Celková neschopnost navazovat mezilidské kontakty, tedy nejen mluvit, je projevem autismu. Péče o takto nemocného patří do rukou psychiatrů.
Na úrovni nervového zabezpečení řeči mohou vzniknout poruchy, které postihují řeč jako celek. Postižením řídících center v mozku vzniká afázie (neschopnost řeč tvořit se nazývá afázie motorická, při senzorické afázii je postižena schopnost porozumění). Afázie jsou následkem výlevu krve do mozku a mozkových plen. Reedukace řeči v těchto případech je v různém stupni možná; věnuje se jí logoped.
Častěji se setkáme s důsledky malých poškození mozku. Jejich vinou vzniká dyslexie (neschopnost porozumět psanému textu), dysgrafie (neschopnost tvořit psaný text), speciálnější dysortografie (neschopnost naučit se správně psát), dyskalkulie (neschopnost zvládnout početní úkoly). Tyto poruchy jsou většinou odhaleny až v souvislosti se školními povinnostmi. Pedagogika má dnes k dispozici metody, jak dispozici k nim odhalit co nejdříve. Říká se, že těchto poruch v populaci přibývá, není to však zcela jisté - v minulosti byl přístup ke vzdělání možný jen pro část populace a diagnostické metody nebyly ani zdaleka tak rozvinuté jako dnes, takže mnoho dětí s těmito potížemi bylo prostě zařazeno mezi málo nadané.
Drobná poškození mozku, často spojená i s traumatizujícími zážitky, jsou pravděpodobně v pozadí neuróz řeči. V praxi se setkáváme častěji s různým stupněm koktavosti (balbuties), při níž křeče mluvních orgánů narušují výslovnost, hlavně na počátku výpovědí. Při vnitřní koktavosti postižený chvíli mlčí, pak již mluví celkem dobře (křeče překonává před začátkem promluvy). Vada se často objeví až v dospívání, je nápadnější při veřejné promluvě (i při zkoušení) a zhoršuje se v afektu nebo když se mluvčí snaží mluvit zvlášť pečlivě. Nemocného nenutíme k řeči a nikdy se mu nevysmíváme. Breptavost (tumulus sermonis, parafrasia praeceps) je narušení obvyklého tempa řeči, které může vést až k nesrozumitelnosti. Vada se často upraví, dává-li si mluvčí na řeč pozor. Řidčeji se objeví oněmění (mutismus), patologicky vzniklý útlum řečové činnosti, ev. mluvní negativismus, kdy postižený, obvykle dítě, odmítá mluvit zcela nebo jen v jistých situacích. Řečové neurózy léčí lékař ve spolupráci s logopedem, pro úpravu je však nutný i správný přístup rodiny a okolí pacienta.
Dítě si řeč osvojuje postupně přirozenou cestou, tj. nápodobou mluvních vzorů okolí (srov. 2). Pokud okolí s dítětem nekomunikuje, řeč se nerozvine nebo se vytvoří na nízké úrovni. Vývoj produkce řeči je ovlivněm i postupným zrání nervové činnosti dítěte a vývojem jeho jemné motoriky. Prochází několika fázemi od broukání až po formulování samostatných promluv a je ukončen kolem 7. roku. Detailně se tímto procesem (který je analogický bez ohledu na jazyk, kterým dítě bude mluvit), zabývá pedofonetika, poruchami vývoje včetně problémů spojených s řečí při mentálních poruchách patofonetika. K problémům s osvojováním jednotlivých hlásek viz dále 5.6.