Kameralistika představuje specifický produkt středoevropského myšlení, který je blízký merkantilismu, se kterým sdílí ideu aktivní obchodní bilance i ideu silného státu. Oba přístupy jsou si blízké i tím že kameralisté se rovněž soustřeďují spíše na problematiku praktických otázek a doporučení pro hospodářskou politiku a méně zřetelná je teoretická dimenze, a to i přesto, že nejvýznamnější kameralisté působili jako profesoři kamerálních (politických) věd na univerzitách v Německu a Rakousku.

Tradiční označení kamerální vědy bylo souhrnným názvem pro soubor odborných disciplín, jejichž znalost byla vyžadována (vedle znalosti práva) od úředníků zemských komor. Základní struktury tvořily:

První ze složek se stala na počátku 19. století základem pro vznik tzv. finanční vědy a vyčleněním obecnějších otázek pak vyústilo ve vznik národohospodářské nauky v Německu (K. H. Rau, 1792 – 1870).

Vedle mnohem širšího kontextu se kameralistika vyznačovala vyšším důrazem na populační růst, který měl garantovat celkový rozvoj. Především zájmy mocenské (větší a silnější armáda), i tradiční merkantilistický fiskální cíl (více daňových poplatníků) a rovněž hospodářský (vyšší poptávky umožňující růst výroby).

Na druhé straně však kameralisté neztotožňovali bohatství země s množstvím drahého kovu v zemi. Za zdroj růstu bohatství považovali výrobu a vysoce cenili význam zemědělství. Odlišně byl vnímán stav obchodní bilance, a to především ve vazbě na zaměstnanost, aktivní bilance zvyšuje úroveň zaměstnanosti. Obchodní bilance byla chápána především jako bilance práce.

Mnohá z doporučení kameralistů jsou zcela identická s tradičními merkantilistickými zásadami. V jejich doporučeních je možno vyčíst např. následující:

K významným kameralistům 17. století sdílícím výše uvedené zásady, patří např. J. J. Becher (1625 – 1685) a P. W. Hornigh (1638 – 1712). další z autorů W. von Schröder (1640 – 1688), byl při pobytu v Anglii ovlivněn anglickým merkantilismem a W. Pettym. P. W. Hornigh byl u zrodu rakouského obchodního kolegia v roce 1666, které zakládalo státní manufaktury, stanovovalo ceny na domácím trhu a zabývalo se i regulací zahraničního obchodu.

Kamerální vědy v Německu na počátku 18. století pěstoval a k významným představitelům patřil J. Ch. Dithmar (1677 – 1737), profesor ve Frankfurtu nad Odrou. Nejvýznamnějším představitelem v Německu však byl Johann Heinrich Gottlob von Justi (1705 – 1771), který položil základy systému státních věd a s jeho jménem je rovněž spojen vznik první katedry kamerálních věd na Thereziánské akademii ve Vídni.

Druhou katedru na Vídeňské univerzitě založil Joseph von Sonnenfels v roce 1763. Sonnenfels byl pověřen vytvořením systému přípravy státních úředníků a z hlediska dalšího rozvoje ekonomického myšlení neméně významným úkolem přípravy učitelů kamerálních věd pro ostatní univerzity v Rakousku. Když byla založena obdobná katedra v Praze – je spojováno s rokem 1766 (podle např. A. Bráfa) nebo 1768 (jak uvádí G. N. Schnabel ve svých Geschichte der juridischen Fakultät an der vereinigten Carl Ferdinandischen Hochschule zu Prag z roku 1827), byl jejím prvním profesorem Sonnenfelsův žák, Josef Ignác Buček. Joseph von Sonnenfels byl rádcem Josefa II. Jeho vliv je patrný i na postupně se formující myšlení v Českých zemích, a to jak vlivem osobním, tak jako autor třísvazkového učebnicového díla Základy politických, obchodních a finančních věd (1765), které bylo využíváno až do poloviny 19. století jako učebnice na rakouských univerzitách.