mimo přímou a plnou kontrolu herních vývojářů. Na základě praktických příkladů i teoretických úvah nad formami uplatnění této technologie v řešeném kontextu jsou formulovány modelové scénáře. Cílem práce je analyzovat tyto scénáře s ohledem na předpoklady právní odpovědnosti za takto vytvořený škodlivý obsah v rámci videohry a její distribuci mezi subjekty zapojené do jejího vývoje a distribuce. Za tímto účelem je v práci rozebrána relevantní právní úprava ve vztahu k nástrojům umělé inteligence a odpovědnosti za ní, jakož i další předpisy vztahující se na vývoj a distribuci videoher, zejména v rámci Evropské unie. Na základě shromážděných poznatků jsou v závěru formulována vhodná opatření de lege ferenda pro tuto problematiku.